Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Klausův zákaz mazání příspěvků by usnadnil útoky na novináře

Český návrh zákona jde proti všem zahraničním trendům

Facebook
Autor: REUTERS

Představte si, že s kamarády sedíte v hospodě na pivu a o něčem debatujte. Přisedne si k vám někdo, kdo jde zrovna kolem, a začne váš překřikovat, vést dlouhé monology a nakonec vás sprostě napadat, urážet a vyhrožovat vám, že si na vás někde počká. A pak se přidá další člověk - tentokrát se vám bude snažit něco prodat nebo z vás vymámit peníze. Budete mít v takové situaci pocit, že máte možnost svobodně a volně debatovat a projevit svůj názor? Asi těžko. Spíš půjdete domů.

Nijak neusměrněná a nemoderovaná diskuse, do níž může vstoupit kdokoliv s čímkoliv, svobodnou debatu zabíjí, nikoliv rozvíjí. Platí to u hospodského stolu - a platí to několikanásobně na sociálních sítích. Návrh, který předložila skupina třiatřiceti poslanců, které nespojuje stranická příslušnost, ale hodnotová orientace a vidění světa, se sice tváří, že bojuje za svobodnou diskusi a prostor k vyjádření názorů. Ale pokud by začal platit, měl by nejspíš opačný efekt.

Reklama
Reklama

Návrh pod hrozbou až padesátimilionové pokuty zakazuje mazat či jinak znepřístupnit jakýkoliv obsah, a to pouze se třemi výjimkami: obsah, který je rozporu s dobrými mravy, trestními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Nejasností zůstává řada, třeba na koho přesně by pokuta mířila, nicméně zaměřme se na podstatu návrhu, tedy obsah.

Přehledně a srozumitelně možná rizika shrnul na serveru Lupa.cz jeho někdejší šéfredaktor Patrick Zandl. S naplno otevřenými stavidly, které nebude možné pod hrozbou pokuty přivřít ani tak, jak je to možné dnes, se podle něj zvýší tři přítomnost tří druhů obsahu: spamu, diskusního plevele (od klasického trollingu přes příspěvky nesouvisející s tématem po osobní útoky) a dezinformací i fake news. V hromadách tohoto plevele se bude chtít přehrabovat jen opravdu vytrvalým zahradníkům, běžní uživatelé odejdou.

„Ztíží se pozice státu v oblasti boje proti dezinformacím. Ani zjevné nesmysly a lži nebude možné mazat z obavy před pokutou,“ píše dále Zandl. „Situace v dezinformacích se stane značně asymetrickou. Ani na vlastním serveru, ani ve vlastní skupině na Facebooku nebudete moci vykázat anonymního dezinformátora. Vy budete dohledatelní, on ne.“

Hrozba pro společnost

Návrh, který z předkladatelů veřejně propaguje a obhajuje zejména Václav Klaus ml. (ODS), také zahání ještě víc do kouta profesionální novináře. Pokud by začal platit, zkomplikoval by výkon jejich profese. A jde o riziko, které by mělo zajímat celou společnost.

Žurnalistům sociální sítě v mnoha ohledech usnadnily život, poskytly cennou studnici informací, lidských příběhů a zkušeností a daly jim nástroj pro propagaci jejich práce. Zároveň ovšem výrazně zmenšily - ne-li zcela odstranily - odstup, který kdysi mezi nimi a jejich publikem existoval. Což je na jednu stranu zdravé, protože novináři jsou nyní pod pečlivým dohledem svých čtenářů a mnohem ostřeji si mohou uvědomit svou odpovědnost. Na straně druhé to ale znamená, že jsou často vystaveni (jako většina veřejně aktivních lidí) nevybíravým útokům, výhrůžkám, ale i „jen“ obtěžování nejrůznějšího druhu.

Čtěte také: Moje sezóna v trollím pekle

Se snahou umlčet, zastrašit či znechutit má zkušenost drtivá většina českých novinářů a novinářek pohybujících se na sociálních sítích. A právě takto – jako snahu novináře vyhnat z veřejného prostoru - bychom měli útoky na ně brát. Jasně to před časem řekl finský soud v případu tamní novinářky a expertky na dezinformace a hybridní válku Jessiky Aro, s níž publikoval Respekt v aktuálním čísle rozhovor. Poté, co před několika lety mezi prvními popsala fungování trollí farmy v ruském Petrohradu, se stala terčem masivní štvavé kampaně, za niž byli loni na podzim její hlavní proponenti odsouzeni k poměrně přísným trestům – zakladatel dezinformačního webu MV-lehti Ilja Janickin ke 22 měsícům vězení, další dva lidé k podmíněným trestům.

Přísné byly tresty proto, že podle soudu má věc má širší společenský kontext. Kromě zdravotní či finanční újmy, kterou následkem nenávistné kampaně Aro utrpěla, podle soudu bylo rovněž napadeno její právo svobodně vykonávat povolání, které si zvolila. A ještě v širším kontextu celá společnost, protože terčem byla novinářka. „Soud rovněž řekl, že když jsou novináři takto umlčováni, jde o hrozbu pro celou společnost. A že ta hrozba se ještě dále zvětšuje, pokud společnost takové chování nebude trestat,“ řekla Aro Respektu.

Cílem trollů navíc není jen novináře umlčet, ale také vrazit klín mezi ně a jejich publikum, případně i jejich kolegy - a ještě posílit dojem, že tradiční novináři jsou zkorumpovaní lháři. „(Cíl je) vytvořit v lidech dojem, že jsem prostě šílená ženská, troll pracující pro NATO, která píše nesmysly a jíž není dobré věřit. Jeden z nejhorších momentů během loňského soudního procesu nastal, když jsem zjistila, že tomu podlehli i někteří novináři. Věřila byste tomu? Několik seriózních novinářů, lidí z mé vlastní komunity, mě pomlouvalo za mými zády a říkali jiným novinářům, aby nevěřili mým textům o Rusku, protože jsem duševně nemocná,“ potvrzuje Aro.

Pouze s důvodnou obavou

Jak to vše souvisí s návrhem Klause juniora a spol? Pokud by zákon vstoupil v platnost, umlčování a zastrašování novinářů (nebo pracovníků neziskovek a dalších veřejně aktivních lidí) by bylo mnohem snadnější a navíc „legitimizované“. Předkladatelé vyjímají z obsahu chráněného před mazáním ten, který je „v hrubém rozporu s trestními předpisy“. Jenže problém dnešního Česka je mimo jiné v tom, že neexistuje jasná definice a shoda na tom, jak takový obsah vlastně vypadá.

35D_jaros
Václav Klaus junior demonstruje za Orbána • Autor: Milan Jaroš

Tuzemské zákony kupříkladu stanoví, že výhrůžka „usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou“ je trestný čin, jenže zároveň je v trestním zákoníku dovětek, že musí být vyhrožováno způsobem, který „může vzbudit důvodnou obavu“. S odvoláním na tento dovětek ovšem policie velmi často odkládá nebo se vůbec nezabývá trestními oznámeními, které podávají novináři a další veřejně aktivní osoby.

Téměř rok kupříkladu musela o vážnosti situace policii přesvědčovat organizace In IUSTITIA, která pomáhá obětem násilí z nenávisti a jež podala trestní oznámení na několik lidí, kteří jejím zaměstnancům vyhrožovali a napadali je. „Policii se to zpočátku vysvětlovalo velmi těžce, někteří vyšetřovatelé naše obavy skutečně nejprve bagatelizovali,“ řekla Respektu před časem ředitelka In IUSTITIA Klára Kalibová. Až po pěti stížnostech na postup policie, která výhrůžky nejprve hodnotila jako přestupek, se věc dala do pohybu a nakonec skončila odsouzením a potrestáním pachatele.

Kalibová mimochodem argumentovala podobně jako zmiňovaný finský soud – že jí a jejím kolegům a kolegyním útoky kromě jiné újmy bránily ve výkonu jejich společensky významného povolání. A když se policie a státní zástupci neshodnou v názoru na to, jaký obsah na internetu je v „hrubém rozporu s trestními předpisy“, jak to budou posuzovat provozovatelé sítí?

Převládající trend ze světa jde navíc přesně opačným směrem, než míří zmiňovaný návrh zákona. Když se ještě vrátíme do Finska: jednak podle tamních zákonů není nutné prokázat, že autor výhrůžku skutečně myslí vážně, aby byla považována za trestný čin. Novináři, ale i policisté nebo státní zástupci tam rovněž vyzývají politiky, aby zákony ještě dále zpřísnili.

https://video.aktualne.cz/dvtv/klaus-lide-maji-pravo-rikat-hloupe-nazory-eu-utoci-na-svobod/r~9d8d361a240711e990fd0cc47ab5f122/

Konkrétně policie se snaží dosáhnout toho, aby bylo nelegální používat jejich fotky v nenávistných a pomlouvačných příspěvcích. Tlak je rovněž na vyšší pokuty pro pachatele a vyšší odškodnění pro oběti projevů nenávisti - nebo na to, aby byla policie povinna sama monitorovat sítě a aktivně stíhat pachatele projevů nenávisti (nyní je třeba věc hlásit, stejně jako v Česku).

A směrem k přísnější moderaci a dohledu nad obsahem jde i debata i na mezinárodní úrovni. Evropská komise dlouhodobě tlačí na sociální platformy, aby více odstraňovaly nejrůznější projevy nenávisti. A podle nejnovějších zpráv se k tezi, že je nutné obsah nějak moderovat a usměrňovat, přihlásily sami provozovatelé sítí - byť zdráhavě, jak píše magazín Politico. „Už se nebavíme o tom, jestli by měly být sociální sítě regulovány, ale jak by měly být regulovány,“ řekl magazínu Nick Clegg, britský ex-politik a nyní jeden z šéfů Facebooku s tím, že firma je připravena spolupracovat s úřady a politiky.

Do čeho přesně se tato fráze přetaví, si budeme muset počkat. Snad – píše Politico – by to ale mělo znamenat alespoň to, že Facebook přestane bojkotovat téměř jakýkoliv pokus o nějakou regulaci, jak měl v uplynulých letech ve zvyku.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Silvie Lauder

redaktorka

Silvie Lauder
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1414
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte