Sarah Koenig byla už tehdy ostřílenou novinářkou ve středních letech. Měla za sebou prestižní práci ruské zpravodajky pro New York Times, vyzkoušela si psaní o vysoké americké politice, měla zkušenosti z novin, televize i rozhlasu, její jméno ale svět neznal.
Ve známost vešlo až poté, co vytvořila čistě zvukový pořad na pokračování, v němž spojila prvky investigativní žurnalistiky, reality show, rozhlasového dokumentu a non-fiktivního románu. Svůj výtvor nazvala prostě Serial. Z pořadu se stal globální hit, který nejen změnil žurnalistiku a posbíral ceny, ale proměnil také pohled veřejnosti na fungování americké justice.
Jiný nápad nemáš?
Před třemi lety Sarah Koenig pracovala jako jedna z kmenových autorek na projektu This American Life, což byl progresivní rádiový pořad pro alternativněji laděné publikum, který se snažil neotřelým způsobem vyprávět skutečné příběhy ze současného světa.
Během jednoho setkání s ostatními tvůrci projektu ve sklepě svého domu se snažila vymyslet koncept zbrusu nové rozhlasové show. Idea byla taková, že nový program bude reagovat na události uplynulého týdne: bude svěží a vysoce aktuální, diváky vtáhne a pohltí, při jeho poslechu si budou připadat, že jsou součástí dění.
Její kolegové ale myšlenku vyslechli bez valného nadšení. Jedna ze spoluproducentek se jí zeptala, zda nemá ještě jiný a lepší nápad. Tehdy Sarah Koenig vyslovila přání stvořit seriál o jedné skutečné události, která by se odvíjela průběžně s pořadem, diváci by o ní poslouchali v éteru na pokračování, aniž kdokoli včetně autorů předem znal konec. Nový pořad by měl nabídnout stejnou porci napětí jako televizní seriály typu House of Cards na Netflixu, ale pouze pomocí zvuku, takže by ho lidé mohli poslouchat třeba při jízdě autem. Tou událostí se měl stát případ jedné poměrně dávno uzavřené vraždy.
Říká se, že velké příběhy si své autory nacházejí samy; v případě Serialu tomu tak bylo. Na Koenig se obrátila aktivistka jménem Rabia Chaudry, která si přečetla její starý článek o soudnictví, který autorka napsala před mnoha lety, ještě když pracovala jako reportérka deníku Baltimore Sun. Tato muslimská žena se snažila najít zapáleného novináře, který by byl ochotný vrátit se k více než deset let staré vraždě.
Šlo o případ vraždy osmnáctileté studentky Hae Min Lee na baltimorské střední škole Woodland High, za kterou byl odsouzen její bývalý přítel Adnan Syed k doživotnímu vězení. Chaudry věřila, že byl odsouzen nevinně a snažila se jeho případ vrátit k soudu. Sarah Koenig případ zaujal, protože navzdory tvrdému rozsudku obsahoval řadu nejasností a bílých míst. Zkrátka možností, že to celé opravdu bylo ve skutečnosti jinak…
Inteligentnější kamarádka
Vydala se tedy po více než deset let staré, notně vychladlé stopě a na své pátrání přizvala rádiové posluchače. Obcházela svědky, pozůstalé a bývalé přátele spolužáky oběti i údajného vraha, vyšetřující soudce, žalobce i obhájce. A každý týden o tom na internetu zveřejnila zvukový záznam. Někdy měl něco přes půl hodiny, jindy necelou hodinu – a v něm přinášela nové objevy a zjištění. „Jako když vaše inteligentnější kamarádka vyšetřuje vraždu a vypráví vám o tom,“ popsala styl Sarah Koenig redaktorka časopisu New Yorker Sarah Larson.
Novinářce se nakonec nepodařilo najít vraha osmnáctileté studentky Lee ani dokázat, že ji nezabil její bývalý přítel Syed. Svým seriálem ale umožnila Američanům a poté celému světu hledat vraha spolu s ní v reálném čase. A také zhusta zapochybovat, jak spolehlivě funguje lidská paměť nebo americká justice. Serial se stal do té doby nejúspěšnějším podcastem - zvukovým pořadem či zpravodajskou relací, které je možné stáhnout do telefonu či přehrávače. Podcast byl žánrem, kterému internetoví a mediální odborníci nepředpovídali příliš dlouhý život. Serial tohle vnímání změnil.
Hned po první odvysílané epizodě měl pořad miliony posluchačů. Vraždu začal vyšetřovat doslova celý svět - po každé další epizodě se na sociálních sítích fanoušci Serialu dohadovali, která z postav lže a která mluví pravdu, jestli je Syed nevinný, zda je vůbec etické dělat z případu vraždy masovou zábavu a zda novinářka nestraní vrahovi. Koenig přitom není první, kdo dělá z kriminální reality spektákl – její práce se hlásí k mnohem starší tradici autorů, jako byl třeba spisovatel Truman Capote, který se vydal hledat masového vraha a napsal o tom román Chladnokrevně. Koenig dělá prakticky totéž, jen používá současné médium.
Vraha sice nenašla, ale věci se díky jejím zjištěním – a také díky obrovskému zájmu publika - daly do pohybu. Loni tři týdny po odvysílání poslední epizody Serialu schválil marylandský odvolací soud žádost Adnana Syeda o přezkum jeho případu. A minulý týden nařídil soudce Martin P. Welch, že se soud musí proběhnout znovu. Syed je tedy v očích justice znovu nevinný a má reálnou šanci dostat se na svobodu. To vše díky rozhlasovému seriálu.
Víc než senzace
Pořad měl takový úspěch (stáhlo si ho 80 milionů lidí), že se Koenig a spol. rozhodli udělat další sérii na nové téma. V druhé řadě se autorka zabývala americkým vojákem Bowem Bergdahlem, který za nejasných okolností opustil posádku v Afghánistánu a dostal se do zajetí hnutí Tálibán. Poté, co byl americkou vládou vyměněn za zajaté teroristy a dostal se zpátky domů, americká vláda překvapivě oznámila, že bude Bergdahla vyšetřovat za dezerci.
Druhá řada neměla takový úspěch jako vyšetřování vraždy, ale i tak ji slyšely desítky milionů lidí. Nyní Sarah Koenig se svým týmem pracuje na třetí řadě, jejíž téma zatím neprozradila. Kritici jí zejména u druhé řady vyčítají, že ve skutečnosti na nic nového nepřichází, že pouze dělá z reality spektákl.
S tím lze částečně souhlasit. Právě nejednoznačnost a nejasnost, pochybování autorů a jejich střídavé sympatizování s tu jedním, tu zas jiným z kontroverzních protagonistů dělají ze Serialu tak napínavou show. Kdyby všechny postavy byly jasně čitelné, byla by to pouhá rekonstrukce. Autorce však vděčíme za víc než za pouhou senzaci z toho, že máme prst na tepu doby. Učí nás novým a extrémně zábavným způsobem pochybovat o černobílosti světa.
A koneckonců, kdyby se pořadu přestalo dařit a ztrácel dál diváky i peníze, jak naznačovala některá média, vždycky se dá udělat dramatický podcast o tom, jak rychle se dnes mění mediální svět.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
