Kauza Huawei v Česku: Jak se vlk nažral a koza zůstala celá

Moderní technologie neodmyslitelně patří do dnešního Brna, kde se IT startupy mísí s globálními hráči jako Motorola a IBM. Moravská metropole se zároveň může chlubit největší koncentrací technologicky zaměřených univerzit ze všech měst ve střední Evropě. Není tedy divu, že se Brno v posledních letech stalo jedním z evropských regionálních center pro začínající podnikatele v technologických oborech.

Ani počítačoví nadšenci, kteří upřednostňují práci ve státním sektoru, se nemusí bát, že by v Brně nenašli uplatnění. Jeden ze zaměstnavatelů svou prestiží vysoce přesahuje všechny ostatní – Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost. Po svém založení v roce 2017 se NÚKIB rychle stal lákavým pro mnohé absolventy IT oborů, přestože každodenní realita uvnitř úřadu má málo společného s hollywoodskou verzí kybernetických rozvědek. „Je to rutinní administrativní, řekl bych až úřednická práce,“ říká tiskový mluvčí NÚKIB Radek Holý.

Ovšem čas od času atmosféra v brněnské pobočce kybernetické agentury dost zhoustne. Pravděpodobně nejrušnějším dnem v historii agentury byl 17. listopad 2018. Tehdy vydal NÚKIB oficiální a do té doby bezprecedentní varování, ve kterém uvedl, že „použití technických nebo programových prostředků společností Huawei Technologies a ZTE Corporation představuje hrozbu v oblasti kybernetické bezpečnosti“.

Otázky ohledně důvěryhodnosti čínských telekomunikačních společností visely ve vzduchu už od srpna loňského roku, kdy je americký prezident Donald Trump poprvé označil za bezpečnostní riziko. Ovšem v té době se k Trumpově křížové výpravě proti technologickým gigantům podezřívaným ze špionážních aktivit žádná z evropských zemí nepřipojila.

Prolomit mlčení

Nastala panika a zmatek. Lidé si nebyli jistí, jestli je bezpečné i nadále používat chytré telefony od společnosti Huawei, světové jedničky na poli telekomunikačních zařízení. Společnost ZTE, která má v České republice mnohem menší zastoupení, zůstala mimo pozornost veřejnosti. Nejrychleji se v nastalé situaci zorientoval premiér Andrej Babiš, který okamžitě nařídil, aby se Úřad vlády ČR zbavil mobilů od Huawei. O tom, že se telefonů varování vůbec netýkalo, se dozvěděl až později.

Společnost Huawei je jakožto klíčový dodavatel vybavení pro datová centra a podnikovou infrastrukturu mnohých státních institucí v České republice zároveň jedním z hlavních adeptů na dodávku technologií pro vybudování mobilních sítí páté generace. To, co následovalo, se však nedá označit jinak než politické hrátky, kdy se dva nejvýše postavení politici v zemi – předseda vlády Andrej Babiš a Prezident Miloš Zeman – pokoušeli využít ohlašované bezpečnostní riziko ve svůj prospěch.

Dotazovaní odborníci se shodují, že takzvaná „aféra Huawei“ na sebe rychle vzala podobu politického dramatu s milionovými státními zakázkami. A ve finále pak aféra stejně jako na bezpečnostní riziko poukázala i na hluboký rozkol mezi západní a východní orientací na české politické scéně. Necelý rok poté, co NÚKIB začal bít na poplach proti čínským firmám, se každopádně Huawei i nadále těší ze zakázek na dodávky hardwaru pro klíčové státní subjekty.

Od té doby, co Trump nařídil přidat společnost Huawei na sankční listinu amerického ministerstva obchodu, začal Washington vyvíjet tlak na své evropské spojence ve snaze dotlačit je k přijetí obdobných opatření. Největší obavou Američanů byla případná účast Huawei na zmíněném budování sítí páté generace, které mají způsobit revoluci na telekomunikačním trhu.

Opakovaná kritika Washingtonu se týkala především toho, že vybavení od čínského telekomunikačního giganta může mít slabiny, které by mohly umožnit znepřáteleným subjektům sbírat informace a sabotovat aktivity států, které dané technologie využívají.  „V této otázce máme jasno: naším úkolem je zajistit, aby naši spojenci, partneři a přátelé nedělali nic, co by mohlo ohrozit naše společné bezpečnostní zájmy, nebo nějakým způsobem omezovat naši schopnost sdílet s našimi partnery citlivé informace,“ prohlásil letos v červnu v nizozemském Haagu americký ministr zahraničí Mike Pompeo.

Pátá generace mobilních sítí s sebou nese příslib až stokrát rychlejšího připojení než současná technologie. Taková rychlost má umožnit takzvaný „internet věcí“, ve kterém každodenní předměty nebo automobily budou neustále připojené k internetu. Mnozí lidé v oboru si mnou ruce a doufají v revoluci v nejrůznějších odvětvích od zábavního průmyslu po zdravotnictví. Další ovšem varují spíš před riziky. Vzhledem ke klíčové roli, kterou mají 5G sítě hrát v budoucí telekomunikační infrastruktuře státu, požaduje americká vláda i další kritici společnosti Huawei plošný zákaz její účasti na budování 5G sítí jak v Evropě, tak i jinde ve světě.

A někteří z amerických spojenců se vskutku nenechali pobízet. Austrálie byla první zemí, která zavedla plošný zákaz na používání technologií od Huawei v 5G sítích. Nedlouho poté ostrovního souseda následoval Nový Zéland. Japonsko zase vyřadilo čínskou firmu z účasti na soutěžích o státní zakázky. Přes naléhání ze strany Američanů se však Evropané zatím nepřipojili. Podle Emira Haliloviče, který vede oddělení globálních telekomunikačních technologií a softwaru v britské analytické firmě GlobalData, jsou státy geograficky blíže položené Číně ve vztahu k mocnému sousedovi logicky mnohem obezřetnější. „Dominantní pozice Číny v asijsko-tichoocenském regionu je naprosto zřejmá,“ říká. „Je přirozené, že státy v této oblasti přistupují ke společnosti Huawei s větší obezřetností. Riziko je pro ně mnohem reálnější.“

Přestože tak mnohé evropské země sdílí obavy Washingtonu, prozatím se žádná z nich nerozhodla následovat USA a uvalit na Huawei plošný zákaz. Namísto toho Evropa upřednostňuje takzvaný evidence-based approach, kdy zákaz musí být podložen konkrétními důkazy, že daná společnost provádí něco nekalého. V tomto případě by to znamenalo, že pokud by mělo dojít k zákazu používání technologií Huawei při stavbě 5G sítí, musely by být předloženy důkazy, že Huawei sdílí s Pekingem citlivá data o svých uživatelích v Evropě nebo že do svých přístrojů instaluje takzvaná „zadní vrátka“.

„Zatím neexistují žádné - alespoň veřejně dostupné - důkazy o tom, že se toto děje. V tomto smyslu je ta reakce trochu přehnaná,“ tvrdí Halilovič a poukazuje i na dominantní pozici, kterou má Huawei na evropském telekomunikačním trhu. „Už teď je pozice Huawei v Evropě velmi silná. S tím se bude těžko něco dělat. Ze dne na den technologie Huawei odstranit je nemožné. To by byla absolutní katastrofa,“popisuje.

Jde hlavně o peníze

Česká pobočka společnosti Huawei, Huawei Technologies (Czech) s.r.o., neodpověděla na žádost o rozhovor. Nicméně v září letošního roku její tehdejší viceprezident pro střední Evropu a Skandinávii Radoslaw Kedzia sdělil Reuters, že bezpečnostní obavy neměly výrazný dopad na obchodní aktivity v České republice. „Všechno více méně pokračuje při starém, jen je na nás upřeno více pozornosti, což nás nutí být ještě transparentnější, otevřenější a inkluzivnější, abychom ukázali, že nemáme co skrývat,“ prohlásil.

Klíčovou skutečností je, že varování NÚKIB se dotýká pouze „správců a provozovatelů informačních systémů kritické informační infrastruktury a významných informačních systémů“, které definuje zákon o kybernetické bezpečnosti. Tyto systémy jsou k nalezení u 160 státních i soukromých subjektů. Podle metodiky k varování NÚKIB jsou subjekty využívající technologie Huawei povinny provést „aktualizaci analýzy rizik a zohlednit nové hrozby plynoucí z vydaného varování“. V případě, že je akceptovatelná míra rizika překročena, jedním z možných řešení je „postupná náhrada daných technických a programových prostřední a jejich vyloučení z výběrového řízení“.

To je řešení velmi vzdálené plošnému zákazu. V praxi znamená to, že státní instituce (správci kritické informační infrastruktury) musí před udělením zakázky společnosti Huawei vypracovat extra „domácí úkol“. O tom, že tento bezpečnostní krok čínské společnosti neuškodil, svědčí její úspěch ve výběrových řízeních. Podle veřejně dostupných informací z registru smluv provozovaným ministerstvem vnitra vysoutěžily partnerské firmy společnosti Huawei v letošním roce (ke konci září) více než dvě desítky státních zakázek v hodnotě převyšující 40 milionů korun.

Podobně jako ostatní IT firmy se i Huawei neúčastní tendrů o veřejné zakázky přímo. Namísto toho využívá sítě distribučních a partnerských firem, které pomáhají zboží společně se službami dodávat ke koncovému zákazníkovi. „Partneři jsou převážně menší firmy, které jsou schopné pružně reagovat na poptávky zákazníků. Jedná se o běžnou praxi,“ konstatuje Martin Vítek, člen dozorčí rady jedné z těchto partnerských společností, Huatech a.s.

Podle reportéra technologického serveru Lupa.cz Jana Sedláka, který se dlouhodobě věnuje tématům souvisejícím s rozvojem internetu a čínským technologickým společnostem, nebyla tržní pozice Huawei v České republice navzdory varování NÚKIB výrazně ohrožena. „Většina veřejných zakázek uvádí cenu jako jediné kritérium; to znamená, že ten, kdo služby nabídne za nejnižší cenu, zakázku zpravidla dostane. A Huawei je v tomto směru vysoce konkurenceschopný,“ vysvětluje Sedlák. Od vydání varování v prosinci loňského roku byla společnost Huawei vyřazena pouze ze tří tendrů. Dva z nich byly navíc nakonec zrušeny.

Podle Vítka je varování jen plýtváním času na straně zadavatelů i dodavatelů, narušením transparentnosti soutěže a zbrzdění technologického rozvoje. „Jsou tu patrné důsledky, kdy jedinci, kteří nejsou z jakéhokoliv důvodu nakloněni východním technologiím, toto varování s oblibou využívají,“ tvrdí.  Ale „zlatý partner“ společnosti Huawei v Česku nemá příliš důvodů si stěžovat. Podle registru státních zakázek vysoutěžil Huatech  letos už 20 zakázek. Dodává technické zařízení od Huawei například Policii České republiky nebo České televizi. „Je složité říci, jestli je to hodně nebo málo; není jisté, kolik zakázek bychom měli bez varování NÚKIB,“ oponuje Vítek.

Riziko, nebo důkaz?

Odhlédnuto od dopadu na prodejní čísla Huawei podle Jana Sedláka aféra v každém případě zvýšila kredibilitu České republiky v očích americké vlády. „Díky tomuto varování nakonec letěl Babiš do USA, kde se setkal s Trumpem a navštívil i CIA,“ tvrdí novinář z Lupy.cz.  NÚKIB přitom striktně popírá, že by se za jeho rozhodnutím skrývala politická motivace. „Řešíme jen bezpečnost, neděláme žádné jiné věci a žádnou politiku,“ prohlašuje tiskový mluvčí úřadu Radek Holý. „Systematickou prací jsme jen došli k tomu, že máme vydat varování. To je všechno.“

Na otázku, jestli NÚKIB disponuje jakýmkoliv přímým důkazem, že je společnost Huawei zapojena do špionážních operací ve prospěch Číny, odpovídá: „My nepracujeme s důkazy, my pracujeme s riziky. Ve chvíli, kdy máme mozaiku informací, ze které nám vychází určité riziko, jsme podle zákona nuceni konat určité kroky.“ V tomto konkrétním případě prý úřad důkaz mít může a nemusí. „Toto blíže nespecifikujeme,“ říká jen.

Bezpečnostní přístup českého kyberúřadu založený na riziku (risk-based approach) se každopádně výrazně odlišuje od toho, jakým způsobem pracují obdobné úřady v mnohých evropských zemích včetně Francie a Německa. NÚKIB je svou metodologií na vyhodnocování rizik mnohem blíže zmiňovaným zemím - Spojeným státům, Austrálii nebo Novému Zélandu. Jedním z možných vysvětlení je úzké napojením českého úřadu na západní bezpečnostní složky. „NÚKIB se pravidelně účastní kybernetického cvičení NATO. Jsou hodně napojení na Ameriku, Velkou Británii a hlavně Izrael. Tam má Česko vazby a velmi dobré renomé,“ popisuje Sedlák.

Podle nejmenovaného zdroje, který je blízce obeznámen s rozhodovacími procesy české zahraničněpolitické komunity, přebírá Česká republika v klíčových bezpečnostních otázkách velmi často politiku Spojených států. Proti tomu se ale vymezuje ředitel NÚKIB Dušan Navrátil: trvá na tom, že úřad pod jeho vedením jedná nezávisle na jakémkoliv politickém subjektu, zahraničním či domácím. „Nejsme tady, abychom čekali, až nám někdo něco řekne,“ řekl Navrátil v rozhovoru pro Novinky v únoru. „Nejsme podřízení Kremlu nebo Bruselu nebo někomu jinému. Měli bychom se chovat suverénně a sebevědomě.“

Zároveň přiznal, že postup NÚKIB v „kauze Huawei“ udělal velký dojem na spojence z NATO a EU. „Zatímco jiné státy se snažily hledat takzvané back door, což je dost problematické dokázat, my jsme na to šli jiným způsobem. Definovali jsme hrozbu, což naše spojence zaujalo - a myslím, že jsme ukázali cestu, jak tento problém řešit.“

Populistické instinkty

Ať už byla motivace pro vydání varování proti technologiím od Huawei a ZTE jakákoliv, rozhodnutí NÚKIB vzedmulo silnou mediální vlnu. A jedním z těch, kteří se v nepřehledné situaci zvládl zorientovat nejrychleji, byl Andrej Babiš. Zřejmě vsadil i na to, že v Česku vzrůstají protičínské nálady, a vyjádřil NÚKIB plnou podporu. Zároveň okamžitě nařídil, aby se Úřad vlády zbavil mobilů od Huawei - aniž se informoval, na koho má varování dopad. Médiím pak sdělil, že varování bere „velice vážně“.

O pár dní později se Babiš setkal s čínským velvyslancem v České republice Čang Ťien-minem. Po setkání čínská ambasáda na svém facebookovém účtu uvedla, že se varování NÚKIB nezakládá na skutečnosti, a že „čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb“. Babiš jednání čínské ambasády označil za nestandardní a dané vyjádření označil přímo za lživé.

V prosazování českého přístupu ke kybernetické bezpečnosti na mezinárodním poli pokračoval premiér i po březnové návštěvě Bílého Domu a CIA. V květnu slavnostně otevřel Pražskou bezpečnostní konferenci o 5G, na kterou pozval experty z celého světa s úmyslem vypracovat společný postup k zabezpečení sítí nové generace. Přestože konference nevyústila v právně závaznou dohodu, dočasně umístila Babiše a spolu s ním celou Českou republiku do centra evropské debaty o 5G sítích.

Pražský hrad měl na celou věc opačný názor. Prezident Miloš Zeman varoval před odvetnou reakcí z čínské strany a před tím, že by to mohlo ohrozit české podniky exportující do Číny (loni byla Čína 17. největším dovozcem zboží a služeb z Česka). V průběhu dubnové státní návštěvy Číny pak Zeman uvedl, že obvinění Západu vůči Huawei nejsou postavena na důkazech. Není to překvapivé. Zeman je dlouhá léta příznivcem čínských investic v České republice. „Před pár lety se shlédl v tom, že sem Číňané přivezou peníze a že Česko bude vstupní bránou Číny do Evropy. Nakonec tady koupili Slávii a pivovar, ale u toho to skončilo,“ komentuje to Sedlák.

Zeman mohl společnosti Huawei napomoci ke komerčním úspěchům v České republice, naopak někteří její partneři tvrdí, že varování NÚKIB z loňského roku vytvořilo okolo společnosti stigma, kterého se bude těžko zbavovat.  „Huawei nemusel nezbytně přijít o podíl na trhu se státními zakázkami, ale to varování určitě prohloubilo informační bariéru mezi výrobcem a odběrateli. Velká většina lidí v oboru si zvolí komfortní cestu a s Huawei se raději baví méně, než aby na sebe upozorňovali,“ tvrdí již citovaný Martin Vítek z Huatech.

Článek vznikl v rámci nadnárodního žurnalistického projektu Reporting Democracy pod serverem Balkan Investigative Reporting Network.