Země druhých příležitostí
Irský novinář o tom, jaké to je od třiceti let žít a pracovat v České republice
Jeden batoh, trochu peněz a adresy několika jazykových škol. To je všechno, co jsem měl u sebe, když jsem v září 1993 začínal žít v České republice. I když jsem během předchozího léta strávil několik týdnů v Praze a v jižních Čechách, Češi – ke kterým dnes oficiálně patřím – byli pro mě tehdy velkou neznámou.
Mezi mně „často kladenými otázkami“ je nejběžnější dotaz, co mě sem vůbec přivedlo. Stručná odpověď zní: nezaměstnanost. Jako nezkušený a trochu ztracený držitel průměrného diplomu z angličtiny a filozofie jsem patřil k 16 procentům populace v pracovním věku, které byly v mé rodné Irské republice v roce 1993 na podpoře.
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
