Všichni jsme součástí jednoho celku

Pacientů, o které se stará, budou stovky a někteří za ním docházejí už přes deset patnáct let. Mluvit s nimi o předsudcích, kterým v životě čelí, je pro Davida Jilicha, zástupce vedoucího pražského HIV centra, stejně důležité jako nasazení správné léčby. „Pacienti, jejich partneři a rodina, zdravotníci. Všichni jsme součástí jednoho celku,“ říká lékař a vysokoškolský pedagog, který někdy s nadsázkou dodává, že HIV je pro něj střed medicínského vesmíru. Oním společným celkem je nemoc, která v době svého objevení vzbuzovala hrůzu. A přestože je dnes z vědeckého hlediska tím nejprozkoumanějším virem, naděje na úplné uzdravení ještě zdaleka není na obzoru.

Málokterá nemoc byla v posledních desetiletích tak často zpodobněná v umění jako HIV. Šířila jeho obraz mezi lidmi. Své nakažené přátele z newyorské kulturní scény portrétovala fotografka Nan Goldin. Moment globálního povědomí o AIDS a úleku z něj nastal se smrtí Freddieho Mercuryho v roce 1991, pak následovala série filmů…

Myslíte třeba Philadelphia,Noci šelem a Kids?

Ano. A můžu uvést ještě čerstvý příklad, kterým je seriál Byl by to hřích z Londýna osmdesátých let, kde se nemoc začíná pomalu šířit v gay komunitě. Premiéru měl letos v lednu a ihned po jeho odvysílání vzrostl v Anglii čtyřikrát zájem o testy. Jak takové filmy a seriály vnímáte jako lékař? Jsou užitečné pro informovanost veřejnosti?

…