S Lékaři bez hranic začínala Jitka Kosíková před deseti lety jako dětská zdravotní sestra a za tu dobu prošla misemi v mnoha zemích světa. Před pěti lety si ji sama „našla“ – jak říká – Cesta domů, nezisková organizace věnující se domácí hospicové péči. Zkušenosti z misí i z Cesty domů v současnosti vkládá do práce v Domácím hospici svatého Michaela v Poličce. „Co je opravdu důležité, je dobře znát svoje partnery a kolegy – a také sousedy, třeba vedení města, vesnice i místní. Nejlépe osobně. Vědět, jak pracují, mít konkrétní představu o tom, kdo stojí na druhé straně u telefonu, když potřebuji něco řešit, probrat. Osobní vztahy v práci představují obrovský benefit,“ říká Jitka Kosíková.
Loni jste spolu s kolegyní, praktickou lékařkou Magdalenou Vlachovou, odešly z Cesty domů působící v Praze a přesunuly se do Poličky. Jak vám pomáhají zkušenosti, které jste v Cestě domů nasbírala?
Naučila jsem se obrovskému respektu – k pacientům, které máme v péči, k jejich rodinám, potřebám, ke kolegům… A taky jsem se naučila, alespoň v to doufám, jak důležitá je vzájemná komunikace a naslouchání si. Respekt spolu s komunikací a nasloucháním potřebám a přáním utvářejí bezpečné prostředí pro všechny zúčastněné.
Daří se při hospicové práci zužitkovat i…
Tento článek je v plném znění dostupný členům klubu Respektu.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného s členstvím v Klubu Respektu. Pokud jste již člen/ka, přihlaste se. Jestliže máte aktivní předplatné bez členství v klubu, napište nám žádost o rozšíření předplatného (+50 Kč měsíčně) na [email protected].
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
