Jaký je můj Třinec? Je to ocelové město, město hokeje, město v podhůří Beskyd, rodiště Tomáše Kluse nebo Ewy Farné? Má odpověď zní: Žádný můj Třinec neexistuje. Je to náš Třinec. Mozaika příběhů lidí, kteří zde žijí a pracují, dávají Třinci nezaměnitelnou tvář, tvoří jeho genia loci.
Vždy si vybavím exkurzi v Třineckých železárnách. Mnohem více mě fascinovaly postavy dělníků na těch nejtěžších provozech než industriální architektura, která udává ráz města. K těm lidem chovám hluboký respekt, svou prací Třinec v podstatě udržují při životě a dodávají mu určitou drsnost.
Pak jsou tady lidé jako Tomáš, Markéta, Víťa a Tom, kteří Třinci svým gastro podnikáním dodávají chuť. Spolu s nimi je tu i parta organizující sportovně-kulturní festival MajDay a pomáhající lidem objevovat krásy už zmiňovaných Beskyd. Jsou tady lidé jako Patrik a Roman, kteří město udržují fit. Martina s týmem knihovníků, kteří vytváří zázemí a prostředí, kde se lidé mohou rozvíjet a realizovat. Je tu Katarína, jež do Třince, jeho výstavních prostor a ulic dostává současné umění. Jsou tady skvělí pedagogové, mezi nimiž najdete Jirku, který neustále rozšiřuje řady třineckých hudebních talentů. Davida, Marka a Adama s IT firmami, co už dávno překročily hranice města a vyrazily do světa. Nebo nenápadný vizuální mág Víťa, který spolupracoval se světovými hudebními hvězdami a jeho filtry na Instagramu používají miliony lidí. A mohl bych pokračovat dál, dlouhým seznamem těch, kdo tvoří ten náš Třinec.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
