Hlídat Rakušáky a čekat na konec

Když auto na dálnici mezi Prahou a Brnem dojede do oblasti Vysočiny, otevře se kolem silnice pohled na prořídlé lesy a na pláně, které tu po bývalých lesích zbyly. Dá se tady odbočit z dálnice v jakémkoli místě směrem k pahorkatině a po chvíli se auto klikatí mezi vesnicemi podél zbytků lesů a naskládaných, pořezaných smrkových kmenů nachystaných na odvoz.

Kousek od Jihlavy za osadou Rytířsko, jedné z částí obce Jamné, je ten obraz zvlášť výrazný. Od místní restaurace vede pěší cesta z obce starobylou lipovou alejí, mohutné lípy bez listí svým zimním režimem kontrastují s okolním slunečným počasím, s proutky vrb obsypaných pupenci, se zelenou trávou kolem. Po chvíli se alej přiblíží k jehličnatému lesu. Nedávný orkán Sabina smetl v lese prořezaném kůrovcovou těžbou další smrky oslabené kůrovcem a k nebi se tu teď v té prázdnotě sem tam tyčí už jen trsy nakloněných, štíhlých modřínů. Místo stromům se návštěvník Vysočiny v místě, kde byl les, vyhýbá pařezům a pahýlům spadlých kmenů, šlape po větvích a opadané kůře a vyhlídku má na hromady naskládaných kmenů uprostřed ničeho.

Bývalý les tady přiléhá k vesnici a obyvatelé Rytířska na tu prázdnotu hledí ze svých zahrad. Stejně jako další obyvatelé vesnic na Vysočině všude kolem, kterým kalamita kůrovce bere lesy za domy. Brouka podporuje v množení extrémně teplé letní počasí a kvůli suchu smrky ztratily schopnost se proti kůrovci bránit – nedostatek vody v přírodě způsobil, že stromy nemají pryskyřici, kterou by brouka…