Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Temelin Symbol národní energetiky? (Temelín) • Autor: Milan Jaroš
Politika Téma

Moje obavy před vstupem se potvrdily a znásobily

Německo v Unii tvrdě prosazuje svoje zájmy, energetická jednota neexistuje

V roce 2003 jsem byl jedním z těch necelých 43 procent ze všech oprávněných voličů, kteří přišli hlasovat a podpořili vstup České republiky do Evropské unie. V té době jsem spojoval hlasování o vstupu do EU spíše se vstupem do schengenského prostoru než samotné Unie. To nastalo až o tři roky později, ale v diskusích o naší budoucnosti v EU se tyto dvě očekávané události fakticky slévaly. Pro začínajícího podnikatele a aktivního investora na kapitálovém trhu pro mě byl vstup do Unie velmi chytlavý také kvůli příslibu volného pohybu pracovní síly, služeb, zboží a kapitálu.

Jako Jihočech jsem byl ale záhy zklamán, protože na otevření pracovního trhu ze strany Německa a Rakouska jsme museli čekat dalších sedm let. Fakticky se tak potvrdily mé počáteční obavy, které jsem už před vstupem do EU vnímal a vnímám ještě intenzivněji dnes. Totiž že prosadit se v Unii, zejména vedle ekonomicky a vlivově nejsilnějšího Německa, bylo, je a bude pro Česko velmi těžké.

Hardware i software, všechno

Energetika jako páteřní odvětví každé ekonomiky a „předjezdec“ všech klíčových ekonomických a návazně i společenských dějů je toho důkazem. Zatímco my jsme otevřeli a liberalizovali vlastní trh, Němci ho potichu fakticky opanovali a s přirozenou dominancí řídí jeho směřování.

Reklama
Reklama

To spočívá v prosazování německé národní energetické koncepce, tzv. Energiewende, která řeší hlavně odstavení jaderných elektráren a prozatím zcela minimálně boj proti klimatickým změnám, kam ale opačně prioritně směřují cíle EU v energetice. Německé rozhodnutí má dopad na vývoj cen elektřiny v celém regionu kvůli propojení trhů. Její specifický vývoj, volatilita, ale i samotná cenová úroveň vytváří prostředí, které nedovoluje jiným zemím realizovat vlastní energetickou koncepci a stále více se musí přizpůsobovat té německé.

Zatímco na západě svých hranic má Německo v energetice silného a ekonomicky relativně vyrovnaného soka, jadernou Francii, na východě je situace pro jeho expanzi mnohem otevřenější. Hranice mezi Polskem a Německem a zejména pak Českem a Německem se staly v Evropě nejexponovanější a nejnapjatější. Střetávají se na nich zcela odlišné energetické koncepce poplatné historii, ale také ekonomické síle těchto zemí.

Němci prosazují striktně bezjadernou energetiku postavenou na obnovitelných zdrojích, která si nárokuje vysokou podporu ze strany spotřebitelů. Prosazují posílení přímého zásobování plynem z Ruska, zatímco čeští a zejména pak polští politici to odmítají. Poláci jsou opačně zcela závislí na uhelné energetice a Česko koketuje s novými jadernými bloky.

Německo při realizaci své politiky nehledí na zbytek EU a ve svém zájmu ovlivňuje regulace i strategii Evropské komise. Například dlouhé roky, v době, kdy německým spotřebitelům rostla nejvýrazněji cena elektřiny kvůli přímým dotacím do obnovitelných zdrojů, úspěšně blokovalo trh s emisními povolenkami. Cena se propadla na minima a mnoho investic v energetice motivovaných ze strany EU k redukci emisí tak bylo ztrátových. V Česku například investice ČEZ do paroplynové elektrárny Počerady. Poslední dobou se zdá, že z německého přístupu k energetice se stal i geopolitický problém, na který poukazují kvůli stavbě ruského plynovodu Nord Stream 2 hlavně Spojené státy.

Směr, kterým se vydalo Německo, si nikdo jiný v Evropě ekonomicky nemůže dovolit ani v tom nejoptimističtějším snu. Zavřít funkční jaderné elektrárny, na účet spotřebitelů dotovat velmi rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, tlačit do kouta uhelné elektrárny a proti vůli mnoha zemí EU si prosadit přímé posílení zásobování Německa ruským plynem je scénář, který s energetickou unií nemá nic společného. V důsledku to ekonomicky silnému Německu může přinést jen větší dominanci a vliv v Evropě.

Není také žádnou náhodou, že poslední jaderná elektrárna, která se v Evropě spustila, je stále český Temelín, a to těsně před vstupem do EU. Přitom od dokončení v roce 2002 už uplynulo sedmnáct let. Tlak, který v té době na Česko kvůli Temelínu vyvíjely Německo a Rakousko, byl enormní a věštil zásadní rozdíly ve směrování energetiky. Myslím, že i z té doby pochází jakási jaderná národní aura české energetiky. Jednak jsme pyšní, že se dílo započaté v roce 1985 podařilo technologicky dotáhnout, ale i proto, že jsme odolali tvrdým německým a rakouským atakům.

Temelín se stal symbolem české národní energetiky, ale v rámci EU už se nikdy nic podobného nemůže a nebude opakovat. I z toho možná pramení určitá frustrace. Dnes by obdobná elektrárna stála zhruba pětkrát až šestkrát tolik a co je horší, na postupně Německem přetvářeném antijaderném energetickém trhu by už v budoucnu vůbec nemusela zapadnout. Výsledná kombinace rostoucích rizik, tedy stále silnější vliv Německa na „hardware i software“ energetického trhu v německém regionu, a ceny za investici tak naše jaderné ambice i průmyslový potenciál systematicky a trvale vyprazdňují. Nic na tom nemění ani fakt, že si Česko při vstupu do EU vyjednalo právo volby vlastního energetického mixu.

Traktory už nejsou třeba

Tento moment nejlépe ukazuje, jak jsme byli při vstupu do EU naivní. Propojení trhů, dominance německé energetiky a její expanze do celého regionu prostřednictvím cen elektřiny a regulací dělá z naší energetiky více sedmnáctou německou spolkovou zemi než nezávislý stát s vlastní volbou mixu.

Důsledkem jsou mimo jiné neustálé odklady rozhodnutí o jaderné energetice, bezradná energetická koncepce vlády včetně bezradnosti v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů v Česku. Změna německé energetiky je totiž tak radikální, že se jí nejsme schopni ubránit a dříve či později se jí budeme muset přizpůsobit. To může znamenat i to, že v budoucnu nebudeme exportérem elektřiny jako poslední více než desetiletí, a naopak můžeme být v budoucnu závislí na produkci obnovitelných zdrojů v oblastech, které tomu geograficky lépe vyhovují.   

Rakouský či německý aktivista chtěl kdysi zamezit spuštění české jaderné elektrárny tím, že s traktory blokoval hranice. Dnes k tomu postačí EU v čele s Německem a jeho zájmy.

Tweetni to

Rakouský či německý aktivista chtěl kdysi zamezit spuštění české jaderné elektrárny tím, že s traktory blokoval hranice. Dnes k tomu postačí Evropská unie v čele s Německem a jeho zájmy.

K návratu k původním „čistým“ hodnotám sjednocené Evropy se čím dál více vzdalujeme. Jestli byla po vstupu zemí východní Evropy do EU dohoda ohledně Lisabonské smlouvy maximem možného, na čem se šlo domluvit, tak dnes už by bylo něco podobného téměř vyloučené. Chybí síla, odvaha a hlavně společná shoda. Ta byla v začátcích, ale pod tlakem Evropské komise, například v energetice zaváděním celoevropských pravidel, když historie, geografie a ekonomické možnosti jednotlivých zemí jsou odlišné, a předsunutím dříve přehlížených rozdílů mezi jednotlivými státy se dávno vytratila. Mnohé z těchto rozdílů se staly časem pro dané země tak podstatné, že dnes místo k integraci v mnoha věcech míříme znovu k čistě národním řešením. Po vzoru energetiky ale k národním řešením ovládaných představami těch velkých.

Autor je energetický analytik a investor (poradce finanční skupiny J&T a minoritní akcionář ČEZ).

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte