Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Téma

Anketa

V roce 2004 Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko nevstoupily do Evropské unie…

anketa_toth
Barbara Tóth

Barbara Tóth

redaktorka rakouského týdeníku Falter

anketa_toth
Barbara Tóth

Reklama
Reklama

…a vytvořily vlastní hospodářskou unii, v jejímž rámci vzájemně propojily své měny. Kvůli tomu se během finanční krize v roce 2008 dostaly pod silný tlak. V důsledku krize se ve všech těchto zemích k moci dostaly nacionalistické politické strany, které v předešlých letech založili úspěšní podnikatelé – obdobně jako Berlusconi v Itálii – nebo vznikly z již existujících konzervativních stran, které se proměnily v pravicově-populistická hnutí. Navázaly těsné vztahy s pravicově extremistickými frakcemi v Evropském parlamentu, například s Marine Le Pen nebo s rakouskými Svobodnými.

Paradoxně jsou v těchto zemích také slyšet hlasy, které prosazují vstup do EU – s cílem posílit eurokritický blok stran v Evropském parlamentu. Ještě silnější jsou však hlasy, které se snaží přesvědčit zvláště Itálii a Rakousko k tomu, aby z EU vystoupily a vytvořily novou Východoevropskou unii, jež se bude zasazovat například o nulovou uprchlickou politiku (žádný z těchto států v roce 2015 nepřijímal uprchlíky). Důležitým zastáncem Východoevropské unie – nazývá ji Pravá Evropa – je ruský vládce Vladimir Putin, jenž se léta snaží EU rozdělit.

V Rakousku od roku 2004 sílí Svobodní, v roce 2017 se vrací do vlády jako menší koaliční partner šéfa lidovců Sebastiana Kurze. Tato vláda chystá referendum o tom, zda má Rakousko přistoupit k „pravým Evropanům“, nebo nikoli. Průzkumy naznačují, že výsledek bude velmi těsný. Pokud by k östxitu došlo, tak brzy zřejmě podobné referendum proběhne i v Itálii. Kurz se profiloval jako logický kandidát na lídra této nadnárodní unie „pravých Evropanů“.

Evropská unie tedy stojí před jednou z dosud nejvážnějších zkoušek.

Anne Dastakian

reportérka francouzského politického týdeníku Marianne

anketa_Anna Dastalian
Anne Dastakian

Zažila jsem „velké rozšíření“ Evropské unie 1. května 2004 doma ve Francii, osm let poté, co jsem opustila Prahu, kde jsem v letech 1990–1996 pracovala jako zpravodajka francouzského tisku. Od té doby se sem pravidelně vracím, ale nikdy pracovně. „Díky“ Viktoru Orbánovi jsem naopak odjela na reportáž do Maďarska a podobně „díky“ bratrům Kaczyńským jsem byla poslána do Polska, země, kterou považuji za fascinující a jež mě nikdy neomrzí.

Ale zpět k vaší hypotetické otázce: I kdyby se toto rozšíření neuskutečnilo, hordy západoevropských turistů by vymetaly ulice Prahy a Budapešti stejně jako dnes, to samé platí o Krakově, Bratislavě, Bukurešti, Sofii, Rize, Vilniusu nebo Tallinnu. Stejně tak jsem přesvědčena, že by sem mířili zahraniční, převážně němečtí investoři. Velkolepá obnova historického dědictví a infrastruktury financované evropskými fondy by samozřejmě chyběly. Většina obyvatel zemí střední a východní Evropy by ale bezpochyby žila stejný život, jaký vede dnes, to znamená ve svých zemích či cestující během prázdnin v rámci svých možností do destinací, které jim železná opona kdysi zakázala.

„Kdyby se rozšíření v roce 2004 neuskutečnilo, nejspíš bychom nečelili tak zneklidňujícímu vzestupu populismu v Polsku a jinde, kterého jsme dnes svědky.“

Tweetni to

Na druhou stranu jsem hluboce přesvědčena o tom, že Polsko, země s 38 miliony obyvatel s tragickou historií, by na tom nebylo stejně jako dnes. Následkem rozhodnutí Spojeného království a Irské republiky, které otevřely svůj pracovní trh bez omezení novým členům EU, odešly v prvních čtyřech letech po rozšíření z Polska bezmála dva miliony lidí ve věku 25–30 let, tj. 12 procent pracovní síly. Tento „západní úprk“ poté pokračoval, což mechanicky táhlo dolů nezaměstnanost v Polsku a nahoru někdy dramatický růst mezd. Nicméně vedlo to také k nárůstu nesnází venkovského obyvatelstva a ostatních poražených ekonomické transformace, a ti nyní dominantně hlasují pro národoveckou stranu Právo a spravedlnost (PiS).

Každopádně kdyby se rozšíření v roce 2004 neuskutečnilo, nejspíš bychom nečelili tak zneklidňujícímu vzestupu populismu v Polsku a jinde, kterého jsme dnes svědky dnes. Když si ale odmyslíme epizodu s názvem PiS, Evropská unie jasně pomohla obnovit a vrátit do středu pozornosti zemi, která byla v minulém století tak strašně zneužita svými bezprostředními sousedy. A to je bezpochyby úspěch!

Michal Vašečka  

sociolog, působí na Fakultě sociálních studií MU a na Bratislavské mezinárodní škole liberálních studií

Michal Vašečka
Michal Vašečka • Autor: TomasBenedikovic

Příběhy alternativní historie jsou podobné žánru sci-fi – můžete si dovolit říct to, co se v seriózní analýze nesluší. Příběhy Česka a Slovenska bez vstupu do EU – bez vize vstupu, přístupového procesu, vtažení do evropské politiky a evropských problémů – jsou ale předvídatelné a jako ex ante analýza jsou poměrně lehce argumentovatelné:

Česko, které není členem EU, je v roce 2019 zvenku podobnou zemí jako dnes. I bez členství se tvář země rozjasňuje – fasády jsou každým rokem opravenější, malých pivovarů přibývá, budují se nové bytové komplexy a výsledky českých sportovců jsou, jako koneckonců v celé moderní historii, pro tuhle malou evropskou zemi nadstandardní. Prezidentem je už čtvrté volební období Miloš Zeman, který je spolu s krtečkem v Rusku neuvěřitelně populární, a premiérem Michal Hašek, který rád jezdí stále rychleji na svém motocyklu Harley-Davidson spolu s ruskými přáteli z Nočních vlků po neopravené D1. Škoda Budweis se i přes podbízivý název v Německu moc dobře neprodává a největší kauzou současnosti je rozhořčení české veřejnosti, že Němci neplatí dostatečně za využívání české přenosové soustavy, o čemž obšírně informují nejčtenější noviny v Česku Sputnik Dnes.

Problémy v severočeském regionu, kde bylo v několika oblastech obývaných romskými komunitami už před šesti lety vyhlášeno stanné právo, neustávají, na sociálních sítích se ale hodně diskutuje o tom, že potíže jsou přehnaně zveličovány různými konspiračními weby, kterých je v Česku víc než 150. Precizní analýzu v této věci právě vydala Charta 2009, která vznikla před deseti lety s primárním cílem minimalizovat vliv Putinova Ruska na českou politiku.

HDP však roste a životní úroveň se pomalu, ale jistě zlepšuje. I nostalgici chválí, že české pivo je skutečně každým rokem lepší a obrana před europivem je jedním ze silných témat voleb v posledním období. EU dokonce konstatovala, že čistě z ekonomického hlediska je česká ekonomika výkonná a případný vstup by byl představitelný. Problémem je – jak připomíná Brusel – systematizovaná korupce a nepřehledný systém vlastnictví v rukou tří nejvlivnějších oligarchů. Silně proevropské síly jsou každým dnem sebevědomější i přes kampaň přítomnou prakticky ve všech médiích vlastněných oligarchy, která je zesměšňuje jako eurohujery. Michal David o nich složil písničku, jednu ze svých lepších. Podpora proevropským silám je sice v Praze vysoká, jinde však vítězí oligarchická strana Jednotné Česko a na severu Čech Dělnická strana.

Jinak jsou Češi ve styku s Evropou prakticky každý den. V létě zaplní Dolomity i pláže na Lidu di Jesolo. Země v srdci Evropy si tedy žijí celkem spokojeným životem.

Slovensko roku 2019 je jiný příběh. Země vyzařuje velkou nespokojenost a vře. Ekonomika stagnuje už dvě desetiletí a nebýt investic z Česka a Rakouska, bylo by to ještě horší. Největší firmou v zemi je Volkswagen Bratislava, ale vztahy jsou napjaté – od momentu, kdy se v roce 2018 stal premiérem po Vladimíru Mečiarovi Rafael Rafaj ze Slovenské národní strany. Mečiar byl sice v devadesátých letech vnímán jako problematický lídr, ale pak se na únosy a privatizaci ekonomiky do rukou slovenské kapitálové vrstvy zapomnělo. Koneckonců – podniky končily přece ve slovenských rukou, ne jako dnes, kdy je vlastní neznámé subjekty z Kypru napojené na Slovenskou národní stranu, která je považována za hlavní, i když ne jedinou převodní páku ruských zájmů na Slovensku.

Slovensko také zaznamenává jednu z nejvyšších emigrací z celé střední Evropy a neodcházejí jen mladí lidé: třeba ekonom Juraj Stern zemi opustil kvůli antisemitským útokům. Mnozí to ale stále nevzdávají – v Bratislavě funguje doslova paralelní polis a společenský život jí mohou oprávněně všichni závidět. Slovenský třetí sektor je známý svou akceschopností a tím, že v disfunkčním státě nahrazuje v mnoha ohledech státní instituce. Mnozí jsou sice označeni jako cizí agenti, ale příliš si z toho nedělají. Snaží se zastavit další marginalizaci Romů na východním Slovensku, organizují vzdělávaní v dolinách „zapomenutého Slovenska“, snaží se zabránit divokému kácení slovenských lesů. Výsledky jsou různé, ale podpora pro členství v EU se v zemi blíží k 80 procentům. Řeší teď ale problém – Slovenská národní strana navrhla zákon o Jozefu Tisovi, že se zasloužil o stát. SNS tím prý chce vzít vítr z plachet fašistům kolem Mariana Kotleby, kteří nekontrolovaně rostou, ale struktury občanského sektoru jim nedůvěřují a řeší, že se budou muset spojit se strukturami kolem bývalého HZDS, aby tomu zabránily. Ale jinak se už všichni těší na léto v Chorvatsku. S Chorvaty se dobře pije a zejména – jsou to přece Slované.

Wojciech Przybylski

šéfredaktor revue Visegrad Insight 

anketa_Wojciech Przybylski
Wojciech Przybylski

Představit si, že by Polsko v referendu zamítlo vstup do EU, není nijak složité. Pár měsíců před hlasováním průzkumy naznačovaly výsledek padesát na padesát. Polovina společnosti si přinejmenším nebyla jistá, zda by Polsko mělo do Unie vstoupit.

Krátce po přistoupení byla postkomunistická strana, jež vedla závěrečná jednání, téměř vymazána kvůli korupčnímu skandálu spojenému se zákonem o médiích. Zároveň vznikly  dvě nové strany – liberálně konzervativní Občanská platforma a pravicově euroskeptická Právo a spravedlnost – a zabraly větší část politického spektra. Druhá jmenovaná strana zvítězila v prezidentských i parlamentních volbách. Kdyby byli proevropští Poláci v referendu prohráli, PiS by toho využila, plně by se přihlásila k euroskepticismu a oznámila by, že Polsko musí nejdříve dokončit antikomunistické čistky, a teprve potom se připojit k evropskému projektu. Protesty ze strany části zmobilizovaných mladých voličů by v takovém případě byly téměř jisté. Je snadné si představit scénář, v němž by protestující později získali zásadní vliv na politickou agendu a společně s opozicí by začali určovat další vývoj země. Ve skutečnosti ale mnozí z nich zemi po roce 2004 opustili.

„Václav Klaus by se pokusil sjednotit střední Evropu do politického projektu, jenž by ekonomicky soupeřil se starou Evropskou unií.“

Tweetni to

Obecně by Evropská unie na neschopnost kandidátských zemí dokončit přistoupení reagovala prodloužením přístupového období. Na Slovensku by díky tomu liberální tábor znovu prohrál, což by vyústilo v Mečiarovo čtvrté vládní období. Jeho návrat by se nesl ve znamení hesel jako „já jsem vám to říkal“ a „vezměme svůj osud do vlastních rukou“. V Maďarsku by Jobbik posílil své řady, vyvolal předčasné volby, v nichž by získal čtvrtinu hlasů. Voličská základna Fideszu by se ztenčila na polovinu a nešťastný Viktor Orbán by byl na dlouhou dobu vykázán do bezvýznamné role, v níž by se jenom prohloubila jeho politická impotence. Socialisté ve vládě by hledali střední cestu prostřednictvím nové asociační dohody, jež by zajistila přísun dalších peněz do země i do kapes vládních představitelů. Český prezident Václav Klaus by triumfoval a pokusil by se sjednotit střední Evropu do politického projektu, jenž by ekonomicky soupeřil se starou Evropskou unií a budoval by vazby s diktaturami a nefunkčními státy. Blok by trpěl nepřátelskými útoky investorů sídlících v EU, kteří by v tomto prostoru nebyli vázáni regulacemi jednotného trhu.

V roce 2008, po propuknutí ekonomické krize, by střední Evropa byla prvním  regionem, který by zakusil důsledky úsporných opatření. V důsledku odchodu investorů a mělčích domácích trhů ve srovnání s členskými zeměmi EU by se ekonomiky zemí V4 zhroutily a propadly podobně, jako se to stalo na Ukrajině nebo na Balkáně. EU, zatížená krizí v Řecku, by se nepokusila vyrovnat rozpočty svých sousedních zemí a projevila by k V4 nulovou solidaritu. Mnozí evropští politici by měli ještě stále na paměti invazi do Iráku jako důkaz, že zemím Nové Evropy nelze politicky důvěřovat.

Rusko by mezitím postupně získalo zpět svůj původní potenciál a využilo by finančních přebytků z prodeje ropy a plynu k agresivnímu nákupu celých segmentů ekonomiky zemí V4. Zároveň by tamní politiky zkorumpovalo za hranici demokratického fungování zemí. Následně by ve snaze podkopat NATO provedlo pokusný útok na severovýchodě Polska, NATO by však odmítlo volání Poláků po solidaritě, protože by nevidělo žádnou možnost reálného zásahu. Spojené státy by ve skutečnosti přesvědčily polskou vládu, aby se nedovolávala článku 5, a neriskovala tak neúspěch Aliance. Situace by nicméně pouze oddálila nevyhnutelný rozpad NATO a jeho nahrazení novou organizací (NATO II), založenou na vícerychlostním principu vyvinutém německými diplomaty. Země bývalého komunistického bloku by napříště uplatňovaly individuální strategie přežití a snažily by se získat bezpečnostní záruky od různých globálních mocností.

Střední Evropa ztělesněná Visegrádskou čtyřkou by se společně neudržela. Již v průběhu přístupových jednání se vlastně mnohé představy  o společných zájmech a spolupráci ukázaly být iluzí. Po ztrátě záruk ze strany NATO se střední Evropa ocitla v horší situaci než před rokem 1989. Posílení Ruska, oslabení NATO a omezení hranic Evropské unie by vedlo k prohloubení civilizačního předělu na evropském kontinentu, což by o generaci později vyústilo v násilnosti a prudké střety mezi demonstranty a policií. Dějiny regionu by znovu zopakovaly cyklus výbuchů násilí a rezignací, jež je provázely po celé 19. a 20. století.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte