Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Saša nikomu nevadil

Alexander Dubček měl málem americké občanství, ocitl se ale v Rusku a pak trpělivě stoupal vzhůru

Dubcek_fotoTASR_Ľudovít Füle
Autor: TASR / Ludovit Fule

Vesnická škola v západoslovenském Uhrovci si na nezájem dějin stěžovat nemůže. Narodil se tu přední slovenský obrozenec Ľudovít Štúr a o sto šest let později, v roce 1921, přišel v téže budově na svět Alexander Dubček. Jeho rodiče se na Slovensko vrátili jen krátce před Alexanderovým narozením. Oba před první světovou válkou odešli za prací do Chicaga, kde se seznámili, vzali a založili rodinu. Starší bratr Július se narodil ještě za mořem a Alexanderovi tak trochu paradoxně těsně uniklo americké občanství, které zbytek rodiny měl.

Rodina přesvědčených komunistů však na Slovensku dlouho nevydržela. V roce 1925 se v rámci akce Interhelpo spolu s několika stovkami idealistů odstěhovali do Sovětského svazu, kterému chtěli pomoci na nohy po občanské válce. Nedůvěřiví Sověti sice o vzdělané cizince stáli, ovšem poslali je do dnešního Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu. Tam strávil mladý Dubček dětství; rodina v Kyrgyzstánu žila do jeho dvanácti let.

Reklama
Reklama

Následujících pět let pak prožili v Nižním Novgorodu, kde Alexander také vychodil střední školu. Dubčekovi na vlastní oči viděli dobu nejhorších stalinských čistek koncem třicátých let a Dubček ve svých pamětech vzpomíná na tíživost tehdejší atmosféry. Jeho otec byl idealista, ale nebyl slepý. Když si po podpisu paktu Ribbentrop-Molotov museli Dubčekovi jako všichni cizinci vybrat, zda přijmou sovětské občanství, nebo odcestují, zvolili druhou možnost.

Alexander Dubček vstoupil do slovenské komunistické strany hned v roce 1939. Krátce poté se už zapojil do odboje a později se zúčastnil Slovenského národního povstání. Válečné zkušenosti nikdy nezveličoval ani nezdůrazňoval, ale při povstání bojoval v partyzánské jednotce a byl dvakrát raněn. Zmíněný bratr Július v bojích zahynul. Dubčekova otce coby jednu z hlav odboje nacisté poslali do koncentračního tábora, odkud se však vrátil.

V roce 1949 začíná Dubčekova aparátnická kariéra. Mladý funkcionář – schopný, aktivní a stále neochvějně věřící v komunismus i Sovětský svaz – v hierarchii rychle stoupal a v roce 1953 se z něj stal krajský tajemník –, ale v tehdejších politických procesech podle všeho žádnou úlohu nesehrál, na to byl ve stranické hierarchii stále nízko. Nadějného kádra s bezchybnou ruštinou strana naopak vyslala na tříletá studia do Moskvy, odkud se vrátil v roce 1958, předurčen k další stranické kariéře, jež záhy začala.

Chybělo málo a zvolili Lenárta

Prezident Antonín Novotný, tehdy nejmocnější muž, si navrátilce z moskevských studií vybral coby tajemníka ústředního výboru pro průmysl. Z Novotného favorita se však brzy stal jeho kritik: žádal víc státních investic na Slovensku, o čemž Novotný nechtěl ani slyšet. Když k tomu přidáme Dubčekův požadavek na rehabilitaci obětí procesů z padesátých let (Dubček byl později členem tzv. Kolderovy komise a dohlížel mimo jiné na rehabilitaci Gustáva Husáka), v nichž byl Novotný namočen, poslal ho první tajemník zpátky na Slovensko. Dubček se ovšem do Prahy dokázal rychle vrátit. Přes Novotného výslovný odpor si slovenští komunisté Dubčeka zvolili za šéfa strany na Slovensku, a tím pádem získal místo v nejužším vedení partaje. To bylo v roce 1963.

VTIP02_repro Časopis Dikobraz

Následujících pět let si Dubček postupně budoval pozice v Praze. Jak vzpomínal Zdeněk Mlynář, Dubček nebyl naivní a v praktické politice se uměl pohybovat, zároveň ale nebyl prozíravý technolog moci, který by měl dobrý odhad na lidi a dokázal je šikovně rozmísťovat na důležité posty (možná právě naopak, díky Dubčekovi stoupali ve stranické hierarchii například Vasil Biľak či Viliam Šalgovič, jedni z hlavních pozdějších kolaborantů při srpnové invazi). Tyhle nedostatky nahrazoval srdečností a jednoduše tím, že měl lidi rád, zajímali ho a skutečně je poslouchal. Dokázal budovat vztahy.

Byl ve složité situaci – na jednu stranu musel na Slovensku alespoň do jisté míry hájit oficiální stranickou linii, na stranu druhou v Praze složitě vysvětloval, proč hájí relativně svobodné intelektuální slovenské prostředí. Jak v Dubčekovi rostlo přesvědčení, že komunistická strana pod Novotného vedením ztrácí i poslední zbytky společenské důvěry, jeho vztah s prvním tajemníkem a křídlem kolem něho se s postupem let zhoršoval. V roce 1967 Dubček několikrát v politbyru i při veřejných vystoupeních otevřeně mluvil o potřebě reforem, což vedlo k ostrým sporům mezi ním a stále ještě prvním tajemníkem Novotným. Už to samo bylo v komunistické straně dost nevídaná věc. Nedá se ale říct, že by Dubčekovo vyšvihnutí se na samý vrchol moci v lednu 1968 bylo výsledkem jeho renomé. Spíš k němu vedlo oboustranné taktizování. Dubčekovo zvolení čekal málokdo, ani on sám ne, jak vzpomínají jeho současníci.

Koncem roku 1967 už bylo setrvání Antonína Novotného na pozici prezidenta i prvního tajemníka neudržitelné. Počet reformně naladěných členů vedení strany rostl, Novotný byl intelektuálně omezený dogmatik, který se navíc se slovenskou polovinou republiky otevřeně nesnášel. Na stole nebyla otázka, zda zůstane šéfem strany, ale kdo ho nahradí. Novotného favoritem byl Jozef Lenárt, tehdejší předseda vlády. V komisi, která měla nového prvního tajemníka vybrat, získal při předběžném hlasování nejvíc hlasů – sedm. Dubček měl šest hlasů a pozdější premiér Oldřich Černík čtyři. V tenhle moment udělal Novotný velkou chybu. Na naléhání členů ústředního výboru, že se blíží Vánoce a všichni už chtějí jít domů, schůzi skutečně přerušil s tím, že nová hlava strany bude vybrána po svátcích. Historik Zdeněk Doskočil – a koneckonců ve svých pamětech to píše i Dubček – má za to, že kdyby trval na tom, že jeho nástupce zvolí ještě před Vánoci, nejspíš by se mu podařilo Lenárta prosadit.

Stranická opozice sice strávila vánoční svátky v obavách o to, zda se Novotný a dogmatici nepokusí kolem něj vyřešit situaci silou, například zatýkáním, ale byli to naopak reformisté, kdo se dokázal během dvou týdnů sjednotit. A na zasedání začátkem ledna byl Dubček těsnou většinou zvolen. Byl to vlastně kompromis. S výjimkou nejužšího vedení strany neznal v Praze Dubčeka skoro nikdo, a tak nikomu „nemohl vadit“. Kromě Novotného, který se však údajně nechal mezi svými blízkými nakonec slyšet, že „je to dobré. Dubček je slaboch, ještě na nás dojde.“ Jak se později ukázalo, mýlil se jen v tom, že jeho samotného už se to netýkalo.

PAUZA NA KOUPALIŠTI

Úsměv, trocha nesmělosti, vstřícnost k lidem a hlavně snaha proměnit KSČ přinesly Dubčekovi velkou popularitu. Tu uměl posilovat chováním, které do té doby Češi a Slováci u komunistického funkcionáře neviděli. Třeba když navštívil běžné koupaliště, kde předváděl skoky do vody. Při nich byl kýmsi vyfocen. Fotky dostala ČTK a dala je do své nabídky pro zahraničí. Odtud je převzal Mladý svět a otiskl na své červencové obálce. Časopis přitom přebral z anglického originálu i článek. V něm se psalo: „Den volna, urvaný mezi zasedáními, projevy, veřejnými vystoupeními, diskusemi a oficiálními návštěvami, je tudíž něco jako zázrak, a je to zrovna to, čeho Alexander Dubček dosáhl, když se vrátil z oficiální návštěvy z Maďarska. Ve svém osobním autě trochu pošramocen, si vyjel s chotí Annou k malému koupališti Santovka na Slovensku, doufaje, že bude mít několik hodin soukromí. To však trvalo jen několik minut. Jakmile byl spatřen lovci autogramů, byl doslova obležen dětmi i dospělými.“

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Brolík

redaktor, Fokus

brolik
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1164
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte