Mezi dvěma světy

Srazí vás tramvaj, zastaví se vám srdce nebo se při koupání uhodíte do hlavy a zůstanete pár minut pod vodou. Ještě před pár lety byste se pravděpodobně brzy odebrali na onen svět. Dnes máte lepší šance: kolemjdoucí mobilem zavolají pomoc a špičkově vybavená sanitka nebo vrtulník jsou u vás za pár minut. Nastupují lékaři, chirurgové, dokonalá technika. Vyděšení příbuzní se na nemocniční chodbě dočkají vytoužených slov – pacient přežil. Bohužel, často je to poslední dobrá zpráva, kterou uslyší.

Čekání na léto

„Maminko, podívej se na mě,“ říká šedesátiletý muž a něžně bere svou ženu za ruku. Paní na lůžku chvíli bloudí očima po místnosti a pak se pohledem zastaví na manželovi. Pavel Smilek se sklání a láskyplně ženu obejme a políbí. Její ústa se na chvíli roztáhnou do širokého úsměvu, pak ale tvář znovu dostane nepřítomný výraz. „Vidíte, reaguje,“ říká šťastně manžel a vkládá své ženě Libuši do rukou plyšového medvěda. Ženiny prsty plyšáka jemně stisknou. „Lékaři říkají, že se zlepšila hlavně proto, že za ní denně chodíme,“ vysvětluje majitel obchodu se starožitnostmi a hladí manželku po vlasech. „Prvního půl roku vůbec neotevřela oči. To byla katastrofa.“

Každé úterý a pátek zavře Pavel Smilek krám v centru Brna už v poledne a vyrazí do léčebny dlouhodobě nemocných schované v lesích za městem. S manželkou tu stráví několik hodin. Vypráví jí o vnoučatech, dává jí pít čaj, vyčistí jí zuby. Pomáhají i dcery, jezdí sem vnoučata. Libuše Smilková má návštěvu každý den…