Máma českých desperátů
Příběh nenápadné dámy, která se vydala na svou osobní pouť do podsvětí
Pan Julius Csányi (51) si právě požádal o vymazání záznamu z trestního rejstříku. Pět let po odsezení posledního trestu, který dostal za to, že sjetý kokainem ujížděl na motorce noční Prahou policejní hlídce tak dlouho, až se vyboural, má konečně právo stát se úředně bezúhonným občanem. Pro Csányie, kterému v pražské galerce nikdo neřekne jinak než Zoli, je to důležitá chvíle. Letos v létě dokonce držel pár dní hladovku před ministerstvem spravedlnosti, aby protestoval proti praxi, v níž je pro propuštěné vězně prakticky nemožné sehnat jakoukoli práci. Se systémem sice Zoli nepohnul, ale sám se dočkal. Poprvé po celkem třiceti letech bude mít čistý rejstřík.
Když naposledy vyšel z vězení, velké šance na polepšení mu nikdo nedával. Vypadá jako učebnicový exemplář nenapravitelného kriminálníka. Tetovaný od hlavy až k patě, ostře řezané rysy, tvrdý pohled chlapa, který se ničeho nebojí. Celkem devatenáct let prožil za mřížemi, podstatnou část v nejtěžších žalářích. Trestán byl asi desetkrát, neví už přesně. „Byl jsem grázl, nepopírám,“ potáhne pan Julius z cigarety, „poprvé jsem ale šel sedět za rvačku, to se může stát každýmu. Jenže v base z vás udělaj zvíře, začnete nenávidět celej svět a už se vezete.“
Jeho příběh je pro české vězeňství příznačný. Slovenský Maďar („horká hlava“, jak říká) se dostal do basy počátkem osmdesátých let za ublížení na zdraví v hospodské bitce a nenechal si líbit tehdy běžnou šikanu.…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
