Nejsem rasista, ale...

Sociální sítě jsou z principu veřejný prostor. Může to znít banálně, ale ne vždy si to jejich uživatelé uvědomují: případů, kdy neohrožení zaměstnanci zapomněli, že se k jejich příspěvkům na Facebooku mohou dostat i jejich šéfové, je známá celá řada. Víc než pro koho jiného pak opatrnost platí pro novináře. V pravidlech pro Twitter, která sepsal kanadský reportér Steve Ladurantaye, je ostatně varování Jste jeden tweet daleko od vyhazovu uvedeno jako první i poslední.

Ve světových médiích jsou kodexy pro psaní na sociální sítě někdy až překvapivě přísné a případů jejich porušení proto není málo. V našem prostředí poněkud uvolněnějších žurnalistických standardů a neřízených šéfredaktorských střel jsou ale takové kauzy spíše vzácnost. Jedna z nich se týkala zpravodajského oddělení České televize v době, kdy ještě nemělo mediálně vděčnější problémy: Jindřich Šídlo, tehdejší vedoucí domácí redakce, označil na Facebooku čínskou velvyslankyni za arogantní bábu. Od svého nadřízeného však jako reakci dostal pouze ostrou prosbu.

Hůř to nejspíš dopadne se sportovní moderátorkou slovenské veřejnoprávní RTVS Kristínou Kormúthovou. Ta na svém facebookovém profilu zveřejnila variaci na oblíbené Nejsem rasista, ale: „nějaký nedonošený, smradlavý cigán“ jí prý z domu ukradl část okapu, na což navázala dotazem, proč se „toto“ nedá střílet jako škodná; lidem, kteří by ji chtěli označit za rasistku, pak pohrozila, že jim „něco rozkouše“. Příspěvek byl viditelný pouze pro přátele, ale jak už to tak mezi facebookovými přáteli bývá, někdo jej brzy rozšířil po slovenském internetu.

Moderátorka, která má paradoxně být jednou z tváří mezinárodního romského festivalu, status rychle smazala a omluvila se (Já si Romů vážím, můj otec hrál v kapele jen s Romy. Já mám mnoho kamarádů-Romů. Je mi to líto.). Slovenské veřejnoprávní televizi to však nestačilo: Kormúthovou promptně stáhla z obrazovky a o pár dní později oznámila „ukončení smluvní spolupráce“. 

Případ, kdy novinář ponese následky za svá rozohněná vyjádření, to není první ani poslední. Facebook někdy může svým zdánlivě promyšleným systémem soukromí k podobným projevům motivovat. Při komunikaci na sociálních sítích však za všech okolností platí: nepište na ně cokoliv, co byste neřekli na veřejnosti. Právě takové zprávy se šíří nejrychleji.