Morčata bývají často podceňována. Mnoho lidí se domnívá, že morče má jediný účel, a sice produkovat bobky. Denisa Becker je však zásadně proti takovému pojetí. Má nějaké morče doma, jen si teď nejsem jistá, jestli říkala dvě, nebo jestli jedno už chcíplo. Podstatné ale je, že tato podnikavá dívka má módní značku Cuy-cuy, jejímž prostřednictvím vás „morčata pozvou do svého barevného veselého světa.“ Vytváří oblečení a drobné doplňky s motivem morčete, všechno pěkně teploučké a měkkoučké, inu, jako tyto roztomilé „mořské sviňky“ (jak jim říkají Němci). Přímo sviňkám je pak určen produkt „houpací síť“ (viz obr.), v níž si prý s oblibou hoví.
Věci značky Cuy-cuy jsme si prohlíželi, no, přiznávám, trošku nevěřícně, na akci zvané Trendmafia. A ta je zřejmě ještě zajímavější než vnitřní život morčat.
Je to takový trh s módou a designem, který se stěhuje po různých adresách v Berlíně (tredndmafia.de).
Každý prosincový víkend se teď bude konat v Brunnenstrasse kousek od centra. Jsou tam takové paneláky na západoněmecký způsob, trochu členitější a z lepších materiálů než východní, no ale zase takový rozdíl to není, prostě levné bydlení, a v přízemí nějaká ta občanská vybavenost, samoobsluha asi. Tato samoobsluha je teď prázdná a využívají ji módní tvůrci a pseudotvůrci, aby prodali, co vytvořili.
Tedy, není to žádná vysoká móda. Obecně Berlín není žádné módní epicentrum, sází se spíše na osobitost, přičemž tato sázka nemusí pochopitelně vždycky vyjít. Také se, pokud jsem si všimla, pohrdá přílišnou čistotou a pečlivostí v oblékání, ta je dobrá tak leda pro měšťáky z Mnichova. Málokdo se tu tudíž češe, ženy i muži na sebe vrství různé svetry, šály a návleky a doplní to kožené holinky a pinpongové míčky nebo něco zhruba té velikosti místo naušnic. Právě tento sortiment, šály, návleky, svetry, tašky a naušnice, nabízejí tvůrci na stáncích Trendmafie. Momentálně hodně čepic a kapucí, protože se udělala zima, ale třeba i spodní prádlo, protože také to by mělo vystihovat osobnost nositele.
Na to, aby se člověk stal módním návrhářem v Berlíně stačí, aby se tak rozhodnul a vytisknul si vizitky. Nějak tak se dostal k módě například také punkový tvůrce Juan de Chamie, který si založil značku Let it bleed. Profesionální životopis není ovšem podstatný, Juan de Chamie se módě věnuje naplno, šije dokonce i když prodává na stánku, a sešívá z různých starých kusů oblečení kusy nové a lepší (na obrázku nové sako ze starého a dvou košil).
A takových prodejců je tu tak asi třicet. Dohromady pravá berlínská móda: trochu šílená, nikdy prvoplánově hezká, zato vždy odvážná a rehabilitující morčata.
Ale to jsou jen takové dojmy. Teoretičky módy by to řekly tisíckrát lépe. Jak jsem totiž zjistila, teoretičky módy nezahálí a sledovat je při práci je čiré potěšení. Na konferenci na univerzitě v Postupimi se zabývaly tím, jak se liší a ovlivňuje okcidentální a orientální pojetí módy. Dozvěděli jsme se mnohé, byly tady vědkyně a jeden či dva vědci z celého světa a trvalo to tři dni (Celý program konference Fusion Fashion). Zde jen malá ukázka. Italská teoretička Simona Segre Reinach zkoumala vztah mezi italskými módními domy a jejich čínskými výrobci. Italové se totiž považují za národ, který je předurčený pro módu. Simona Segre Reinach citovala, co všechno italští manažeři módních značek o čínských továrnách říkají. (Překládám trochu volně, ale smysl souhlasí): „Italové mají smysl pro styl a pro oblečení, to Číňani nemají.“ Anebo: „Číňani to dokáží vyrobit, ale nedokáží to vymyslet, zorganizovat a naplánovat.“
Že někdo neumí plánovat, to od Italů sedí, zavtipkovala italská vědkyně. Všichni se zasmáli, Číňanky jen tak trošku a zdvořile. Měly ze všech nejsložitější výzkum a byly nejlépe oblečené. Možná tušily, že italské módní domy se už brzy nestačí divit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
