Představte si, že přírodní pohroma zničí renesanční památky ve Florencii. To bude pro Evropu výzva

Psycholog Matěj Mičulka, doktorand z Univerzity Palackého v Olomouci, je autorem vůbec první české studie týkající se ekologické úzkosti. Nedávno mu vyšla knižně pod názvem Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa v nakladatelství Grada. V rozhovoru pro Respekt mluví o tom, co proti této úzkosti pomáhá, jak souvisí klimatická změna s tématy smrti a zármutku a proč proměna životního prostředí trápí víc mladé a bezdětné.  

Pojem klimatická nebo ekologická úzkost se dříve objevoval spíš jako pejorativní nálepka. Vy jste autorem první české studie na toto téma, která nedávno vyšla knižně pod názvem Ekologická úzkost. Jedná se tedy dnes už o klasifikovaný psychologický fenomén? 

Souhlasím, že v médiích se to používalo v ne vždy pozitivních konotacích. V psychologické literatuře je ale dnes ekologická úzkost běžný a zavedený pojem, stejně jako ekologický žal. Na definici se nemusí všichni stoprocentně shodovat. Obecně se uvádí, že ekologická úzkost je obava z klimatické krize a z toho, co nám přinese v budoucnosti. Ekologický žal je obrácen zpět: je to truchlení nad tím, co nám klimatické katastrofy už vzaly.  

Jak poznám, že to, co prožívám, je definovaná ekologická úzkost, a ne jen běžná obava z nejisté budoucnosti?