Martin Wolf: Pokud se Evropa nebude chovat jako velmoc, tak ji ostatní roztrhají na kusy

Ve své knize Krize demokratického kapitalismu v závěrečné kapitole píšete: „Když v zimě roku 2022 píšu tyto poslední odstavce, zjišťuji, že pochybuji o tom, zda budou Spojené státy na konci desetiletí ještě fungující demokracií.“ Od té doby jsme ve světě zaznamenali další posun – Trump opět zvítězil ve Spojených státech a volby v Rakousku, Nizozemsku a Francii naznačují rostoucí podporu krajní pravice. Německo se nyní na volby připravuje a celá Evropa to s napětím sleduje kvůli rostoucím preferencím Alternativy pro Německo. Předpokládal jste, že se voliči v bohatých zemích tak rychle posunou směrem ke krajně pravicovým a populistickým stranám?

Neřekl bych, že jsem měl přesnou předpověď, ale rozhodně jsem to viděl jako velkou možnost, jinak bych tu knihu nenapsal. Zatímco Velká Británie se, alespoň prozatím, posunula mírně opačným směrem, v jiných západních zemích jsou výsledky voleb trvale znepokojivé. Významným příkladem je Trumpovo loňské vítězství, které se v roce 2022 zdálo nepravděpodobné. 

Řekl bych tedy, že se nacházíme v bodě, kdy nad zdravím liberální demokracie visí otazník. Současní pravicoví populisté mají odlišné ideologie. Nepovažuji je za fašisty ve smyslu meziválečných let, jsou mezi nimi velmi významné rozdíly, ale jsou autoritářští. Jsou sociálně velmi konzervativní, v jejich myšlení jsou silné rasistické prvky. Jsou hrozbou pro svobodná média a především pro právní stát. 

Je něco, co byste nyní, v lednu roku 2025, napsal jinak?

Stále více si myslím, že důležitým faktorem krize demokratického kapitalismu na Západě je to, že od druhé světové války uplynula dlouhá doba. Koneckonců železná opona se zhroutila před pětatřiceti lety. No a to znamená, že obrovské množství lidí si už opravdu nepamatuje, jaké to bylo žít v komunistické zemi.  

Zmiňujete Trumpovo druhé funkční období. Jedním z jeho dosud nejviditelnějších kroků je hrozba zavedení cel proti velkým obchodním partnerům, o clech mluví jako o „nejlepší věci na světě“. Jak podle vás jeho hospodářská politika ovlivní světovou ekonomiku?

To je obrovská otázka s širokými důsledky. Zaprvé, jeho přístup k celním sazbám je velmi znepokojivý. Chce mít pravomoc je svévolně zavádět, obcházet legislativní procesy a nerespektovat mezinárodní dohody – včetně těch, které sám vyjednal. Se cly zachází jako se zbraní, která je namířena proti nepřátelům a dokonce i spojencům, což je v zásadě autoritářský způsob vládnutí. Velmi přímočaře řečeno, jedná se o gangsterský přístup k tvorbě politiky.  

Zadruhé, Trump a jeho poradci nemají správné znalosti ekonomiky obchodu. Mylně se domnívá, že uvalením cel vyřeší americký obchodní deficit, což prostě není způsob, jakým funguje globální obchod. Jeho přístup je ekonomicky negramotný a pravděpodobně se mu vymstí, což poškodí jak americké spotřebitele, tak mezinárodní hospodářskou stabilitu. Dopad bude obzvláště závažný na země, které jsou na americkém obchodu silně závislé, jako je Kanada, Mexiko a potenciálně i některé části Evropy. Nebude to fungovat a my víme, že to nebude fungovat, a proto to zkrátka a dobře lidé v posledních letech nedělali. 

Z dosavadních reakcí evropských lídrů se zdá, že Evropská unie je proti politice Donalda Trumpa zatím bezmocná, že si příliš neví rady. Jaká by tedy měla být unijní reakce na novou politiku USA?

EU se dlouhodobě spoléhá na USA, pokud jde o hospodářskou stabilitu i bezpečnost. Nyní jde o to, zda evropští lídři vnímají Trumpa jako dočasné narušení, nebo jako počátek zásadní geopolitické změny. Ačkoli by Evropané rádi věřili, že se vše vrátí do starých kolejí, myslím, že nejde o dočasné narušení vztahů. Evropané se stávají do značné míry odpovědnými za bezpečnost na vlastním kontinentu. A to znamená, že se Unie také musí podívat na svět a říci si, že už nemá trvalé přátele, přinejmenším jich má méně. Osobně jsem hluboce oddán transatlantickému spojenectví, ale myslím si, že s Trumpem a s tím, jak se teď chová, to už neplatí.  

Myslím, že Evropané musejí říct: chceme mít blízké vztahy s USA, ale nemůžete si s námi dělat, co chcete, a pokud se k nám budete chovat takto, budeme se muset podívat na naše spojenecké vztahy. Možná se budeme muset přiblížit Číně, ale zjevně ne Rusku, které je ekonomicky irelevantní a zůstává pro nás velmi velkým problémem. Evropané se na to musejí začít dívat více z pohledu 19. století, protože to, jak se chovají USA, Čína a Rusko, znamená, že se Evropa musí do jisté míry chovat jako velmoc. Mám ale obavy, že pokud to Evropa nedokáže, tak USA na jedné straně a Rusko s Čínou na straně druhé ji roztrhají na kusy. Jsou dost silné na to, aby to udělaly.  

Další významnou událostí je Trumpův blízký vztah s mocnými technologickými miliardáři, jako jsou Elon Musk, Mark Zuckerberg a Jeff Bezos, kteří jsou zároveň na špici nejbohatších lidí na světě. Co to znamená pro demokracii? Mohli by třeba díky vlastnictví největších sociálních sítí na světě ovlivnit volby v Německu, České republice nebo ve Velké Británii?

Spojenectví vlády a nejbohatších lidí je součástí nové reality, takhle nějak se řídila římská říše. V senátu byli plutokraté, nesmírně bohatí lidé, většinou vlastníci půdy, protože nejcennějším majetkem v předprůmyslové době byla půda. V takové podobě nejde o demokratickou společnost, je to něco jiného, co má hluboké důsledky pro demokratické spojence. Technologický sektor ovládá nejvyspělejší technologie a značnou část médií v našem moderním světě. Mohou proniknout k formování veřejného mínění a diskurzu, jako se to děje v Rusku. Putin to očividně dělal a nyní se nám to dostává od Elona Muska.  

To je velmi, velmi hrozivé, protože podporují vnitřního nepřítele, velmi podobné věci se děly ve třicátých letech s propagandou vycházející z Německa do demokratických společností, vy v České republice o tom víte své. Pokud budou lidé jako Elon Musk úspěšní při formování veřejného mínění, znamená to konec Evropské unie jako politického útvaru, což nás vrací do Evropy 19. nebo počátku 20. století a víme, jak to tehdy dopadlo. Takže to jsou velmi reálné a silné hrozby pro Evropu nejen zvenčí, ale i zevnitř.

 Vaše již zmíněná kniha, kde se zabýváte úpadkem současného systému označovaného jako demokratický kapitalismus, zdůrazňuje úpadek střední třídy jako klíčový faktor demokratické nestability. Proč politici tento problém neřeší, nebo vyřešit neumějí?

Hodně jsem přemýšlel o tom, co se stalo se sociální demokracií, která byla na Západě po druhé světové válce tak silným a živým hnutím. Sociální demokracie v sobě zahrnovala jakousi rovnováhu mezi liberální demokracií a individualismem se sociální odpovědností. Nyní je sociální demokracie rovnováhou mezi socialismem a liberálním kapitalismem, což jsou dvě protichůdné věci.

 Jak se to stalo? Průmysl a odbory ztratily v naší ekonomice na významu a výrazně vzrostla ekonomická a politická moc žen. Důležitou změnou bylo také masové přistěhovalectví, které lidi dále činí zranitelnými, protože vidí, že tito lidé přicházející z jiných zemí jim konkurují a vytlačují je. Váha a moc staré průmyslové dělnické třídy, převážně mužské, v politice a ve středolevých stranách se tedy dramaticky snížila. A konečně intelektuálně a ideologicky se středolevé strany zakoukaly do myšlenky liberalizace ekonomiky, volného obchodu a vše přijaly, aniž by se důkladně zamyslely nad tím, kdo bude poražený. Nepřemýšlely příliš pečlivě zejména o tom, že poraženými budou jejich příznivci.  

Dělnická třída se cítila opuštěná, na mnoha místech se průmysl zhroutil. Stalo se to ve Velké Británii a USA a nyní se to děje v Německu. Středolevé strany v současné době nezastupují dělnickou třídu, tyto strany jsou nyní plné vysokoškolsky vzdělaných lidí, je to úplně jiná skupina. Neodpovídají na obavy těchto lidí, kteří mají pocit, že jsou ignorováni. Takže jdou ještě více doprava, ale krajně pravicové strany nenabízejí nic, co by těmto lidem skutečně pomohlo. 

Bylo patrné, že administrativa Joea Bidena tento problém vnímá a že se na něj pokouší reagovat. Pokusila se totiž oživit americký průmysl prostřednictvím iniciativ, jako je zákon o snížení inflace, které přilákaly investice, zejména do zelených technologií, a tím vzniklo poměrně velké množství výrobních kapacit a tedy i pracovních míst. Tyto snahy však neměly na veřejné mínění výrazný vliv. Proč Bidenův přístup nefunguje?

Protože revitalizace průmyslu nevytváří dostatek pracovních míst. I kdyby se zaměstnanost v průmyslu zvýšila o tři procentní body, stále by tvořila jen malý zlomek pracovní síly. Takže se tím snažíte vrátit do historické pozice, kdy průmysl tvořil možná 30–40, nebo dokonce 50 procent zaměstnanosti. To se už nikdy nestane. Takže to byla chyba. Výroba je dnes vysoce automatizovaná a další pokrok v oblasti umělé inteligence a robotiky tento trend jen urychlí. Nostalgie po ekonomice založené na výrobě je pochopitelná, ale není to realistická cesta vpřed.  

Spojené státy a Bidenova administrativa měly zákon o snížení inflace (IRA). V Evropské unii máme green deal a nyní jsme svědky silné opozice vůči opatřením šetrným ke klimatu. Jaké budou výsledky současné diskuse o nich? Jaká je budoucnost zelené transformace?

Americká vláda přestane zelenou transformaci úplně podporovat. Ale ve skutečnosti se tam zelené technologie budou používat ve stále větším měřítku. Protože jednoduše řečeno, Američané mají vynikající podmínky pro jejich využití. Americká administrativa může být proti, jak chce, ale mají obrovské pouště a gigantická pobřeží na obou stranách, což jsou vynikající podmínky pro zelenou energii.  

V Evropě však budoucí vývoj není tak jasný. Pro Evropu je to obtížnější a dražší, protože ve skutečnosti máme menší komparativní výhodu pro některé obnovitelné zdroje. Číňané o zelenou energii budou z vlastních bezpečnostních důvodů usilovat i nadále. Opravdu se nechtějí spoléhat na fosilní paliva, protože většinu z nich musejí dovážet, to je důležité. Takže nejsem úplně pesimistický, ale přechod na zelenou energii se zpomalí.  

Odpor proti green dealu v Evropě chápu. Ale problém s fosilními palivy tady je ten, že jsme čistými dovozci, což vytváří bezpečnostní problém a není snadné se od této skutečnosti oprostit. Takže si myslím, že nakonec, zejména v nejistějším světě, bude pro Evropany velmi obtížné spojit svou budoucnost s fosilními palivy – neexistuje žádný bezpečný dodavatel fosilních paliv, Trump se chová jako velmi nespolehlivý dodavatel. Takže si myslím, že nakonec přes všechny problémy musejí být obnovitelné zdroje velkou součástí způsobu výroby elektřiny.  

Západní svět se dlouhé roky nemusel vypořádávat s inflací, to se změnilo. Růst cen má i vliv na výsledky voleb, podle některých analytiků vyhrál Donald Trump nad demokraty právě díky nespokojenosti voličů s příliš vysokými cenami. Jde tak o důležitou otázku i pro volební výsledky. Jaké ponaučení bychom si z této doby měli nyní vzít?

Nejsem si úplně jistý, že jsme na konci. Ano, poslední vlna inflace se zdá být u konce, ale zejména pokud se podíváte na USA, šance, že přijde další inflační vlna, není malá. Na tom, co stálo za nedávnou vysokou inflací, se stále nedokážeme dost výrazně shodnout. V zásadě existují dvě odpovědi a myslím, že jsou obě pravdivé v různých částech.

Pandemie byla mnohem kratší, než jsme očekávali. Opatření zavedená během pandemie a bezprostředně po ní byla nesmírně měnově expanzivní, do ekonomiky se pumpovala spousta peněz a vytvořili jsme tak obrovské množství poptávkového paliva. V letech 2020 a 2021 se ekonomika velmi rychle zotavila a lidé začali utrácet. Utráceli tyto obrovské kumulace peněz, které dostali během pandemie k dispozici.

Druhou částí je spousta nabídkových šoků. Obnovit dokonale dodavatelské řetězce, které existovaly před pandemií, bylo obtížnější, než mnozí očekávali. Hodně to bylo způsobeno tím, že Čína zůstala uzavřená a byla velkou součástí dodavatelských řetězců. Kromě toho začala válka, která ovlivnila vývoz z Ruska, zejména na Západ, a to vystřelilo ceny nahoru.

Ve své knize píšete o důležité roli elit. Věříte vzhledem k současnému stavu západního vedení, že lze ještě zachránit demokratický kapitalismus?

Musím být optimista, protože alternativa v případě neúspěchu je příliš hrozná, než abych o ní uvažoval. Věřím, že se to dá zachránit, protože bude brzy zřejmé, že alternativy jsou opravdu velmi nepříjemné. Stane se to dostatečně rychle? To nevím. Ale jedním z důvodů, proč byla demokracie po druhé světové válce posílena, je to, že jsme zažili alternativu a opravdu jsme ji nenáviděli, protože skončila smrtí desítek milionů lidí. Myslím, že to, co se stane v zemích, kde vládnou tito pravicoví populisté, bude dost nepříjemné. Řekl bych ale, že pokud jsou volby přiměřeně svobodné, je v nich stále naděje.

Je racionální se obávat, že nám zbývá poslední hodina svobody, ale dokud budu naživu, nikdy tomu neuvěřím. Doufám a modlím se, aby demokratický kapitalismus byl nakonec zachráněn. Ale v historii nic nenasvědčuje tomu, že by nutně musela zvítězit ta správná strana. Není to zaručené.