Dvojice pátrací pes a psovod je neoddělitelná, s Terezkou jsme byli pořád spolu

Je to dojemná scéna: Na přistávací ploše ruzyňského letiště stojí nastoupená dlouhá řada mužů v červených hasičských kombinézách, za nimi česká vlajka a letadlo, kterým se právě vrátili ze záchranné mise po ničivém zemětřesení v Turecku. Celou scenérii dokreslují pátrací psi, kteří leží u nohou nastoupených hrdinů. Jeden z nich, černý knírač jménem Terezka, si během dvanáctidenní mise získal obzvláště velkou mediální známost poté, co v troskách města Adiyaman vypátral živou ženu, kterou poté hasiči vyprostili. Není proto divu, že české hrdiny na ranveji osobně vítá český ministr vnitra a také turecký ambasador, ale řada novinářů má oči právě pro Terezku.

Kynolog a člen českého záchranného týmu USAR Petr Klega, který měl Terezku během mise na starosti, je po přistání viditelně unavený, na otázky Respektu ale odpovídá ochotně a trpělivě. A v rozhovoru v letištní hale mimo jiné vyvrací představu jediného hrdinného psa, který by měl na svědomí záchranu lidských životů. „Ono se říká ‚našla Terezka‘, ale vždycky nám nález musí potvrdit i ostatní psi, minimálně dva. Takže vlastně všichni naši psi našli živé osoby,“ říká Klega. Podle hasiče a kynologa jsou pátrací psi, jichž měl český tým celkem osm, na území zasaženém zemětřesením nepostradatelní. Čím déle ale zásah trvá, tím větší daň si to vybírá na jejich pátracích schopnostech. Jak tým zjistil, psi po několik dnech začnou reagovat podobným způsobem na živé i mrtvé lidi, což jde proti jejich hlavnímu účelu. „Je to taková daň. Teď máme co spravovat a doufám, že to spravíme,“ říká Klega v rozhovoru pro Respekt, ve kterém popisuje fungování lidí a psů během turecké mise.

Jak se bezprostředně po skončení mise cítíte?

Unaveně. Když je někdo na zásahu, tak únavu úplně nepociťuje. Je důležité, abychom se kontrolovali navzájem, protože jak je člověk plný chuti pomáhat a pracovat, tak únavu úplně nevnímá. A jakmile všechno skončí, teprve zjistí, že je strašně unavený.