Děláme, co můžeme, a pana prezidenta jsem prostě chtěl jen vidět
 
30_OKOM_Jaros
Vojtěch Weis • Autor: Milan Jaroš

S blížícím se říjnovým termínem voleb do Poslanecké sněmovny se stále více pozornosti upíná k tomu, za co a jak politické strany utrácí ve volební kampani, jejíž nejaktivnější fáze se rozběhne naplno v příštích dnech. Politici přitom nemohou utratit neomezené množství peněz – podle pravidel, která platí od roku 2017, musí dodržet limit 90 milionů korun, a vše poctivě uvádět na transparentních účtech.

„Jestli se ptáte na něco zcela zásadního či fatálního, nemám pocit, že bychom zaznamenali, že by strana překročila limit nebo obcházela zákon v tom, že by politické strany nebo hnutí byly financovány v rozporu s pravidly,“ říká po Vojtěch Weis po čtyřech letech fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, který vede a který stranám po volbách vystavuje závěrečný účet, čímž má zajistit férové a rovné volby. Jak úřad ve svém úkolu hlídat stranické poklady zatím obstává? A proč se na úřad a jeho předsedu snáší kritika?

Plní váš úřad svou hlavní funkci? Zajišťuje, aby se volební výsledky nedaly koupit velkými penězi či penězi, které přicházejí, odkud by neměly?

Vzhledem k tomu, že úřad jako takový v roce 2017 vznikal úplně na zelené louce a neexistovalo nic jako tato instituce, první dva roky byla činnost úřadu zásadně ovlivněna tím, že jsme řešili, kde úřad bude sídlit, aby vůbec mohl fungovat. Navíc již v prvním roce jsme procházeli prvními sněmovními volbami, ale přesto byl dle mého úřad schopný postihnout základní komplikace, který zákon přinesl včetně snahy objasňovat politickým stranám a hnutím jaké mají povinnosti. Úřad nyní už absolvoval všechny typy voleb, který by měl v rámci své činnosti kontrolovat.

Jak tedy podle vašeho názoru úřad obstál?

Za mé funkční období předsedy si troufám říct, že jsme při těch personálních a finančních možnostech, které úřad má, jsme to zvládli dobře. Celý úřad bez vedení ve smyslu mě jako předsedy a čtyř členů má 12 zaměstnanců. Tento počet zaměstnanců má sloužit k tomu, aby úřad fungoval. Pak je oddělení kontroly, kde je šest lidí, což jsou účetní a právníci, kteří s námi spolupracují na kontrole nejen voleb, ale obecně hospodaření stran. Proto si myslím, že některé ty kritiky množství kontrol či v její rychlosti, které zazněly, nebyly pro mě úplně adekvátní. Zaznívaly totiž na předpokladu, kdy by tento úřad už několik let fungoval, byl plně zaběhnutý, měl mnohem větší personálů a nevznikal na zelené louce.

K veřejné kritice vaší práce se určitě ještě dostaneme, ale kontrolu prezidentské kampaně z roku 2018 jste dokončili až letos na jaře. Nejsou tři roky už příliš dlouhá doba na to, abyste naplnili smysl vašeho úřadu – dohlížet na to, aby nebyly volební výsledky ovlivněné penězi, které nemají v kampaních co dělat?

Musíte vzít v potaz, že my začínáme kontrolovat až po uplynutí 90 dnů od voleb, do kdy musí strany odevzdat účetnictví z kampaně. Pak se dostaneme k analýze a srovnání vykázaných věcí s realitou, vyhodnocování a k případným právním řízením, které nějakou dobu trvají. Kolega Hudeček dokončoval kontrolní protokol k prezidentské kampani Miloše Zemana, myslím, na jaře letošního roku. Máte pravdu, že je časový odstup značný, ale já ovlivňuju fungování úřadu jen z pohledu manažersko-ekonomicko-technické stránce a členové, kteří tvoří a jsou vedoucími kontrolních skupin.

Ale když máte z pozice předsedy i pozici manažera, jak říkáte, to nemáte možnosti, jak délku kontroly voleb ovlivnit?

To si špatně rozumíme. Já nejsem manažer čtyř členů, kteří jsou zcela samostatnými a nezávislými subjekty, je to v jejich režii. Já řídím ostatní zaměstnance úřadu.

Vy se osobně podílíte, stejně jako vaši čtyři kolegové, přímo na kontrole voleb či financování stran?

Já samozřejmě vím, jaké kontroly probíhají a všechna rozhodnutí musím podepisovat. To, že členové mají rozdělené některé politické subjekty, to je v pořádku. Jestli se mě ptáte, zda-li jsem vedl nějakou konkrétní kontrolu, tak doposud ne. Po těchto sněmovních volbách se ale plánuji plně do kontroly už zapojit.

Úspěch úřadu se dá hodnotit z různých úhlů. Jeden z nich je počet odhalených a potrestaných přešlapů politických stran. Osobně jsem žádnou zásadní pokutu nezaznamenala. Jsou české politické strany tak poctivé, nebo úřad někoho zásadně pokutoval, jen se o tom nemluvilo?

Musíme vycházet z právní úpravy, která nám jako úřadu dává možnosti, co můžeme kontrolovat. My nejsme nezisková organizace, která ze své pozice může dělat prakticky cokoliv. My jako ústřední správní úřad můžeme dělat jen to, co nám zákon výslovně ukládá.

Ale přece na rozdíl od neziskové organizace máte prostředky a nástroje jak lépe prověřovat právě proto, že je máte zakotvené v zákoně a můžete si vyžádat různé podklady od politiků a oni s vámi musí spolupracovat.

Samozřejmě to můžeme. To se samozřejmě děje. Jestli se ptáte na něco zcela zásadního či fatálního, nemám pocit, že bychom zaznamenali, že by strana překročila limit nebo obcházela zákon v tom, že by politické strany nebo hnutí byly financovány v rozporu s pravidly. Já teď nemohu říct, jestli k něčemu takovému nedošlo v předchozích letech, kdy jsme se teprve učili, jak politiky kontrolovat.

Říkáte, že kontrola na začátku neprobíhala tak, jste si představovali. Odkdy tomu tak je?

Byl to, myslím, konec 2018 a začátek roku 2019, kdy začaly probíhat kontroly parlamentních a prezidentských voleb.

Narážel jste na kapacity úřadu. Dlouho se mluví o tom, že nemá dostatek lidí na to, aby dokázal plnit veškeré úkoly, které by měl. 

Když úřad v roce 2017 vznikl, bylo zřejmé, že nejsme schopni plnit všechny povinnosti z hlediska úřadu jako takového, a teď nemyslím odbornou agendu jako je kontrola voleb. Ale je jasné, že u nás mají zaměstnanci zdvojené či ztrojené pracovní náplně. Počet čtyři členové, předseda a šest zaměstnanců kontroly je zoufale málo na to, abychom byli naprosto zodpovědně říct, že jsme schopní kontrolovat úplně vše, co je od nás očekáváno.

Dobře, ale byl to v roce 2017 záměr politiků, nebo situaci tehdejší politici prostě neodhadli?

Nejsem kompetentní k tomu, abych se vyjadřoval k záměru politiků. Ale když se koukneme na kontext vzniku úřadu, kdy do konce roku 2016 nebylo učiněno nic, aby ten úřad mohl od roku 2017 naplno fungovat a jmenování vedení úřadu proběhlo ani ne měsíc před oficiálním založením úřadu, nepovažuji to za šťastný start.

Pojďme nyní ke kritice, která na vás směřuje a kterou jste zmínil. Například česká pobočka Transparency International vás kritizuje ostře a dlouhodobě. Úřad podle nich funguje navzdory vaší osobě. Podobně mluví i členové úřadu. Co na takové výtky říkáte?

Já takovou kritiku nepovažuji za oprávněnou. A není žádným tajemstvím, že s Transparency International nebo s jinými nevládními organizacemi někteří členové komunikují na úrovni, která mi není známá a já to asi ani nechci vědět.

Jak to myslíte? Transparency International je občanská organizace zabývající se transparentností politiky. Proč by s ní vaši kolegové nemohli komunikovat?

Podle mě je taková komunikace v pořádku na úrovni úřadu. Není ale podle mě nejšťastnější, pokud na předsedu někdo chodí žalovat nebo donášet. To by se mělo řešit uvnitř úřadu.

Vaši kolegové veřejně říkali, že se o to dlouhodobě snaží, ale podle jejich vyjádření jste to vy, kdo nechce s věcmi hýbat. A poté, když jste v lednu 2021, tedy deset měsíců před sněmovními volbami, podle jejich slov bez vědomí ostatních členů úřadu změnil organizační řád, omezil jste prý jejich pravomoci a sám sebe povýšil do role nedotknutelného vládce celého úřadu. Poté se ozvali poprvé a společně veřejně proti vaším praktikám.

S ostatními členy úřadu jsme tehdy nebyli, řekněme, minimálně poslední rok na stejné notě. To znamená, že z mého pohledu například mohly kontroly probíhat rychleji, mohlo jich být více a jejich aktivita mohla být větší. Nelíbil se mi ani způsob potkávání jen jednou týdně na společných poradách. V rámci této představy jsem změnil organizační řád, kdy jsem ty společné schůze rozšířil o další zaměstnance. Ze strany členů byla ostrá reakce a nesouhlas.

Počkejte, teď tomu nerozumím. Kolegové vám vyčítali, že jste jim omezil jejich pravomoce a vy nyní říkáte, že jste jen rozšířil společné porady.

To, že jsem omezil jejich pravomoce, to tvrdili pouze členové. Udělal jsem pouze to, že k provádění kontroly musel dávat pověření konkrétnímu kontrolorovi jen předseda úřadu. Členové si to tak vyložili, že aby mohl někdo vůbec někoho kontrolovat, je pouze z mé vůle a záleží jen na mě. Byla to zcela formální záležitost, spor o to, jak má fungovat úřad předseda versus členové, když tento vztah není detailně upraven v zákoně. Nelíbilo se jim, že ke kontrole dává pověření předseda, ale tuto úpravu obsahuje přímo kontrolní řád, tedy zákon. Pověření ke kontrole je formální krok a oni sami si určují, určovali a budou určovat, koho budou kontrolovat. Prostě se jim nelíbilo, že se ustanovení o pověření ke kontrole předsedou úřadu objevilo i v organizačním řádu úřadu. Dost absurdní obava, když organizační řád obsahoval jen to co výslovně říká zákon.Takže žádné omezení pravomocí, jak tvrdili kolegové.

Proč jste v květnu vrátil vše do předchozího stavu, když jste měl pocit, že je to oprávněný krok?

Protože jsem jako jediný učinil ústupek. Ustoupil jsem ze svého požadavku. Vnímal jsem to z mé strany jako vstřícný krok za cenu toho, aby situace neeskalovala a aby mohl úřad fungovat. Ze strany členů jsem nicméně nezaznamenal ani úkrok zpět.

Popisujete tu vnitřní pnutí či až rozhádanost úřadu, který má poměrně důležitý úkol – kontrolovat férovost voleb. Není to tedy vaše odpovědnost jako předsedy, aby úřad fungoval – ať už je to vina kohokoliv?

Ne, to vůbec ne. Nevnímám to jako své selhání. To, že jsem byl ochoten upozadit své vidění fungování úřadu, to hodnotím ze své strany jako něco, co jsem udělal ve prospěch úřadu.

Přemýšlíte nad tím, že z vaší pozice co by prvního předsedy takto nového úřadu zároveň nastavujete tvář a normy tohoto úřadu? 

Nerozumím, na co se přesně ptáte.

Například proč nechodíte na akce, kam vás zvou neziskové a občanské organizace zabývající se transparentností, jak například tvrdí Transparency International? 

Nemyslím si, že povědomí o úřadu záleží na tom, jak předseda vystupuje v médiích či se účastní veřejných akcí. Moje představa fungování úřadu je taková, že úřad by neměl být v podstatě viditelný či by neměl o sobě dávat vědět. Měl by provádět důkladně kontroly a plnit své povinnosti. Nevidím důvod, proč bych měl svou osobnost prezentovat v médiích. Pokud by úřad měl být v médiích, tak především proto, že úřad nějakým způsobem pokutoval výraznou sumou politiky.

To se ale zatím nestalo, jak jste sám říkal. Má otázka přímo nesměřovala na prezentaci vaší osobnosti, ale jste zároveň tváří úřadu, který má před sebou důležité úkoly a symbolizuje důležité téma jako je transparentní hospodaření politických stran. Nemohlo by vaše vystupování pomáhat propagovat i toto téma?

Pro mě je zásadní, že politici ví, že tento úřad tady je. Myslím, že úřad za čtyři roky své existence dal o sobě dostatečně vědět.

Proč jste se co by představitel politicky nezávislého úřadu potkal minulý rok v listopadu s prezidentem Milošem Zemanem v době, kdy úřad teprve dokončoval kontrolu prezidentské kampaně Miloše Zemana?

To, že návštěva kolidovala s kontrolou kampaně pana prezidenta, to nemělo žádnou souvislost. Já jsem se s panem prezidentem setkal v době, kdy jsem měl informace od kolegy Hudečka o tom, že kontrolní protokol kampaně má hotový a tím je kontrola kampaně hotová.

Vždyť jsme se ale na začátku rozhovoru bavili o tom, že kontrola prezidentské kampaně skončila až na jaře 2021.

Ano, ale já říkám, že jsem měl tehdy takové informace. To, že se situace změnila, se s tímto nevylučuje. Z mého pohledu bylo už po kontrole a byla to ryze zdvořilostní setkání a byla to pro mě čest, že jsem se mohl setkat s hlavou státu, protože těch příležitostí nemá člověk mnoho. A když byl prezident ochotný mě přijmout, tak jsem se s ním setkal na patnáct minut.

A pozval vás sám pan prezident nebo jste si o schůzku požádal přímo vy?

Já jsem požádal, zda-li se mohu s panem prezidentem potkat.

A mohu se zeptat za jakým účelem? Není úplně běžné, že úředníci žádají o návštěvu prezidenta. Známe situace ministrů či představitelů stran, ale to jsou všichni politici.

Z důvodu zdvořilostního setkání, jak jsem říkal. Neměl jsem za celé čtyři roky ve funkci příležitost se s panem prezidentem potkat. Nevidím v tom problém, prezident mě také jmenoval do funkce stejně jako členy vlády, i když nejsem politikem. To, že to není typické? Já také nejsem typický člověk.

O čem jste se s prezidentem bavili?

Byl předvánoční čas, popsal jsem mu své pocity a zkušenosti z fungování úřadu.

A přišla řeč také na prováděnou kontrolu?

To vůbec ne. Bylo by to absurdní, když žádost o schůzku vzešla z mé strany.

V čele úřadu můžete usednout dvakrát. Budete mít zájem se ucházet o druhé období v úřadu, když vám první období skončí na začátku roku 2023?

Možnost tady je, je otázkou, jestli bych byl osloven či nominován. Za sebe mohu říct, že pokud by ta možnost byla, určitě bych se tomu nebránil.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte