Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Ani pandemie neznamená, že lze vypnout kontrolní mechanismy právního státu

S Vojtěchem Šimíčkem o tom, proč Ústavní soud zrušil část vládního zákazu pro maloobchodní prodej a služby

Soudci Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček čtou rozhodnutí Ústavního soudu; ilustrační foto • Autor: ČTK
Soudci Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček čtou rozhodnutí Ústavního soudu; ilustrační foto • Autor: ČTK

Ústavní soud v pondělí vyhověl návrhu 63 senátorů a zrušil část omezení pro maloobchod a služeb zavedených kvůli šíření koronaviru s tím, že nebyla dostatečně odůvodněna. Soudu například vadil výběr prodejen, které zůstaly otevřeny a která musely být zavřené. Obchody ale bezprostředně otevřít nemohou, dodal soud v rozhodnutí, které zveřejnil na svém webu. Senátoři mimo jiné vytýkali kabinetu výběr sortimentu povolených či nepovolených obchodů. „Špatně je to, že vláda dostatečně neodůvodnila ani úplný zákaz, ani výjimky z něj. Tímto postupem je nutně vzbuzován pocit, že máme být vládě vlastně vděčni za to, že nám všem něco povolila. Logika však má být přesně opačná,“ vysvětluje nález soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.

Nález Ústavního soudu, který zrušil část vládního ustanovení zakazujícího maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách, považujete za velmi zásadní. Což jste zdůraznil v závěru nálezu schváleného plénem s tím, že dáváte vládě jasně najevo, aby jakákoli další podobná omezení příště zvážila ve smyslu zdůvodnění. Co tedy nebylo vládou dostatečně vysvětleno?

V nálezu je výslovně uvedeno, že v podmínkách právního státu je nemyslitelné, aby jakýkoliv akt orgánu veřejné moci, který zasahuje do základních práv, nebyl racionálně a přesvědčivě odůvodněn, případně aby alespoň nebylo toto jeho odůvodnění seznatelné v rámci následného soudního přezkumu. Představte si, že dostanete pokutu za banální přestupek v bagatelní částce. I v tomto případě považujete za samozřejmé, že se můžete bránit - a budete-li dostatečně  zarputilý, je stát povinen vám postupně ve čtyřech rozhodnutích odůvodnit, proč byla pokuta uložena v souladu se zákonem…

…a totéž musí platit u mnohem závažnějších pandemických opatření.

Ano, vláda rozhodla o paušálním zákazu prodeje a poskytování služeb, což představuje velmi robustní zásah do základních práv. Ústavní soud přitom neřekl nic jiného, než že i tento „normativní“ zásah musí být řádně odůvodněn. Zejména proto, že z tohoto zákazu vláda udělila řadu výjimek a každý, kdo na ni nedosáhl, má právo vědět, proč byla udělena někomu jinému. Okolnost, že i právní předpisy musí být odůvodněny, není nijak překvapivá či nová. Stačí se podívat do legislativních pravidel vlády, které jsou jakýmsi „manuálem“ pro psaní právních předpisů - a podle nich musí být opatřena důvodovou zprávou sebebezvýznamnější ministerská vyhláška. Navíc krizová opatření vydává vláda, u které lze očekávat, že při vydávání tak zásadních omezení vychází z dostatečných odborných podkladů. Že pečlivě zvažuje všechny relevantní související okolnosti, a to krátkodobé i dlouhodobé, a teprve na tomto základě učiní politické rozhodnutí. Ústavní soud uvedl, že veřejnost má právo vědět, proč vláda zvolila konkrétní opatření a vláda musí být schopna jako účastník řízení je vysvětlit v soudním řízení.  Jak se píše v nálezu: Vláda musí řádně a přesvědčivě odůvodnit, (1.) z jakých důvodů bylo nezbytné přikročit k úplnému zákazu maloobchodního prodeje (tzn. zejména proč nebylo možno srovnatelného výsledku dosáhnout méně invazivními prostředky), a (2.) v čem spočívá racionalita stanovených výjimek. Toto odůvodnění přitom není jen nezbytným podkladem pro přezkum prováděný Ústavním soudem, nýbrž také pro společenskou akceptaci a tedy i legitimitu krizových opatření.

V nálezu říkáte, že svoboda je základní stav jednotlivce. Proti němu může stát veřejná moc, která má k dispozici situace předvídané právem. Stát tedy nemůže zasahovat mimo tyto mantinely. Není ale současná pandemie něco, co stojí mimo situace předvídané právem? Nemá vláda právo rozhodovat mimo běžné mantinely a omezovat svobodu podnikání kvůli ochraně zdraví společnosti?

Zrovna v pondělí se na mě obrátil člověk, kterému se nález nelíbil, a doslova napsal: „Všichni, co se ohání demokracií, by si měli nastudovat něco o funkčních demokraciích v minulosti, kdy v případě ohrožení se volil na omezenou dobu diktátor, protože si byli vědomi nefunkčnosti demokracie v takových situacích.“ To je přesně postoj, který musím jako ústavní soudce, právník, ale hlavně jako občan odmítnout. Pandemie je velmi zlá věc, ale neznamená, že v jejím důsledku lze „vypnout“ kontrolní mechanismy právního státu a zapomenout na ochranu základních práv. Ústavní soud byl vůči vládě velmi zdrženlivý a skutečně mu nyní šlo především o to vyslat jakési „memento“ do budoucna.

Zároveň říkáte, že nález lze číst i jako určitý způsob dialogu.

Plně chápeme závažnost situace a cíl, který sledujete je zcela legitimní. Plně také uznáváme, že současná situace je nová pro všechny a nikdo na ni není perfektně připraven. Proto také je ale třeba klást na odůvodnění pozdějších zásahů do základních práv vyšší nároky než na okamžitou reakci v počátku pandemie. Důvodem tohoto zpřísňujícího požadavku je jak skutečnost, že měla vláda mnohem více informací, praktických zkušeností a také času napadenou regulaci promyslet a systematicky odůvodnit, ale též okolnost, že dlouhodobý a opakovaný zásah do základního práva na podnikání je mnohem invazivnější a „bolestivější“ než krátkodobé a dočasné omezení.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a ústavní soudce Jaromír Jirsa; ilustrační foto • Autor: ČTK
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a ústavní soudce Jaromír Jirsa; ilustrační foto • Autor: ČTK

Konstatujete, že se vláda při zdůvodnění uzavírky obchodů nechovala racionálně. Zakázala nejprve vše a pak výjimkami něco povolila. Co je na tom špatně a jak měla postupovat?

Špatně je to, že vláda dostatečně neodůvodnila ani úplný zákaz, ani výjimky z něj. Tímto postupem je nutně vzbuzován pocit, že máme být vládě vlastně vděčni za to, že nám všem něco povolila. Logika však má být přesně opačná: vláda má řádně vysvětlit, proč vůbec musí něco zakazovat a že nebylo možno k podobnému cíli dospět méně tvrdými zásahy - např. omezením zákazníků v prodejnách, povinným nošením ochranných pomůcek, dezinfekcí. A pro toto politické rozhodnutí má disponovat odpovídajícími podklady, o které by se měla podělit. Podle stejné logiky pak je třeba vysvětlit, proč současně umožnila takové množství výjimek, když i z jejího vlastního vyjádření plyne, že každý stát trošku jinak pojímá zboží a služby základní denní potřeby a naopak potřeby zbytné. Z povahy věci je pak jasné, že není třeba podrobně vysvětlovat potřebu prodeje potravin a léků, zatímco například prodej zbraní nebo provoz myček si zaslouží pečlivější odůvodnění. Je výjimka udělená těmto službám odůvodněna pouze jejich nezbytností, nebo např. tím, že bylo zjištěno, že se  v květinářství zákazníci nakazí méně než v knihkupectví? To bohužel nevíme, ale vědět bychom měli.

Znamená nález, že stát či vláda mohou být teď vystaveni žalobám na neoprávněná omezení? Budou mít třeba obchodníci, kteří museli mít ve vámi posuzovaném období zavřeno, nárok na plnou náhradu ušlého obratu?

Nemyslím si, že by nález měl vést k podávání nových žalob. Povinnost státu nahradit škody  způsobené v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními plyne přímo ze stávajícího krizového zákona a na této povinnosti náš nález nic nemění. Je navíc velmi sporné, co lze považovat za „plnou náhradu ušlého obratu“. Jedna moje kamarádka například prodává pečivo v centru Brna - a byť se na její prodejnu vládní restrikce nikdy nevztahovaly, dosahuje oproti „předpandemickému“ období přibližně jen čtvrtinový či třetinový obrat. To je ale dáno nikoliv vládním opatřením, nýbrž tím, že lidé moc nechodí do centra města, pracují z domova, nakupují raději přes zásilkovou službu anebo dělají jen jeden velký nákup týdně. Je proto značně sporné, co by měla znamenat plná náhrada, jelikož pokles obratu v tomto případě je dán samotnou pandemií, nikoliv vládními zásahy.

Můžeme váš nález vnímat jako vzkaz občanům i vládě? Že tváří v tvář pandemii jedna strana selhala a druhá si nedokázala sjednat nápravu?

Nález říká, že Ústavní soud  plně respektuje legitimní cíl, který napadené opatření sledovalo – tzn. potírání stávající pandemie. Řešení, jak k tomuto cíli dospět, je však třeba vysvětlovat. Nikdy neexistuje řešení jediné a vláda je proto povinna řádně odůvodnit, proč zvolila právě jedno z nich. Základ, na kterém je nález postaven, spočívá na myšlence přednosti jednotlivce před státem, z čehož vyplývá i zákaz libovůle. Po mně jako soudci ale nechtějte silná hodnocení vlády, zda selhala či nikoliv. Soudcům sluší v politických vyjádřeních zdrženlivost.

Ještě jeden příklad. Pojedu metrem bez roušky a policie mi bude chtít dát pokutu. Já se budu hájit, že vláda racionálně nezdůvodnila, že roušky v metru nebo celkově v MHD omezují vzájemný kontakt a šíření viru. Budu mít na takovou obhajobu právo?

Princip právního státu nelze zaměňovat za anarchii. Hájit se mohu jakkoliv, nicméně platí zásada presumpce zákonnosti veřejnoprávních aktů. Pokud proto nejsou zrušeny, mají být dodržovány. Osobně však především odmítám přijímat představu, že ve společnosti má být vše vrchnostensky zakázáno, nebo povoleno. Z důvodu minimální ohleduplnosti proto vůbec nepochybuji o tom, že si lidé uvědomují závažnost dané situace a budou dělat vše pro to, aby se rizika nákazy snížila. Nošení roušky považuji za to nejmenší, co pro sebe navzájem můžeme dělat. A jedna osobní poznámka: když jsem viděl fotky zdravotních sester, které musí roušky a další ochranné pomůcky nosit mnoho hodin každý den, považuji za bezohledné nebýt ochoten vzdát se alespoň té trochy komfortu, kterou máme.

Váš kolega, místopředseda Ústavního soudu, napsal do disentního stanoviska, že soud svým nálezem aktivisticky vstupuje na pole politického rozhodování. Zvažoval jste tuhle argumentaci? Co vás přesvědčilo, že ne?

Názor pana kolegy je zcela legitimní, byť s ním nesouhlasím. Každého z nás formují jiné osobní a profesní zkušenosti. Já jsem bývalý (a budoucí) správní soudce, a jsem proto zvyklý přezkoumávat správní rozhodnutí. V jednom nedávném nálezu jsem uvedl, že „efektivní soudní kontrola rozhodnutí orgánů veřejné správy nemá být založena na apriorní důvěře, nýbrž právě naopak na nedůvěře, byť plně respektující presumpci správnosti správních rozhodnutí“.

Co z toho vyplývá pro vaše uvažování?

Moje uvažování není toho typu, že „co stát dělá, dobře dělá“, a státní restrikce v době pandemie lze odůvodnit prostým konstatováním „because of covid“, kdy je jasné, že budou-li všichni stále doma, je to nejlepší. V právním státu je nutno vysvětlit, proč zrovna dané opatření je nezbytné, proč nebylo možno využít opatření šetrnější k základním právům a čím jsou odůvodněny stanovené výjimky. Myslím, že nález není aktivistický, nýbrž naopak značně umírněný, když je z něj patrno, že náležité vysvětlení musí být provedeno alespoň  a nejpozději v případě napadení takového opatření. Aktivističtí bychom byli tehdy, když bychom např. hodnotili a rušili jen některé výjimky ze zákazu podnikání, byť odůvodněny nejsou vlastně žádné.

Nález jste psal vy. Je to vaše zatím nejdůležitější rozhodnutí?

Nejdůležitější rozhodnutí mne teprve čekají, alespoň doufám.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].