Vladimír Rajdl

Mannheimský sjezd Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) vstoupil do politických dějin našich západních sousedů. Čím? Alespoň na čas vyvrátil starou poučku o tom, že mluviti stříbro, mlčeti zlato.

K pátému výročí německého sjednocení vyšly statistiky, podle nichž většina obyvatel nových spolkových zemí, a zvláště mládeže, považuje svou osobní situaci po roce 1989 za lepší než za dob NDR.

Tématem letošního setkání Opus bonum, zasloužilé instituce dialogů o veřejných věcech, byl poměr práva a právního státu při vyrovnání se s vlastní minulostí.

Představte si následující scénu: na pár dní k vám přijede potomek obětí holocaustu, který žije v zahraničí, a vy mu máte demonstrovat, že se Německo ze své neblahé minulosti dokázalo poučit, ale přitom nezapomnělo.

"Minulý pátek se Scharping náhle rozpomněl na srdce, namířil si to na protivníka (skutečného protivníka!), zaútočil - a trefil jedna báseň.

Němečtí pacifisté, poučeni válečnými choutkami moderní doby, snili po celé 20. století krásný sen: představ si, venku zuří válka a nikdo nejde ven.

Svobodný stát Sasko, jak zní úřední název nové spolkové země v našem severním sousedství, je v lidovém folklóru zachycen jako kraj, kde se prý rodí nejhezčí děvčata.

Letošní červen byl pro Spolkový sněm zkouškovým obdobím. A navíc se zdá, že Německo ze školních škamen hned tak nevyjde. Příčinou může být tu ještě skrytý důsledek sjednocení, tam zase světové problémy.

Nejsme škůdci demokracie. Jsme prostředkem na hubení jejích škůdců, tvrdí šéf rakouských Svobodných Jörg Haider, který už dříve proslul obhajobou politiky zaměstnanosti ve třetí říši.

Jedno okřídlené německé úsloví praví, že největší libostí je škodolibost. Na toto téma by již mohli po řadu měsíců zpívat ódy němečtí "organizovaní" liberálové alias FDP.

K humanistické latině již od nepaměti patří jistota, že na počtu zabitých nesejde: každý mrtvý je mrtvým navíc. Co se však v teorii dobře poslouchá, v praxi mnohdy vyvolá vážné rozpaky.

Je třeba bát se Německa? V roce padesátého výročí konce druhé světové války podobná otázka padne jistě mnohokrát - tak či onak formulována. Odpovědi vyznějí pozitivně, negativně či neutrálně.