Luboš Dobrovský

V Mnichově proběhla 7. a 8. února pětačtyřicátá bezpečnostní konference. Přinesla nad očekávání silné, přinejmenším propagandistické vítězství představitelů ruského imperiálního pojetí světa.

Dvanáctého ledna oznámila skupina „pravicových“ fundamentalistů založení nové politické strany s názvem Strana svobodných občanů. Vyjádřila naději, že ji budou volit zejména ti, kdo dosud volili stranu občanských demokratů. Důvod, který pro to budou mít, předpokládají novostraníci, je nespokojenost s malou pravicovostí vedení ODS, zejména pak s jejím předsedou a premiérem české vlády.

Jaký je věcný obsah těch výkřiků, těch ideologických floskulí o pravicovosti, levicovosti, těch pomluv a osočování ze lži, ze zlodějen, jak jsme tomu byli opět svědky v neděli před týdnem?

Troufám si tvrdit, že oním nejsvětějším zájmem Ruské federace a prezidenta Medveděva, jakož i premiéra Putina, není nic méně nebezpečného než obnova ruského politického, vojenského a hospodářského vlivu všude tam, kde se jej – zaplať Bůh – podařilo neutralizovat po pádu sovětského impéria.

Prezident Sarkozy přijal bez mrknutí oka ruskou interpretaci své předchozí dohody s prezidentem Medveděvem, aniž by dal najevo alespoň rozpaky nad tím, že ruská interpretace ji převrací naruby a potvrzuje jeho údajný souhlas s okupací.

Opět jsme si připomněli 21. srpen osmašedesátého roku. Je tomu čtyřicet let, kdy vojenským útokem řízeným z Moskvy a následující dvacetiletou okupací skončilo cosi, co ani letošní velmi intenzivní připomínání nedokázalo srozumitelně pojmenovat. Historikové dosud nedodali ani vyčerpávající fakta, natož jasnou a přesvědčivou interpretaci či interpretace.

Poslanec Zaorálek není sám, kdo nedbá doporučení jednat, jak se sluší, a vystříhat se nepatřičností. Ani poslanec Rath se nevyznačuje úctou k předpokládaným rodičovským radám a premiér Topolánek si zase nedává pozor na pusu tak moc, že mu z ní unikají výrazy společensky více než nevhodné.

Czech soldiers in general are good at dealing with demanding and life-threatening situations, wherever they go. Both the ordinary soldiers and their commanders.

Piloti vrtulníků, vojáci z povolání, profesionálové, dobře vycvičení a za svá rizika při výkonu služby podle zákona spravedlivě odměňovaní, dávají najevo nechuť odletět tam, kam je armádní velení vysílá.

Vojáci předválečného Československa, byť doma z armádního svazku propuštění, neváhali a šli bojovat. Bojovali a umírali ve Francii, v Anglii, u Tobrúku, na Dukle. Nebáli se smrti ani patosu, který slyšíme ve slovech vlast a povinnost. Těm, kteří přežili, se po dlouhá desetiletí nedostalo patřičné úcty.

Světem obchází strašidlo globalizace.

Vedení lidovců se rozhodlo zničit důvěru ve vládu za každou cenu.

Debata o tom, kdo má být zvolen prezidentem, je značně zpožděná a zároveň v jistém ohledu nezodpovědně předčasná. Zpožděná proto, že politické strany nebyly schopny nabídnout relativně včas (tedy už před nějakými dvěma roky) možné budoucí kandidáty.

Všelicos, co zprvu, zejména pak s ohledem na všeobecnou povinnost zachovávat presumpci neviny, smí nám klásti pouze otázky, vede nás použitím – či spíše zneužitím – odborného právního termínu „kauza“ k předčasným podezřením, že ten či onen je nejspíše zločinec.

Poté co navštívil parlamentní kluby komunistů a lidovců, představil se profesor Jan Švejnar jako prezidentský kandidát i televizním divákům.

Na Foru 2000, které proběhlo minulý týden v Praze, se hovořilo o svobodě a odpovědnosti. Řečníci pojali téma různě, všichni však odpovědně. Kdo měl zájem, přišel, slyšel a poučil se.

Luboš Dobrovský
(1932) je novinář a politik.

Prezident Putin oznámil, že vzhledem k rozpínavosti NATO odstupuje od dohody o konvenčních zbraních v Evropě. Pravé důvody jsou ale jiné.

Článek o české armádě od Jaroslava Spurného a Ondřeje Kundry vyvolal mimořádnou odezvu v politických i odborných kruzích.

Má ruská opozice, která tu více, tu méně hlasitě dává najevo nespokojenost s mnohými mocenskými kroky vlády prezidenta Vladimira Putina, naději na úspěch?

Ruský prezident Vladimir Putin znovu ostře kritizoval zahraniční politiku USA. Dokonce se hovoří o druhém kole studené války. Je tomu tak?

Michail Chodorkovskij je i za mřížemi vystaven šikanám. Pokus o atentát dokládá, že hlavním cílem je se ho zbavit.
Osud člověka, který se provinil zejména tím, že zbohatl, a také tím, že dal najevo nesouhlas s politikou Kremlu, vyvolává obavy v celém demokratickém světě.

Po třináctiletém lákání a s hodinovým zpožděním přiletěl do Prahy na oficiální návštěvu prezident Ruské federace Vladimir Putin. Představitelé Ruska stejně jako představitelé Česka vyjadřují radost nad tím, jak se návštěva ruského prezidenta povedla.

Vladimír Putin, současný prezident Ruské federace, to má jisté. Dne 14. března bude zvolen na druhé období již v prvním kole. Tvrdí to několikrát opakovaný výzkum veřejného mínění a nepochybuje o tom nikdo – snad kromě vyhnaného ruského mediálního magnáta Borise Berezovského, který nedávno získal azyl ve Velké Británii. Zejména po tragickém teroristickém útoku v moskevském metru nemá Vladimír Putin žádného reálného protikandidáta.

Kampaň k prosincovým parlamentním volbám v Rusku zahájil prezident Vladimír Putin útokem na finanční zdroj liberálně orientovaných stran. Ruská generální prokuratura, která, jak se v Rusku i mimo ně ví, neučiní bez souhlasu Kremlu jediný významnější krok, obvinila miliardáře Michaila Chodorkovského, šéfa a spoluvlastníka mocné naftařské společnosti Jukos a sponzora liberálních politických stran Jabloko a Svaz pravicových sil, ze šesti závažných hospodářských deliktů. Zvláštní policejní přepadové komando v černých kuklách a se zbraní v ruce ho vyvleklo na Sibiři z letadla jako nebezpečného teroristu. Soud promptně rozhodl, že má být poslán do moskevské vazební věznice, do společné cely mezi staré kriminálníky. Po dvou dnech sice Chodorkovského přestěhovali do lepšího a dali mu televizor, nejspíše proto, aby viděl, kterak politiky kritizovaný prezident jeho zatčení schvaluje a justici za ten tyjátr chválí.