Současný stav Ruska, jeho ekonomické, politické a bezpečnostní zájmy, režim, který tam vládne, věrohodnost prezidentova ujišťování, že nemá jiný cíl než posílení demokracie, vyvolávají neutuchající zájem. Jde především o dvě otázky: co vlastně patnáct let po rozpadu Sovětského svazu představuje v politicko- vojenském a politicko-ekonomickém smyslu Ruská federace a jak se k ní má demokratický svět chovat.
Strach o mohutnost
Vyjdeme-li ze slov prezidenta Vladimira Putina, která nedávno pronesl ve své zprávě o stavu Ruské federace, usiluje jeho vláda o to překonat největší geopolitickou katastrofu dvacátého století, kterou byl – podle Putinova přesvědčení – právě rozpad totalitního SSSR. Naděje pak spočívá v tom, že Rusko obnoví svůj význam na světové politické, hospodářské a bezpečnostní scéně v míře, jaká mu přísluší. A není pochyb, dává prezident Putin najevo, že mu přísluší význam velmoci.
Jaký je však skutečný stav současného Ruska? Za prvé je třeba říci, že ta země žije v trvalém napětí, v obavách, že jeho teritoriální jednota není dostatečně zajištěna, a jeho političtí představitelé se dosud nedohodli, zda má být posilován princip občanský a potlačován princip národně kulturní příslušnosti, nebo zda tomu má být naopak. Sílí však prvky nadřazenosti všeho ruského nad neruským. V tak mnohonárodním státě, jakým je Ruská federace, to musí vyvolávat otázky těch, kdo se Rusy necítí ani jazykem, ani kulturou, ani náboženstvím.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
