Jiří Kratochvil

Text projevu, který autor přednesl na Sjezdu spisovatelů

Mají čeští spisovatelé stále ještě zodpovědnost za bytí svého národa?

Good night, Džerzy

(apokryf o čtyřech dějstvích)

Nejsympatičtějšími postavami většiny Kunderových románů jsou ženy. A ty, jež jsou pak vypravěči nejbližší (například Tamina z Knihy smíchu a zapomnění, o níž vypravěč praví: „...patří mně a nikomu jinému, lpím na ní víc než na komkoli jiném“), obdařil zvláštním světlem, které je chrání před jinak všeobjímající autorskou ironií, tím nemilosrdným laserem, jenž v Kunderových románech chirurgickými řezy odkrývá groteskní absurditu světa.

Nejspolehlivějším existenciálním testem je náš vztah k sexu a ke smrti, k těm dvěma nejdůležitějším danostem našich životů. V nesvobodných společenstvích je obojí příznačně zastřeno šalebnými rouškami.

Ten loňský Silvestr mi navždy uvízne v paměti. Ráno před osmou hodinou jsem přijížděl tramvají do Zábrdovic. Věděl jsem, že mám vystoupit na Kuldově. Srdce jsem měl samozřejmě v kalhotách. Ale v obavách, abych je přece jen nevytrousil, jsem ho ještě cestou přemístil per rectum do tlustého střeva.

Další z kapsáře brněnských pověstí a legend.

Začátek padesátých let, to byl čas generální úzkosti. Taky o tom trochu vím, protože v roce 1951 emigrovali můj otec a můj strýc a oba pak byli politicky velice aktivní.

Brno je nejčastěji charakterizováno jako město architektonické racionální věcnosti a horizontálnosti, oproti pražské mystičnosti a vertikálnosti.

Ruská duše je, jak víme, pouze takové roztomilé obrazné pojmenování, do něhož si můžeme vložit naprosto cokoliv, od chandry až třeba po jurodivosť.