Bohumil Doležal

Nekulatá výročí únorového puče z roku 1948 mívají standardní průběh.

První dny českého předsednictví EU byly poznamenány dvěma krizemi, v nichž se Unie musela angažovat. Problém s dodávkami ruského plynu i ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Hamásem mezitím skončily – je však třeba dodat „prozatím“. Každý cítí, že urovnání není ani v jednom případě definitivní a že se obojí nejspíš vrátí se znásobenou silou. A vyvstává otázka: Proč bývá mír, na němž se evropská organizace podílí, tak vratký?

Počátkem prosince proběhla v Lidových novinách pozoruhodná výměna čtenářských dopisů. Vladimír Just v rámci polemiky ocitoval několik vět z práce známého popularizátora odkazu TGM Zdeňka Mahlera.

Toto je stručný příběh maďarské revoluce. Vypukla 23. října před padesáti lety, měla svou předehru a svůj krutý a smutný epilog. Třebaže měla tak krátký život, necelých čtrnáct dní, její význam vydá na roky.

Už někdy od jara probíhají na různých úrovních česko-německé rozhovory o společném prohlášení, které by mělo uzavřít obtížné problémy minulosti. O jejich průběhu se české veřejnosti dostává zpráv méně než skromných a více než dvojznačných.

Předseda rozpočtového výboru českého parlamentu Tomáš Ježek (ODS) se předminulý týden v rozhovoru v Lidových novinách zamyslil - mimo jiné - nad povahou ekonomické vědy: "Kdo zná ekonomii do hloubky a poctivě, nemůže být jiný než pravicový.

Česko-německé kontakty ohledně chystané společné deklarace jsou u nás provázeny politickou neurózou, která se stále prohlubuje. Sama věc, o niž jde, tak ztrácí postupně jasné obrysy.

Vášnivé diskuse, které se v našich médiích rozpoutaly kolem obvinění vedoucích funkcionářů KSČ z vlastizrady, by si zasloužily vhodnější období, než je okurková sezona. Spor je o věci zcela zásadní, které svým významem přesahují konkrétní případ, o němž je řeč.

Když Češi hovoří o tom, že nelze problematizovat "výsledky druhé světové války", vzbuzuje to v nezaujatém posluchači zmatek: k těmto výsledkům přece patřily věci, které už dávno zproblematizovány byly, jako rozdělení Německa nebo včlenění řady středoevropských zemí do sféry ruského vlivu.

V poslední době - zjevně pod dojmem nedávného prezidentova projevu, rozhodnutí Ústavního soudu ohledně prezidentských dekretů a petice Smíření '95 - se u nás doslova roztrhl pytel s články a úvahami na téma "sudetští Němci a my".

Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ohledně prezidentského dekretu č. 108 svědčí o tom, jak u nás v citlivé sudetoněmecké otázce začíná převládat to, co kdysi Masaryk nazýval rozčilením.

Prezident republiky vystoupil předminulý pátek s dlouho očekávaným zásadním projevem k česko-německým vztahům. Dikce jeho přednášky místy vzbuzuje dojem, že je to jakési závěrečné shrnutí minulých diskusí a sporů, podložené autoritou hlavy státu.