Ranní postřeh Ondřeje Kundry: Proč se Macinka bojí soudců

„Ústavní soud už několikrát v minulosti ukázal, že se někdy umí chovat aktivisticky, například před pár lety, když třeba zrušil volby nebo když svévolně zasáhl do volebního modelu.“ Těmito slovy v posledních dnech ministr zahraničí a předseda Motoristů Petr Macinka opakovaně vysvětluje, proč se s vládou neobrátí na konstituční tribunál ve věci nejmenování motoristického poslance Filipa Turka ministrem. Prezident Petr Pavel to odmítl poté, co vyšlo najevo, že tento politik hajloval a psal na své sítě rasistické vzkazy, včetně zlehčování pokusu o upálení malé romské holčičky.

„Podle názoru ústavní nauky je prezident republiky ve výjimečných odůvodněných případech ústavně zmocněn nevyhovět návrhu předsedy vlády na jmenování člena vlády; jedním z těchto důvodů je ochrana ústavního hodnotového řádu republiky, pokud proti němu navržená osoba vystupuje, resp. pokud existují důvodné pochybnosti o jeho loajalitě k němu,“ uvedl před časem Pavel ve svém odůvodnění stran Turka premiéru Andreji Babišovi.

A pokračoval: „Jsem naprosto přesvědčen, že na straně Mgr. Filipa Turka existuje množství okolností, které mnohdy jednotlivě, ale především ve svém souhrnu, jeho loajalitu vůči fundamentálním principům a hodnotám ústavního řádu důvodně zpochybňují. Ve svých různých vyjádřeních a jednáních opakovaně adoroval, či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo, které mělo na svědomí nejhorší válku v lidských dějinách, genocidu milionů nevinných lidí a trýznivou okupaci mj. i českých zemí. Svými výroky vážně zpochybňoval důstojnost a rovnost žen a příslušníků různých menšin, minimálně zlehčoval násilné činy z nenávisti, a to i spáchané vůči malým dětem. Různými svými kroky opakovaně prokazoval nedostatek respektu vůči základní hodnotě právního státu: vůli k dodržování právního řádu našeho státu. Počet, intenzita a dlouhodobý charakter svědčí o tom, že v jeho případě nejde o jednorázové excesy.“

Ministr Macinka tvrdí, že vzhledem k tomu, co ústava říká, totiž že prezident ministry jmenuje na návrh předsedy vlády, ji Pavel svým vetem Turka hrubě porušuje. Macinka se rád ohání tím, že je vystudovaný politolog. O tom, jak tvůrci ústavy mysleli, co přesně znamená, že hlava státu „jmenuje ostatní členy vlády“ na „návrh“ předsedy vlády, lze vést jistě sáhodlouhé spory. Jedinou institucí, která má právo ústavu v tomto a dalších bodech vykládat, ale rozhodně není politolog Macinka, nýbrž jen a pouze Ústavní soud.