Ranní postřeh Ivana Gabala: Vymřeme, nebo vyhladovíme? A kdo nám s tím pomůže?

Propad porodnosti, kterým procházíme, má patrně hodně složité příčiny. Nejen zkomplikování budoucnosti, počínaje ruskou válkou a konče individuální důvěrou potenciálních matek ve svou soběstačnost v sociálním i ekonomickém smyslu. Oboustranný je pokles zájmu o uzavření sňatku nebo trvalé partnerství, výrazný je i posun věku narození prvního dítěte, který je dnes v průměru okolo třiceti let matky, a tím i snížení zájmu a naděje o druhé, natož třetí dítě. Posun od rodinných k individuálním rozhodnutím a odpovědnosti je samozřejmě velká změna odpovědnosti. Přestává být rodina základem sociálního zajištění a stává se komplikací? Asi jak pro koho? Mimo manželství se dnes rodí prakticky polovina dětí.

A je namístě připomenout, protože se nejvíce mluví o rozhodování žen, proč nemáme i více rozhodných otců, kteří chtějí rodinu a manželství, hledají partnerku pro rodičovství a dokážou rodinu vytvořit a zajistit? I podíl mužů, potenciálních otců, zjevně klesá. Raději setrvávají v péči „mamahotelu“, bez odpovědnosti za rodinu. Hypotéza může být, že tak jak vývoj dal ženám možnost a právo rozhodnout o svém mateřství, ztratili jsme možná s povinnou vojnou i kus chlapství a vůle k otcovství?

Ovšem tak jak děti přestávají být individuální pojistkou pro stáří, nejsem si jistý, zda to tak je celoživotně. Chybí mi sociologický výzkum postojů, životní a sociální satisfakce bezdětných párů, zejména v pozdějším věku. Pro společnost jako celek ovšem toto demografické paradigma platí bezezbytku.

Pouze přiměřená porodnost v celé společnosti a státu zajistí dostatek prostředků v průběžném důchodovém systému pro část společnosti v důchodovém věku. A protože se nám délka dožití významně prodloužila, bezmála o deset let u žen a jen o málo méně u mužů, přibylo a bude přibývat i důchodců. Potřebovali bychom, aby porodnost rostla, nikoli klesala. Kromě vymření nám hrozí i pomyslné vyhladovění, neuživíme se.