Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Zlý Brusel, málo informací, moc Klause. Proč jsou Češi největšími euroskeptiky

Anketa mezi českými europoslanci a europoslankyněmi: Co způsobil negativní postoj Čechů vuči Bruselu

Altiero Spinelli, Evropský parlament




 















































---European Parliament, Altiero Spinelli Building, Brussels, Belgium, May 14, 2012. EDITORIAL USE ONLY. Copyright: Architecte: AEL. (CTK Photo/Vit Simanek) • Autor: ČTK
Altiero Spinelli, Evropský parlament ---European Parliament, Altiero Spinelli Building, Brussels, Belgium, May 14, 2012. EDITORIAL USE ONLY. Copyright: Architecte: AEL. (CTK Photo/Vit Simanek) • Autor: ČTK

Podle výzkumu Eurobarometru pozitivně vnímá Evropskou unii jen třetina Čechů, nejméně ze všech členských států. Týdeník Respekt se zeptal českých europoslanců, v čem jsou podle nich důvody toho stavu, a jak by ho měla Česká republika, potažmo její politická reprezentace statistiku reflektovat. 

Dita Charanzová, nestraník za ANO: Tahle statistika mi samozřejmě radost nedělá. Doma opravdu často neslýchám „jsem Čech, a tedy Evropan“. Důvody asi musíme hledat i v nedávné historii. Václav Klaus se postoji vůči EU nijak netajil. a tak jsme se naučili rychle najít viníka, když se něco nedaří. Stejný mustr má řada politiků i dnes – když v Bruselu nevyjednají, co třeba, vrátí se a křičí: To ne my, to Brusel! I pro média je atraktivnější psát o tom horším. V neposlední řadě si za to může i EU sama. Někdy nám domů Brusel posílá opravdu víc, než je zdrávo, jindy líně přešlapuje na místě a není schopen akce. Unie potřebuje reformu. A my doma? Změnit vnímání Unie v hlavách lidí je práce na dlouho, ale nikdy není pozdě začít. Občas je třeba připomenout si, co všechno díky EU máme. Tím nemyslím kilometry cyklostezek a zrušení roamingu, ale cestování bez pasu, kvetoucí zahraniční obchod, růst ekonomiky, a nakonec i mír, což byl důvod, proč Evropská unie vznikla. Jakkoli to může dnes znít zprofanovaně, neměli bychom na to zapomínat a brát to automaticky.

Luděk Niedermayer, nestraník za TOP 09: Je zvláštní, že občané země, pro kterou má členství v Unii tak velký význam a znamená obrovský ekonomický přínos, ukazují tak nízké sympatie pro tento projekt. Myslím, že důvody pro nízkou „popularitu“ Unie jsou u nás podobné jako jinde, jen prostě „víc fungují“. Hlavní je obrovská neznalost umožňující politikům nepopulární věci svalovat na „Brusel“, zatímco úspěchy společné Evropy připisovat sobě. Národní politici nemají dost odvahy, aby lidem jasně sdělili, že to nejsou abstraktní byrokrati, ale oni sami, kdo agendu Unie určují a zákony schvalují. A aby za výsledky stáli, nebo je alespoň korektně vysvětlovali. Roli hraje i to, že mnoho věcí, které společná Evropa přinesla, dnes vnímáme jako samozřejmost. Někdy hraje i roli fakt, že politici, média i veřejnost si občas na některé „kauzy“ (zbraně, kvóty) vytvoří názor dříve, než si pořádně návrhy prostuduje – i když někdy tomu pomáhá příliš složitá a nesrozumitelná komunikace ze strany unijních institucí, či ne vždy zcela kvalitní návrhy legislativy. Hlavní rozdíl v „intenzitě“ nepopularity Unie u nás nicméně tkví v silném vlivu osobností typu Václava Klause či Miloše Zemana, zejména v poslední době, kdy se od proklamovaného evropanství posunul názorově spíše do Moskvy či Pekingu. Daří se jim skepsi k Unii dostat do široké populace. Ostatní politici se pak bojí jít proti proudu, aby je sympatie pro Unii nestály hlasy. A to je také jeden z důvodů, aby bylo cílem české politiky – alespoň pro strany, kterým nejde jen o okamžité zisky – tenhle obrázek měnit. Jsme ve fázi, kdy se skepse, nekonstruktivní kritika EU, ne-li dokonce odmítání Unie, se stává mainstreamem české politiky. A tématem, na kterém lze postavit politickou kariéru. Dnešní stav je džin puštěný z lahve, který může ohrožovat naši budoucnost.

Jan Zahradil • Autor: Milan Jaroš
Jan Zahradil • Autor: Milan Jaroš

Jan Zahradil, ODS: Myslím, že Češi jsou obecně podezřívaví k velkým nadnárodním celkům, je to součástí naší historické paměti už od Rakouska-Uherska. Také různé kontroverzní iniciativy EU (například kvóty) nebo viditelně dominantní role Německa popularitě Evropské unie nepomáhají. Ale nemyslím, že by Češi chtěli z EU odcházet. Nevím ovšem, co přesně znamená slovo „reflektovat“. Rozhodně tomu nepomůže žádná propaganda, ať už organizovaná z centra EU nebo zdejšími „proevropskými“ kruhy. Zuřivá obrana proti jakékoliv kritice EU nebo dehonestování kritiků mají přesně opačný účinek.

Pavel Telička, nestraník za ANO: Naladění českých občanů nutně nemusí být takové. Moje zkušenost z diskusí v krajích je, že po výměně informací v zásadě převažuje pozitivní názor. Je evidentní, že názor lidí je do značné míry ovlivněn nedostatkem informací, nedostatkem diskuse, emocemi a zkratkovitě prezentovanými problémy Evropské unie. V České republice máme už léta politickou reprezentaci, která se neidentifikovala s Evropskou unii. Období Václava Kaluse bylo obdobím bezpředmětné kritiky a schovávání se za „nesrozumitelnou Unii“. Docházelo ke zpochybňování možností cokoliv změnit. Vše vystihuje Klausova metafora, že se Česká republika rozpustí v Evropské unii jako kostka cukru v šálku kávy. Zemanova éra byla sice proevropská, ale velmi povrchně. Bylo to období velmi zúženého vnímání Unie, období prosté jakékoli odvahy konstruktivně čelit problémům, které před Unií stojí. Když se podíváme na poslední předvolební kampaň, pouze minimum subjektů dokázalo nastavit jiné otázky než migrace a terorismus, a to vše prezentovali navíc v negativní rovině. Ale témata typu odblokování Rady, digitální revoluce, energetická unie, to jsme prakticky neslyšeli. Veřejnost tak logicky nemůže vidět Evropskou unii pozitivně. Vnímají vše s ní spojené jako samozřejmost (bylo by to i bez Unie), zároveň převážilo negativní vnímání většiny věcí, které z Bruselu přicházejí. Na vině jsou členové vlády a obecně politická reprezentace, která veřejnosti nepředává dostatek informací a nemluví o věcech bez zkratek, ze kterých se snaží vytěžit politické body. Česká republika už léta nemá propracovanou strategii našeho působení v Evropské unii, pouze dochází ke zpochybňování role Česka a našich zástupců. Výsledkem je zúžení Unie na témata, která pomáhají extremistům jako Tomio Okamura. Jeho 11 procent vytvořil právě tenhle nedostatek informací a politická reprezentace. Naším nejdůležitějším úkolem je nyní pojmenovat strategický zájem České republiky, což je aktivní role v EU, která je bezpečná a prosperující -  a možnost ovlivňovat její budoucí směřování. Když budeme umět český zájem ventilovat a pojmenovávat plusy, které nám členství přináší, říkat že tu jsou problémy, na které se snažíme aktivně hledat řešení, a povedeme o tom diskusi s českými občany, lidé to uslyší, budou tomu rozumět -  uvidí, že se se na našem strategickém zájmu dokáže česká reprezentace shodnout.

Pavel Svoboda, KDU - ČSL: Myslím si, že tady hraje roli více faktorů. Jedním z nich je to, že čeští političtí představitelé mají tendenci neustále Evropskou unii očerňovat a všechny své neúspěchy rádi házejí na „ten zlý Brusel“. V ČR je na rozdíl od ostatních zemích velmi špatná informovanost, co se vlastně v EU děje, jaké jsou její kompetence, čím se zabývá. O tom svědčí v porovnání s jinými státy i žalostně malý počet novinářů, kteří jsou akreditováni u evropských institucí – jsou jen tři. Pokud se o EU už někde píše, jsou informace často redukovány, nebo se novináři zaměřují na nepodstatné věci. Samozřejmě, že své udělala ruská propaganda. Na to vše se velmi dobře chytá i naše česká zpochybňující povaha. Je tedy potřeba především zlepšit informovanost a vzdělávání. Také je důležité, aby čeští politici přestali v Evropské unii vidět nepřítele a přestali na ni házet špínu. Musí ji vzít za svou vlastní i přes její nedostatky. Unii bychom měli představovat občanům jako jedinečný projekt, díky kterému se máme dobře jako nikdy v historii. Měli bychom odmítat diskuzi “my versus oni”- protože my jsme Evropská unie.

Olga Sehnalová, ČSSD: K tomuto stavu jsme se dopracovali postupně a pramení z nenaplněných očekávání z našeho vstupu do EU. Ve veřejném prostoru jsme rezignovali na debatu o vnitřních problémech EU, ignorovali jsme, o čem a proč se zde diskutuje, a místo toho se náš vztah zredukoval na evropské dotace – které jsme přitom často nebyli schopni smysluplně využít a občas se na ně nabalily i korupční a klientelistické skupiny. Chybí i věcná, intenzivní a méně mentorská debata ze strany Evropské komise a dalších unijních institucí směrem do České republiky. Na české straně vidím neznalost rozhodovacích procesů a souvislostí jak ze strany médií, tak politické reprezentace -  nemluvě o veřejnosti. Fake news, o nichž se nyní tak intenzivně bavíme, existují celá léta, a jsou s chutí medializována. Skepse souvisí i s řadou viditelných dopadů – stačí si vzpomenout na řepku, zlikvidované cukrovary, solární byznys, ale i dotační podvody, v poslední době migrační krizi a teroristické útoky v Evropské unii. Teprve to byl moment, kdy se řada lidí u nás začala o Unii více zajímat, a ne zrovna v pozitivním duchu. Úspěchy jsou přitom brány jako samozřejmost. I proto je Unie u nás vnímána jako selhávající projekt, který přehazuje své problémy na ty, kdo je nezavinili, a slouží zájmům velkých států a nadnárodních firem. Proti tomu stojí hesla o historicky nejúspěšnějším projektu míru, stability, ušlechtilých cílů a strategií. Předpokladem jakékoliv reflexe musí být informovanější a důslednější pokrývání evropské agendy ze strany médií, zejména veřejnoprávních. Nikoliv povrchní a z domácí perspektivy, ale skutečně se znalostí věci a v celé složitosti. Je nutné ukazovat EU jako prospěšný nástroj komunikace mezi státy, který může vyvažovat různé zájmy. I jako uskupení, které může čelit právě tlaku velkého kapitálu, jemuž státy mohou stěží odolávat samy. Přesvědčování jakousi prvoplánovou propagandou ovšem nefunguje.

Jiří Pospíšil
Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil, TOP 09: Kořeny tohoto stavu zřejmě leží již v našich dějinách, kdy u nás existovala dlouhá tradice české politiky vymezovat se vůči Vídni. V poslední době se u nás navíc méně myslí na hrozbu ze strany Ruska, takže Češi na rozdíl od řady sousedů méně vnímají geopolitickou rovinu našeho členství v EU, kterou osobně považuji za klíčovou. Jedinou cestou ke zlepšení je neustálé vysvětlování výhod našeho členství a rozbíjení mýtů a pomluv o Unii, které šíří i někteří politici.

Petr Ježek, nestraník za ANO: Proč my, ve středu Evropy, a s naší historickou zkušeností takto smýšlíme? Své zasel Václav Klaus, ale jinak těžko říct. Obecně asi platí, že svět se překotně vyvíjí a na každého nedopadají změny pozitivně, což s sebou nese i nedůvěru k autoritám a stávajícímu uspořádání. Zároveň Evropa čelí problémům a populisté vykreslují EU jako jejich zdroj, nikoli řešení. Taky ne vše vzala EU hned za správný konec. Jak to reflektovat? Technicky vzato, vystoupením z EU. Navíc, za nějakou dobu by podpora členství asi vzrostla, vrátili bychom se, a tak by se to mohlo opakovat dokola. Ale vážně: Evropská unie je to nejlepší, co nás na cestě dějinami potkalo. Politici se za ní musí brát i tehdy, když to není populární. A dopad a role médií ve věrném zobrazování skutečnosti tedy i EU jsou nezastupitelné.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].