Trumpovo vrtění Jeruzalémem
Proč chce Trump stěhovat ambasádu do Jeruzaléma a proč jsou Češi kromě Filipínců jediní, kdo ho v tom podporuje
Respekt Speciál: Rozpolcená Amerika
100 stran o Americe před volbami jen za 99 Kč * Reportáž z míst, kde se bude skutečně rozhodovat * Přežije americký sen? * Koho zvolí peněženka * Rozhovor s Timothym Snyderem * České sny o Americe * Proměny westernu a další. Objednejte si tištěné vydání nebo si stáhněte epub (digitální podoba je součástí předplatného Respektu)
Nebyl to první americký prezident, kdo něco takového slíbil v předvolební kampani, ale je prvním, kdo tento slib skutečně dodržel. Nebo se alespoň tváří, že jej skutečně dodrží. Když Donald Trump sliboval, že za jeho prezidentování USA konečně přesunou ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma, a definitivně tak uznají starobylé město za metropoli židovského státu, čekalo se, že bude postupovat jako jeho předchůdci. Tedy že každých šest měsíců posune platnost zákona o přesunu velvyslanectví, který byl přijat v polovině devadesátých let, a jasnému uznání statusu Jeruzaléma se vyhne.
Jenže Trump udělal tento týden v Bílém domě obojí: přesun velvyslanectví je prý „správné rozhodnutí“ a akceptování Jeruzaléma jako hlavního města Izraele pak „prosté uznání reality“. Obě tvrzení jsou přitom značně problematická. Izrael prohlásil v roce 1980 zákonem celý Jeruzalém za svoji „nedělitelnou“ metropoli - poté, co během šestidenní války zabral i východní část města, tehdy pod jordánskou kontrolou. Tento krok však nikdy neuznalo mezinárodní společenství. Mimo jiné proto, že východní část města byla před lety přislíbena Palestincům jako hlavní město jejich budoucího státu.
Otevřené dveře
Jako správné rozhodnutí Trumpova slova logicky přivítala izraelská vláda. Jinak se ovšem prezident tímto krokem ocitl v opozici víceméně ke všem partnerům v mezinárodní komunitě od papeže po EU, jak upozorňují znalci zahraniční politiky včetně bývalých amerických ambasadorů i Izraeli. Ale hlavně - když už se k tomutu kroku rozhodl, neudělal jej příliš chytře. „Za téměř třicet let, co sleduji americkou zahraniční politiku, jsem nezažil prezidenta, který by rozdal tolik za tak málo na oplátku,“ píše třeba komentátor listu The New York Times Thomas Friedman - a myslí tím kromě otázky Jeruzaléma a obecně Izraele také Trumpův vztah k Číně.
Podle Friedmana měl Trump podporu Jeruzaléma coby hlavního města Izraele s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem za něco vyměnit. Buď za slib, že Izraelci ukončí výstavbu osad na Západním břehu Jordánu, což je jak podle Friedmana, tak podle zkušeného amerického diplomata Dennise Rosse základní podmínka mírového procesu, na jehož konci by měli vedle Izraelců vlastní stát také Palestinci.
Nebo mohl oznámit – jak navrhuje třeba bývalý americký velvyslanec v Izraeli Martin Indyk – přesun americké ambasády do západního Jeruzaléma a zároveň s tím představit plán na ustavení velvyslanectví pro Palestinu ve východní části města. „Dveře směrem k Palestincům by zůstaly otevřené a nevypadalo by to, že jsme udělali jednostranné gesto, které komplikuje mírový proces,“ píše Friedman.
Taková zahraničněpolitická neobratnost (Friedman píše dokonce o „ignoranci“) může mít různá vysvětlení. Podle komentátora NY Times Trump sám sebe nechápe jako prezidenta Spojených států, ale jako prezidenta pouze té části amerických občanů, která ho volila a která ho stále podporuje. Sliby, které dal svým voličům, tedy jako už několikrát během dosavadního prezidentování nadřazuje národním zájmům USA.
Většina analýz to vidí podobně: Trump ke kroku, o němž věděl, že strhne pozornost celého světa, přistoupil právě z vnitropolitických důvodů. A podle některých analýz může jít také o klasický politický trik odvedení pozornosti. Nezdá se totiž jako náhoda, že s mimořádně výbušným oznámením přichází Trump právě ve dnech, kdy se ocitá ve vážném podezření v souvislosti s vyšetřováním zasahování Ruska do amerických prezidentských voleb.
Česká podpora
Na Trumpovo rozhodnutí přesunout americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma zareagovaly kladně dvě země na světě - Filipíny a Česká republika. Filipínský prezident Rogrido Duterte oznámil, že zvažuje stejný krok, tedy přesun velvyslanectví země z Tel Avivu do Jeruzaléma. České ministerstvo zahraničí pak bezprostředně po Trumpovi vydalo prohlášení, v němž jménem státu tah amerického lídra podpořilo.
Kroky Filipín a Česka mnohé překvapily, nejméně v případě druhé země ovšem o šokující informaci nejde. Česko pěstuje mimořádné vztahy s židovským státem už od jeho zrodu. Tradici, na jejímž počátku stála dodávka českých zbraní Izraeli v roce 1948, aby se mohl bránit napadení arabskými sousedy, přetrhl komunistický režim v Československu, ale hned první vlády po roce 1989 ji obnovily. S Izraelem má dnes Česko pravidelná společná zasedání vlád a jedna z prvních zahraničních cest porevolučního prezidenta Václava Havla vedla v roce 1990 právě do Svaté země.
Následovat nynější krok amerického prezidenta, tedy přesunout české velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, mohla česká diplomacie začít zvažovat loni krátce po Trumpově volebním vítězství - Trump o svém záměru opakovaně mluvil v kampani. Česko chápe přesun úřadu do historického centra židovského státu jako vyjádření podpory oběma spojencům, tedy Izraeli a USA, a stvrzení zmíněného zvlášního vztahu s Izraelem. V tomto kontextu případné stěhování ambasády do Jeruzaléma podpořil jak končící ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, tak následně prezident Miloš Zeman. Ten lobbuje za tento rok už od dob svého premiérování a naposledy se za vyvěšení českého praporu nad Jeruzalémem postavil tento čtvrtek - s tím, že by tak podle něj měla udělat celá EU.
„Myslím, že by bylo fajn, kdyby i ČR přesunula ambasádu do Jeruzaléma.“
Rozhodnutí následovat Spojené státy zapadá i do kontextu připomínek několika milníků na lince Česko-Izrael. Na tento rok připadá 90. výročí cesty prvního československého prezidenta T. G. Masaryka do tehdejší britské Palestiny, která se chápe jako podpora touhy židovského národa mít svůj vlastní stát ze strany Čechoslováků. Na příští rok pak připadá jak výročí založení Izraele, tak Československa.
Na pěstování zvláštních vztahů s Izraelem se dlouhodobě shoduje většina české politické reprezentce. Naposledy letos na jaře schválila Poslanecká sněmovna kritickou rezoluci na adresu organizace OSN pro ochranu kulturního dědictví za to, že UNESCO odsoudilo Izrael za archeologické vykopávky ve východním Jeruzalémě, na který si jako na svoji metropoli dělají nárok Palestinci. Sněmovna tehdy nadpoloviční většinou hlasů přítomných poslanců vyzvala českou vládu, aby kvůli protiizraelské politice přestala UNESCO platit členské příspěvky. Proti textu rezoluce tehdy byli jen zástupci KSČM. Taková míra konsensu nad zahraničněpolitickým tématem je v Česku neobvyklá.
“Myslím, že by bylo fajn, kdyby i ČR přesunula ambasádu do Jeruzaléma,” napsal tento týden mezi jinými k Trumpovi předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek na svém twitterovém účtu. Česká diplomacie je připravena takový krok realizovat. Záležet však nyní bude jak na novém ministrovi zahraničí Martinu Stropnickém (ANO) - ten se na dotaz Respektu odmítl k zahraniční politice vyjadřovat před oficiálním nástupem do funkce -, tak zejména na novém předsedovi vlády Andreji Babišovi, který zatím nemá na věc jednoznačný názor.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].