Trump je obžalován a Spojené státy hluboce rozdělené

Sněmovna reprezentantů, dolní komora amerického Kongresu, v noci na čtvrtek odhlasovala odvolání amerického prezidenta Donalda Trumpa z funkce. Nicméně zastává ji i nadále, aspoň dočasně, než o celé záležitosti rozhodne nejspíš po Vánocích Senát, tedy horní komora Kongresu. A je přitom nanejvýš pravděpodobné, že se Trump nebude z Bílého domu stěhovat ani poté.

Senát vlastně funguje v celém procesu odvolání (impeachmentu) jako soud. Kongresmani ve Sněmovně reprezentantů sestavili žalobu, obvinili prezidenta ze zneužití pravomocí a bránění výkonu spravedlnosti. První bod se týká neúspěšné, ale systematické snahy prezidenta využít váhy a moci svého úřadu k tomu, aby přiměl ukrajinskou vládu zahájit vyšetřování Joe Bidena a jeho syna Huntera Bidena - přičemž Joe Biden je největším politickým protivníkem současného prezidenta. Druhý bod obžaloby se vztahuje k odmítnutí jakkoliv spolupráce Bílého domu s Kongresem při prošetřování tohoto skandálu - kongresmani jsou přesvědčeni, že tak Trump ohrožuje ústavní pořádek, když brání zákonodárnému sboru ve výkonu jeho kontrolní funkce nad výkonnou mocí, tedy vládou.

Amerika je nicméně v podstatě neprodyšně rozdělená na dvě poloviny a celý proces Trumpova odvolání s touto situací nijak zásadně nepohnul. K žalobě se ve Sněmovně nepřidal jediný republikán a její první bod nepodpořili ani dva kongresmani za Demokratickou stranu, druhý bod pak odmítli tři demokraté. V Senátu pak mají na rozdíl od Sněmovny republikáni převahu - a pokud se v následujících dnech či týdnech nic dramatického nezmění, budou i v horní komoře Kongresu hlasovat podle stranického klíče a prezidenta osvobodí. Sám Trump pak bude celý proces líčit jako skandální zneužití moci ze strany demokratů a výrok senátů jako zadostiučinění. V otevřeném dopise, který zaslal před hlasováním vedení Sněmovny, označuje celý proces za neústavní a přirovnává jej k zahájení občanské války.

Demokratům se tak (s pravděpodobností blížící se jistotě) nepodaří zbavit prezidenta funkce, alespoň ho však ve svých očích ho navždy pošpinili. „Trump jako žádný jiný prezident chápe moc a mystiku značky, což znamená, že velmi jasně pochopí škody na své reputaci,“ píše komentátor měsíčníku The Atlantic David A. Graham. Pouze dva prezidenti v historii Spojených států se dostali do podobné situace veřejného odsouzení jako dnešní vládce Bílého domu, Andrew Jackson a Bill Clinton. Ještě hůře dopadl Richard Nixon: při vědomí, že Senát bude hlasovat stejně jako sněmovna, raději odstoupil.

Prezident pracuje s pokusem o své odvolání jako s nástrojem, s jehož pomocí se snaží dokázat, že se demokraté nikdy nesmíří s volbou republikánského prezidenta a udělají cokoliv, aby ho svrhli. V jeho podání, provázeném již zmíněným rozhněvaným a ukřivděným dopisem adresovaným především vlastním voličům, je to americká levice, která klidně upře opačnému názorovému proudu volební právo, tedy odvolá legitimně zvoleného prezidenta, než by přistoupila na jeho vidění světa.

Zcela rozdvojený pohled na svět se v procesu impeachmentu rozhodně nepodařilo překonat. Trumpovy činy sice zapáchají podle průzkumů i části republikánů, ale převažuje tribální pohled: považují je vesměs za málo důležité na to, aby byl nejvyšší ústavní činitel zbaven funkce. Do rukou jim hraje urputnost, s níž se levice o odvolání snaží, někteří její představitelé mluvili o nutnosti impeachmentu prakticky hned po volbách.

Demokratům nepomáhá ani skutečnost, že působení Bidenů na Ukrajině sice nejspíš není nijak zločinné, ovšem dvakrát skvěle také nevypadá. Členství syna amerického viceprezidenta ve správní radě významné energetické firmy na opačném, korupcí prolezlém konci světa stěží může sklidit vysoké známky za e(ste)tický dojem; stačí si představit situaci, v níž by dejme tomu do správní rady saúdskoarabské ropné společnosti Aramco zasedla Ivanka Trump. Demokraté se s nešikovnou situací vyrovnávají v podstatě mávnutím rukou a víc ji nerozebírají. Pravdou ovšem také je, že Trump zjevně ani nečekal šokující výsledky vyšetřování, pouze tlačil na to, aby ukrajinský prezident zveřejnil, že vyšetřování zahajuje. Tím by zase reputaci svého oponenta nevratně poškodil on - a vlastně se mu to do jisté míry tak jako tak povedlo.

V každém případě jsou dnešní Spojené státy v situaci zásadního vnitřního rozkolu, v němž se zdá, že se demokratický proces proměňuje v nemilosrdný boj dvou táborů, které stále silněji stupňují svou rétoriku. Na americké scéně padají slova jako zrada, neústavní postup, otevřená válka proti americké demokracii, křížová výprava. Podle společného průzkumu Public Religion Research Institute/Atlantic  by 35 procent republikánů a 45 procent demokratů těžce neslo, kdyby si jejich potomek něco začal s osobou z opačného názorového tábora – což je výrazně větší počet než v případě rozdílných ras či náboženství. A impeachment Donalda Trumpa, jakkoliv jsou jeho důvody zřejmě oprávněné, tuto hrozivou situaci nijak neulehčil.