Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Senát plní svou roli. Je pojistkou do nelehkých časů

Noví místopředsedové Senátu
Noví místopředsedové Senátu • Autor: ČTK

Nad Senátem se od počátku vznášela otázka, jestli Česko druhou parlamentní komoru vůbec potřebuje. S jeho vznikem se počítalo sice už s přijetím Ústavy v roce 1992, ale oficiálního vzniku se Senát dočkal až o čtyři roky později. Kritici tehdy varovali, že kvůli většinovému volebnímu systému bude horní parlamentní komora otevřenější k invazi kandidátů z extrémnějších končin politického spektra nebo že horní komora bude sloužit jako odkladiště neúspěšných politiků. Některé z těchto argumentů slyšíme i dnes – včetně hlavy státu Miloše Zemana, který roli Senátu opakovaně zpochybňuje. Jak se však v posledních měsících ukazuje, Senát je místem, které v aktuálním politickém rozložení sil dokáže být silnou opozicí – právě vůči prezidentovi i vládě Andreje Babiše.

Zemanův neúspěch

Reklama
Reklama

Nejvýrazněji to bylo vidět při hlasování ohledně Aleše Gerlocha, uchazeče o křeslo ústavního soudce, kterého senátorům navrhl prezident Zeman. V tajné volbě Gerloch získal pouze devatenáct hlasů ze šedesáti čtyř přítomných. Zpětně to lze interpretovat především jako prohru prezidenta Zemana, který je ze zákona zodpovědný za výběr kandidátů. S tím souhlasil i Gerloch, který po hlasování dodal, že „Senát hlasoval víc o prezidentovi než o mně“. Když pomineme výtky senátorů týkající se jeho minulosti spojené s komunistickým režimem, má profesor a bývalý děkan na pražských právech vlastně pravdu.

A nejspíše se výsledek dal předpokládat už ve chvíli, kdy na hlasování o novém soudci Ústavního soudu Gerloch před senátory přišel s hradním kancléřem Vratislavem Mynářem. Počátkem roku vyšlo totiž najevo, že se prezident jeho prostřednictvím snažil v případech, které pro Hrad byly důležité, ovlivňovat soudce nejvyšších soudců - včetně Ústavního. A Gerlochovo jednání z minulosti jasně neprokazovalo, že by se případnému vlivu Hradu dokázal ubránit.

Gerloch prezidenta podpořil i v jeho slovech, když se rozhodovalo o vydání údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA nebo Ruska. Tehdy pro hlavu státu sepsal analýzu, že vydání do Spojených států je nezákonné. K ruce byl i premiérovi Babišovi, kterému pomáhal s obhajobou ohledně střetu zájmů. Senátoři proto Gerlochovo ústavní angažmá vyhodnotili jako riziko a Zemanův návrh odmítli. Prezident musí nyní hledat nového kandidáta a pečlivěji vybírat.

Nejde však jen o výběr ústavních soudců. Senát vystupuje aktivně vůči Zemanovi systematicky, část senátorů například pod vedením senátora Václava Lásky sepisuje ústavní žalobu na prezidenta za hrubé porušení Ústavy. Podobnou roli plní Senát i vůči sněmovně, kde funguje hlasovací koalice mezi Babišovým koaličním kabinetem (ANO-ČSSD) a komunisty s Okamurovou SPD v zádech, ale v Senátu v poslední době tato sestava několikrát tvrdě narazila se svými návrhy zákonů. Horní komora poslancům poslala zpět například změnu ve služebním zákoně, která umožňuje automaticky na přání vlády odvolávat státní tajemníky, kteří jsou zodpovědní za personální obsazení ministerstev, nebo se postavila proti zdanění církevních restitucí.

Nový předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS)
Nový předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) • Autor: ČTK

Úspěšně zastavila nedávný vládní pokus, jak přiškrtit jeden ze zásadních pilířů porevoluční demokracie. Se změnou zákona o svobodném přístupu k informacím na podzim minulého roku hrozilo, že dojde k omezení práva veřejnosti dostávat od policie, státních zástupců nebo soudů jakékoli informace o vyšetřování trestných činů do chvíle, než bude vynesen pravomocný rozsudek. Nakonec se senátorského odporu chopili Piráti a do zákona prosadili změnu, která přístup k informacím naopak posiluje.

Prosím, jednoho Kellnera

Senát se také snaží korigovat proruskou a pročínskou politiku hlavy státu, někdy i vlády. „Servilním přístupem ke komunistické Číně popíráme naši vlastní suverenitu. Žijeme přece v parlamentní demokracii. Místo, kde by se tyto věci měly primárně pojmenovávat, je parlament,“ komentoval pro Aktuálně.cz nově zvolený senátor a předseda zahraničního výboru Pavel Fischer důvod, proč si pozval ke slyšení vlivného podnikatele a prezidentova spojence Petra Kellnera.

Chce od něj vysvětlit smlouvu o spolupráci s čínskou technologickou společností Huawei, která je v západních zemích podezřívána ze špionáže. Na návrh dalšího senátora Marka Hilšera (za STAN) zase senátoři na konci března přijali usnesení, jímž odsoudili represe čínského režimu vůči menšinám a náboženským skupinám, jako jsou křesťané praktikující Fa-Lun-Kung nebo muslimové.

A podobně sebevědomá prohlášení zaznívají z horní komory i v otázce šíření dezinformací nebo ruského vlivu v Česku. Senátoři s vedením tajných služeb nedávno řešili, jestli hrozí ovlivnění blížících se evropských voleb cizími mocnostmi, jako je Rusko – a následně přijali usnesení, ve kterém označují za největší riziko právě Ruskou federaci.
Kritici Senátu často poukazují na nižší volební účast.

Účast ve volbách do Senátu skutečně nedosahuje čísel při volbách do Poslanecké sněmovny, data nicméně nepotvrzují, že by zájem poklesl. První kolo zatím posledních voleb v říjnu 2018 přineslo znamení třetí nejvyšší účast v historii horní komory (přes 42 procent) a stejný počet voličů k prvnímu kolu přišel jen při čtyřech řádných volbách z dvanácti.

Možná ještě podstatnější je, že podle průzkumu CVVM z března 2019 důvěra v Senát za posledních dvacet let stále roste. Zatímco v říjnu 1998 Senátu důvěřovalo pouze něco málo přes 15 procent respondentů průzkumu, o dvacet let později už jde o necelých 32 procent, což je srovnatelné s dnešní Poslaneckou sněmovnou). Senát je totiž dnes podle politologů vnímán jako místo, které lépe reprezentuje představy společnosti o politice.

Dlouhodobá skepse k politickým uskupením je v horní komoře oslabena tím, že tu strany nehrají tak zásadní roli; najdeme zde mnohem více nestranických osobností. Zároveň ve většinovém systému často uspějí jiné subjekty než v dolní komoře. Stačí připomenout, že ANO vyhrálo každé volby od roku 2014, ovšem s výjimkou těch senátních. A třetina současného Senátu - která vzešla z posledních voleb a kde výrazně posílila především ODS, STAN a lidovci - přežije i další sněmovní volby v roce 2021.

To je zpráva hlavně pro premiéra Babiše, že se bude nadále potýkat s horní komorou, v níž má pouze sedm senátorů. I kdyby Senát většinu kontroverzních plánů Andreje Babiše úplně nezastavil, dokáže je významně zkomplikovat už jen tím, že vládě problematické zákony vrací – a drží i ochrannou ruku nad Ústavou, neboť žádná změna nemůže projít bez souhlasu senátorů.

Není třeba tvrdit, že v horní komoře panuje jen harmonie a nevede se tu žádný politický boj. Ale v době, kdy se opoziční demokratické strany ve sněmovně kvůli slabé pozici nebo osobním sporům svých aktérů nedokážou dohodnout na společném postupu a prezident Zeman se snaží zasahovat do justice, se každopádně ukazuje, že Senát zastává roli, pro niž byl zřízen – je demokratickou pojistkou do nelehkých časů.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Andrea Procházková

redaktorka, fokus

29872524_10208843909693312_4885752205986113782_o
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 292
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte