Příběh se opakuje. Frustrovaná Brazílie si zvolila za prezidenta pravicového extremistu

Brazílie, v očích mnoha Středoevropanů země bezstarostných lidí všech barev tančících sambu na plážích Ria de Janeiro, si zvolila v neděli prezidentem ultrapravicového populistu, jaký jinde v demokratickém světě nemá obdoby. Přezdívka “brazilský Trump” je křivdou na šéfovi Bílého domu. Ani ten nevyzývá k mučení, netvrdí, že policista, který nikoho nezabil, není žádný policista, a nenabádá své politické protivníky, což je 45 procent země, aby se vystěhovali do Venezuely.  Jair Bolsonaro je vlastně tak extrémní, že ze všeho nejvíc nakonec působí jako karikatura jemu podobných extrémistů. Říká, že je hrdým homofobem. Je také rasistou, misogynem a nacionalistou přesvědčeným o tom, že nejlepším řešením jsou zbraně, vězení, trest smrti a vůbec silou zavedený pořádek.

Brazilcům je třeba nechat, že jejich země čelí až groteskně obludným problémům. Ulice ovládá násilná zločinnost a drogové války v míře, kterou si nikdo v Evropě neumí představit. Země se pomalu a obtížně škrábe z hluboké ekonomické krize. Politická špička v podstatě napříč stranami a s ní propojený velký byznys jsou prokazatelně prolezlí systematickou korupcí; ve vězení sedí i bývalý superpopulární prezident Inácio Lula.

Daně jsou vysoké, veřejné služby včetně zdravotnictví k pláči. Země postrádá srozumitelný směr, plán, cestu z tunelu. A zároveň má vysoké ambice – naděje tu byla ještě před pár lety zcela hmatatelná. Lula je dnes odsouzený korupčník, ale když 1. ledna 2003 nastupoval k moci, prohlásil, že jeho politické mise bude naplněna, “pokud každý Brazilec bude mít možnost snídat, obědvat i večeřet”. V Brazílii je dodnes hluboká chudoba a obrovské rozdíly, ale běžná střední třída by se v roce 2018 podobným ambicím zvysoka vysmála.

Bolsonaro nic komplikovaného a jasného neslibuje. Násilí vyřeší snazší přístup ke zbraním, uvolněnější regule pro zásahy policie a armády, tvrdý postup. Ekonomiku spasí, když se stát přestane montovat podnikatelům do práce. V téhle věci přemýšlejí Brazilci obvykle jako většina ostatních Latinoameričanů. Žijí v zemi obdařené nesmírným nerostným bohatstvím - pokud tedy nejsou všichni už dnes bohatí, znamená to, že někdo někde krade. Že se přidaná hodnota ve 21. století rodí především v lidských hlavách, se zde úplně snadno nevysvětluje.

Jsem připraven, kapitáne

Bolsonaro zastává zájmy velkofarmářů, těžařů, dobyvatel divočiny. Brazílie pod jeho vedením pravděpodobně odstoupí od pařížské klimatické dohody a zruší ochranu přírody. Na zpomalení kácení a ochranu amazonského pralesa může svět rozhodně na příští roky zapomenout.

Pro boj s korupcí je Bolsonaro ideální kandidát: nelze mu upřít, že se za sedm volebních období strávených v politice do ničeho nenamočil. A v zemi, kde je rodina na prvním místě a korupce a nefunkčnost veřejné sféry má kořeny částečně právě zde, zjevně nikoho nezneklidňuje ani to, že do různých politických funkcí stihl přivést i své tři syny.

K tomu je potřeba připočíst drtivý konzervatismus postavený na křesťanské víře. Tradiční role mužů a žen, boj proti potratům či otevřená nesnášenlivost ke všem alternativnějším projevům sexuality byly jednou z nejdůležitějších součástí kampaně (“My Brazilci nemáme homosexuály rádi.”).  Jedním z pozoruhodných motivů na sociálních sítích byl obrázek čerstvě narozeného chlapečka, jehož ručička jakoby salutuje vojenským pozdravem. “Jsem připraven, kapitáne,” zní popiska. “Díky, že jsi proti potratům.“ Na facebookových profilech pak následuje baterie obrázků vyzývajících kdejaké svaté včetně sv. Judy Tadeáše, aby se za kapitána Bolsonara nezapomněli tam nahoře přimluvit.

A na závěr ještě připomeňme, že volba stála de facto mezi dvěma extrémy. Na jedné straně muž, jež otevřeně tvrdí, že zdvojnásobí počet soudců Nejvyššího soudu, aby rozhodování více odpovídalo jeho představám, a jehož viceprezident-generál prohlašuje, že v případě problémů může vláda sama provést převrat a dosadit k moci armádu. Na straně druhé stála Dělnická strana (PT) vnímaná jako komunisté. Proti PT panuje v Brazílii tradičně silný odpor, který dokázal načas oslabit právě jen Lula se svým charismatem a také hvězdným prezidentským výkonem (korupce na něj praskla až později, recesi zdědila až jeho nástupkyně Dilma Rousseff).

Velká část hlasů Bolsonarovi jde na vrub naprosto nesmiřitelné protikomunistické zášti, Bolsonaro je přes všechnu vyšinutost považován za menší zlo. V tomto ohledu neměl kandidát PT, bývalý úspěšný starosta Sao Paola Fernando Haddad, v podstatě šanci. Když 52 procent populace v průzkumech říká, že vás nebude nikdy a za žádných okolností volit, vyhrát prostě nelze. Podobný odpor k Bolsonarovi projevovalo “pouze” 38 procent Brazilců.

Uvidíme za rok

Z odstupu je pozoruhodné, jak rychle si dokáže společnost na extrémní postoje zvyknout a jejich nositele přijmout jako přijatelnou variantu. V Brazílii ještě před rokem touto dobou byl Bolsonaro legrační folklór, zábavný letitý senátor, který říká neuvěřitelné věci. Ještě na jaře byl považován za zcela nepravděpodobnou variantu, ke které se hlásili jen lidé, kteří jsou rádi vnímáni jako provokatéři. Pak začali i středoví voliči pravice připouštět, že by mu dali hlas v nejhorším případě, kdyby snad neprošel jiný umírněný kandidát a hrozila další volba komunistů. Někdy na začátku léta už nebyl portrét Bolsonara na autě ostuda.

V září kandidáta mentálně postižený útočník pobodal. A pak se najednou všechno překlopilo. Od počátku října už se zemí hnala vlna, normální bylo stát za zraněným Jairem. V posledních dnech před druhým kolem už ani nebylo třeba lepit nálepky. Alespoň na jihu Brazílie, kde text vzniká, stačilo zamávat z okna auta brazilskou vlajkou: všichni věděli a odpovídali klaksonem. Brazilci jsou tady přesvědčeni, že prožívají revoluci a znovuzrození. Do tmy teď zní houkající auta a vybuchují ohňostroje.

Jiné poučení je, že pokud dnes lidé chtějí změnu, zvolí ji, ať ji představuje prakticky kdokoliv. Tenhle příběh se opakuje stále dokola. I v den Bolsonarova vítězství zní část jeho voličů téměř omluvně. “Pokud se za rok ukáže, že neslouží dobře Brazílii, budu pracovat pro jeho svržení se stejným nadšením, s jakým jsem usiloval o jeho zvolení,” zní jedno z hesel, které se šíří Facebookem. PT nicméně přes svou levicovou vyhraněnost představuje po čtyřech volebních obdobích status quo -  a ne právě vábné. Zbytek zkorumpované politické scény rovněž nabízí pokračování téhož, na což zjevně není většina Brazílie zvědavá.

Co bude dál, nikdo neví. Jair Bolsonaro je politický klaun, který za desetiletí v Kongresu prosadil dva zákony. Jeho kampaň byla klasickým populistickým tažením po sociálních sítích, přeplněná lhaním, nesmysly a lacinými slogany. Celá kandidatura stojí na uvolnění toho nejhoršího, co v lidech je - nenávisti k čemukoliv jinému a komplikovanému. Budoucnost patří silné pěsti a pořádku. V tuto chvíli Brazílie jásá na ulicích.