Přežije německá vláda odcházení Angely Merkel?

“Jako kancléřka a šéfka CDU už z principu nesu odpovědnost za vše, za úspěchy i neúspěchy,” prohlásila kancléřka Angela Merkel na pondělní tiskové konferenci, a odzátkovala tak debatu o dalším směřování německé politiky.  Oznámila totiž, že od prosince nebude předsedkyní CDU a nejpozději v roce 2021 skončí v německé politice.

Má prý pocit, že je třeba otevřít její novou kapitolu - a nejlepší službou CDU i Německu podle ní bude, pokud hladký přechod do další etapy umožní. Odchod z čela nejsilnější německé strany má konkrétní impulsy: oznámila ho po dvou neúspěšných zemských volbách. V Bavorsku i v Hesensku křesťanští demokraté - i její partneři ze spolkové vlády, sociální demokraté - utrpěli dramatické ztráty. Voliči utekli především k Zeleným, kteří získali bezmála 20 procent hlasů, a k Alternativě pro Německo, která překročila 10 procent.

Na vině politické krize je vláda velké koalice, která vzešla z loňských voleb. Její práci charakterizují hádky mezi předáky, na poměry pragmatické německé politiky zcela iracionální a nesrozumitelné. Kancléřka uznala, že dosavadní vládní výkon je neakceptovatelný. Kabinetu chybí i zajímavé vize - příkladem je osud plánů na reformu EU. Při podpisu koaliční dohody, která byla znouzectností po krachu jednání mezi křesťanskými demokraty, Zelenými a liberální FDP, zvláště předáci sociální demokracie jako motiv ke vstupu do vlády zdůrazňovali potřebu reforem inspirovaných návrhy Emmanuela Macrona. To byla srozumitelná a pozitivní mise, ale v posledních měsících se zcela vytratila z centra pozornosti a veřejné debaty.

Potvrzuje se, že dlouhé trvání koalic mezi největšími politickými stranami - v Německu vládne CDU/CSU s SPD s výjimkou čtyř let nepřetržitě od roku 2005 - zákonitě vede k oslabení středových uskupení. Naopak posiluje jasně vyhraněná pozice, v německém případě levicově liberálních Zelených a nacionalistické AfD.

Rozpadne se tedy neúspěšná vláda v Berlíně a přijdou předčasné volby? Politici i řadoví členové CDU/CSU i SPD by si možná přáli uniknout z kazajky neoblíbené koalice, přesto je drží pohromadě silný motiv. Pokud by došlo k předčasným volbám nyní, obě hlavní státotvorné strany poválečného Německa by utrpěly zdaleka nejhorší výsledky v dějinách. Mají tedy dobrý důvod napravit selhání minulých měsíců a vydržet spolu až do regulérního termínu příštích voleb, na podzim roku 2021.

Šéfka SPD Andrea Nahles už řekla, že o odchodu z vlády neuvažuje a Angela Merkel chce svůj kancléřský mandát dokončit. Zda se toto přání splní, bude hodně záviset na tom, kdo se stane jejím nástupcem včele CDU. Německá média zmiňují čtyři jména.

Annegret Kramp-Karrenbauer je vyvolenou nástupkyní Angely Merkel, ve straně je velmi oblíbená a má za sebou úspěšné působení v čele zemské vlády v Sársku. Její nevýhodou je, že ve funkci generální sekretářky CDU, která ji měla na předsednictví připravit, strávila teprve několik měsíců. Pro Armina Lascheta mluví to, že se dokázal vloni stát předsedou zemské vlády v tradičně sociálně-demokratickém Porýní-Vestfálsku. Oba zmiňovaní politici slibují pokračování v merkelovské středové politice, jimi vedená CDU by s Angelou Merkel v čele vlády pravděpodobně dobře spolupracovala.

Těžší by to bylo, pokud by se většina delegátů na prosincovém sjezdu CDU rozhodla revoltovat proti merkelovské linii a zvolila zástupce konzervativního proudu. Nabízejí se osmatřicetiletý ministr zdravotnictví Jens Spahn nebo Friedrich Merz, který se před více než deseti lety stáhl z politiky a jehož jméno do debat o nástupci vnesl deník Bild.

Je možné, že ohlášený odchod Angely Merkel situaci uklidní: kancléřka ustoupila volání po změně, a umožní tak velké koalici dovládnout. Ale vyloučit nelze ani nečekaný spád: z CDU se ozývají hlasy po důsledné změně, tedy i v čele vlády. Následovat mohou otřesy v bavorské CSU, sílit bude i tlak na změny ve vedení sociální demokracie.  Zatím je jisté jen to, co řekla Angela Merkel: “Nenarodila jsem se jako kancléřka a to jsem nikdy nezapomněla,” prohlásila žena, která mezi špičkovými politiky vyniká uměřeností a příjemnou normálností.