Policejní vyšetřování, se kterým Martin Roman nepočítal

Nejprve albánská a nyní i česká policie vyšetřují podezření, že manažeři společnosti ČEZ korumpovali albánské politiky či úředníky při nákupu tamní elektrické distribuční společnosti v roce 2009. Jako první tuto informaci zveřejnila MF Dnes. Na konto albánského lobbisty Nue Kalaje bylo tehdy z účtu tuzemského ČEZ posláno v přepočtu 184 milionu korun. Přitom Kalaj v obchodě zřejmě oficiálně vůbec nefiguroval.

Peníze na jeho účtu objevil loni tamní úřad, který bojuje proti praní špinavých peněz. Že poslal informaci na prověření do Česka, může znamenat jen jedno, Kalaj neumí nebo nechce vysvětlit, proč mu peníze z účtů ČEZ přišly. Kromě toho obvinila tamní policie další dva bývalé vysoké úředníky společnosti ČEZ za podezření na defraudaci v tuzemském ČEZ, v němž - jak známo - má většinu stát. Vypláceli v Albánii tamní firmě peníze a nejsou schopni doložit za jaké práce.

Tak trochu se to dalo čekat, podotýká dnes pan Patizon. Totiž zahraniční akvizice společnosti ČEZ vzbuzovaly v minulém desetiletí velké podezření na odklon mnoha miliard korun do balkánských zemí, v nichž bylo obtížné kontrolovat účelnost a čistotu transakcí. Týdeník Respekt psal o oněch smlouvách a jejich podezřelosti už v letech 2008 - 2012. Z ČEZ přicházely autorovi článků jen odpovědi typu, že investice jsou výhodné a přinášejí zisk. Přitom řada nezávislých odborníků a energetických analytiků tehdy tvrdila, že je to zřejmý nesmysl. Dnes to přiznává nenápadně i ČEZ a z některých tehdejších obchodů couvá.

Jenom stručně: podle oficiálních čísel investoval ČEZ od roku 2005 do roku 2011 do zahraničních nákupů kolem sedmdesáti miliard korun. Nakupoval v Bulharsku, například za šest miliard uhelnou elektrárnu ve Varně, která měla těsně před koncem životnosti. ČEZ nakupoval i v Rumunsku a Albánii, šel do velké transakce v Bosně nebo do velmi komplikované operace v Německu. Šlo o nákup dolu Mibrag společně s EPH Daniela Křetínského, který zůstal za poněkud neprůhledných, složitých a záhadných okolností nakonec jen Křetínskému.

Samozřejmě důkazy nebyly, ale většina lidí zasvěcených do energetiky mimo mikrofon a opatrněji i na mikrofon upozorňovala, že jde o celkem nekoncepční a nesmyslné investice do zemí, v nichž funguje ekonomika neprůhledně a nevyzpytatelně – řečeno velmi opatrně – a kontrola investic i jejich účelnosti bude skoro nulová. Nakonec ČEZ zažil v balkánských zemích tvrdé spory a srážky vždy poté, co odešla nějaká tamní vláda, která obchod uzavřela. Ta další dala vždy pokyn k prověření transakce, mluvila o masivní korupci tamních úředníků i neférových praktikách ČEZ. Tohle se událo v Bulharsku, Albánii a menší míře i Rumunsku a Bosně.

Když Martin Roman a jeho nejbližší spolupracovníci rozhodovali o investicích na Balkán, asi absolutně nepočítali s tím, že by z toho směru mohlo přijít nějaké vážné obvinění. Vždyť v Česku byly zveřejněny desítky článků, které poukazovaly na nepochopitelné investice polostátní společnosti v tuzemsku. O tom, že ČEZ načerno přispívá některým politickým stranám, mluvili sami politici. Martin Roman byl podezřelý a policejně vyšetřovaný z nesmyslného vyvádění aktivit ČEZ, ale detektivové a žalobci nikdy nic nedotáhli do konce;  vyšetřování bylo odkládáno.

Teď přichází zásah z Albánie, který může v Česku konečně strhnout vážnou pozornost mužů a žen zákona k nákupům ČEZ v zahraničí. Martin Roman se možná zase začíná bát.