0:00
0:00
Politika9. 5. 20195 minut

Obama vyjednával, Trump vyhrožuje. Válka v Íránu je na spadnutí

Teherán varuje, že přestane dodržovat mezinárodní dohodu a bude směřovat k jaderné zbrani

Donald Trump
Autor: Profimedia, TEMP EPA

Mezi Íránem a Spojenými státy to jde od desíti k pěti, po několika letech (relativního) klidu se vlastně znovu mluví o reálně možné válce. Írán ve středu pohrozil tím, že pokud se nic nezmění, za dva měsíce přestane dodržovat jadernou dohodu uzavřenou za vlády předchozího amerického prezidenta Baracka Obamy: tedy začne znovu obohacovat uran a obnoví své směřování k jaderné zbrani.

Prohlášení přichází rok poté, co Trump od dohody odstoupil a ostatní signatáři se mu staví na odpor nanejvýš slovně, aniž naplnili slíbené obchodní dohody. Washington patovou situaci vystupňoval před dvěma týdny, když oznámil, že ukončí výjimky ze zavedených sankcí pro země, jako je Čína nebo Indie, které nakupují v Íránu ropu - což je pokus Írán totálně ekonomicky izolovat.

↓ INZERCE

Trumpův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton navíc Teherán upozornil, že v Perském zálivu se pohybuje americká letadlová loď a že to má íránský režim chápat “jako jasné a nezpochybnitelné gesto”.  Američané současně dávali v uplynulých dnech najevo, že očekávají útoky proti americkým cílům nebo jejich spojencům v oblasti a ministr zahraničí Mike Pompeo kvůli tomu nečekaně odcestoval jednat do Iráku, kde se americké jednotky pohybují v těsné blízkosti s íránských. Atmosféra v každém případě houstne a před Donaldem Trumpem stojí těžké rozhodnutí.

S jeho předchůdcem Barackem Obamou ho spojuje jedna základní zahraničněpolitická touha opakovaná stále dokola na politických mítincích: nepouštět se do velkých vojenských dobrodružství, stahovat vojáky ze zahraničí, držet se co nejvíce stranou a věnovat péči domácím problémům. Každý z nich se ale americké vojenské účasti v zahraničí snaží vyhnout jiným způsobem. Barack Obama dával najevo ochotu k dohodám a ústupkům vůči strategickým zájmům druhé strany. Donald Trump takový postup chápe jako slabost a dává přednost siláckému blafování. Právě Írán je dobrým příkladem jejich rozdílného přístupu.

Obama se snažil za každou cenu vyhnout vojenskému konfliktu s Teheránem a nijak se tím (k hrůze Izraele a Saúdské Arábie) netajil. Jaderný program Íránu se pokoušel zastavit po dobrém i po zlém. Cukr představoval příslib obchodních kontraktů a značná tolerance k íránské rozpínavosti na Blízkém východě, viz válka v Jemenu nebo Sýrii. Klackem byly sankce, které se dařilo prosadit na úrovni mezinárodního společenství. Výsledná dohoda mezi USA, Ruskem, Čínou, Francií, Německem a Velkou Británií na jedné straně a Íránem na straně druhé sice nefunguje dokonale, ale Írán nemá jaderné zbraně a USA nemusely kvůli tomu podnikat rozsáhlý útok.

Image slábne

Donald Trump, mnohem srdečnější spojenec Izraele i Saúdské Arábie než jeho předchůdce, označil již během kampaně dohodu za “nejhorší v dějinách” - mimo jiné proto, že posunula rovnováhu sil na Blízkém východě v neprospěch amerických spojenců. Válce se snaží vyhnout vyhrožováním a tvrdým ekonomickým nátlakem. Před rokem tvrdil, že Teherán nakonec pokorně vyjedná dohodu novou; takovou, jež omezí i další oblasti jeho rozpínavosti. Zatím tomu však nic nenasvědčuje a konfrontace eskaluje.

Íránský prezident Hasan Ruhání Autor: AP/ČTK

Trumpova taktika spočívající ve výhrůžkách muže s nevypočitatelnou pověstí ostatně zatím i v jiných částech světa funguje pouze velmi omezeně. Po podobně vyhrocené situaci na Korejském poloostrově sice americký prezident a severokorejský diktátor skončili dvakrát u jednacího stolu a přízrak hrozícího jaderného konfliktu se rozplynul, ale Severní Korea rozhodně svůj jaderný program neopustila - jaderný potenciál stále rozvíjí a co bude dál, není jasné.

Ve Venezuele Trumpovy výhrůžky a podpora opozice slaví omezený úspěch, patrně jen kvůli nim diktátor Maduro zatím svého oponenta Juana Guaidóa nechal naživu a na svobodě. Ovšem jinak se nezdá, že by se amerických silových kroků dvakrát obával a v noci na čtvrtek noci nechal zatknout jednoho z hlavních spojenců Guaidóa, místopředsedu opozicí ovládaného parlamentu. Trumpovy výhrůžky na adresu spojenců v NATO se nakonec také podařilo vyžehlit nejasnými přísliby zvýšení evropských výdajů na zbrojení a karavana jede dál. Trumpova image „magora schopného všeho“ se naštěstí míjí s realitou, čímž ovšem také ztrácí na síle.

V Teheránu teď americký prezident nemá právě jednoduchého partnera. Pokud Írán skutečně obnoví svůj jaderný program a začne kvapíkem směřovat k jaderné zbrani, ocitne se Washington pod silným tlakem svého velkého spojence, izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Izrael i během vlády Baracka Obamy tlačil na silové řešení a vyhrožoval vlastní sólovou akcí, ale nikdy se k ní neodhodlal. Bude ho nyní Trump v zákulisí brzdit? A jaké má vlastně možnosti?

Pro Írán je v případě ekonomických sankcí a nepřátelské vlády ve Washingtonu jaderná zbraň základní podmínkou přežití režimu - činí jej zvnějšku nedotknutelným a zároveň kolem ní může mobilizovat národ.  Pro Trumpa, Izrael i sunnitské Araby je však jaderný Írán nemyslitelný. O válce se tak mluví stále častěji.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].