Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Některým politikům se může slabé soudnictví hodit

S předsedkyní Soudcovské unie o návštěvách na Hradě, výběru nových soudců a síle české justice

Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie • Autor: ČTK, Šálek Václav
Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie • Autor: ČTK, Šálek Václav

„Prezident Miloš Zeman udělal chybu, když nevysvětlil, proč si současného ministra spravedlnosti Roberta Pelikána na Hrad pozval,“ komentuje nedávné návštěvy na Pražském hradě prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, která se právě nyní bude znovu ucházet o tento post. O spolupráci s ministerstvem spravedlnosti, sebevědomé justici i potřebě vážit slova kritiky.

Jak tedy vnímáte, že prezident Miloš Zeman si zve na Hrad nejen politiky, ale i představitele justice?

Je těžké situaci hodnotit, pokud neznáme důvod, který prezidenta přiměl ony konkrétní zástupce pozvat. A neznáme ani témata, o kterých se na schůzkách bavili…

Dostala jste vy sama pozvání na Hrad stejně jako nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman?

Ne, zatím jsme žádné pozvání od pana prezidenta nedostala.

A přijala byste ho?

Nejspíše ano. Záleželo by na tom, s čím by se na mě, respektive na Soudcovskou unii obrátil. Každopádně je to prezident České republiky a jeho postavení vůči soudní moci je v Ústavě jasně definováno.

Nemohlo by to vypadat tak, jako by představitel justice konzultoval s prezidentem své případy? Není to signál pro veřejnost, že by mohlo dojít i na projednávané případy, které by prezident mohl ovlivnit?

Samozřejmě by záleželo na tom, o čem by prezident s námi chtěl diskutovat. Z hlediska zákona proti pozvání nemůžeme nic namítat. Ale nežijeme ve vzduchoprázdnu a jen ve světě zákonů. Pokud by se chtěl vměšovat do záležitostí týkající se soudní moci, musel bych se samozřejmě ohradit. Ale jak říkám – pozvání jsem neobdržela.

A bylo podle vás správné, že Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman pozvání odmítl?

Ano, pokud pozvání odmítl kvůli tomu, že se zabývá vyšetřováním případu spojeného s Hradem a že si není vědom, co vše by se na schůzce mohlo probírat.

A co Robert Pelikán, který si podle mluvčího prezidenta schůzku sám vyžádal?

Myslím si, že chybný krok Hradu byl, že neprezentoval důvody, proč ministra Pelikána pozval. Není správné, pokud vysoký představitel státu, v tomto případě ministr spravedlnosti, a prezident nechávají taková setkání nevysvětlená. Může to vzbudit pochybnosti, že jejich motiv je vysloveně politický - nebo hůře, ve prospěch živé kauzy. Prezident by měl tyto pochybnosti rozptýlit vlastním vysvětlením.

Pelikán v rozhovoru pro Respekt řekl, že podle něj je načasování vyšetřování kauzy Čapí hnízdo záměrné. Že to opírá o desetiletou zkušenost advokáta a že důvodem tohoto vyšetřování je ovlivnění výsledků voleb. Svá slova následně potvrdil v interview pro Rozhlas i Českou televizi. Jak jeho slovům rozumíte?

Nechci ani za Unii, ani za sebe komentovat konkrétní výrok Roberta Pelikána. Státní zastupitelství a policie v poslední době několikrát aktivně zasáhli vůči vysoce postaveným politikům, což bylo předtím v České republice velmi výjimečné. Obecně lze říci, že větší aktivita státního zastupitelství vůči politickým silám vždy vyvolá větší kritiku, případně zpochybnění jejich práce. Takový zásah může mít politické důsledky. A samozřejmě je nepřípustné, aby policie vůči politickým stranám zasahovala svévolně. Nikdo z politiků, kteří se vůči vyšetřování ohrazovali a zpochybňovali práci policie či zastupitelství, však neřekl, kdy konkrétně a prokazatelně státní zastupitelství překročilo pravomoci. Žádný takový případ tady nikdy nebyl, nebyly pro to důkazy.

Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie • Autor: HN  -  Libor Fojtík
Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie • Autor: HN - Libor Fojtík

Jaký je podle vás smysl této kritiky?

Pokud někdo pronáší podobné výroky, je dobré se zamyslet, kdo to je a s jakou motivací: jestli skutečně chce lepší výkon spravedlnosti pro společnost, nebo jestli chce zpochybnit ty, který mu podle jeho názoru „škodí“. Fakt, že státní zastupitelství někoho obviní a on nakonec není v plném rozsahu shledán vinným, neznamená, že pravomoci překročilo. Ve fázi prověřování zastupitelství nemůže vědět, jestli bude ten nebo onen shledán vinným. Pokud bychom vyhověli poptávce současných výroků a svázali ruce orgánům činných v trestním řízení, vedlo by to k zastrašení policistů a státních zástupců, k jejich menší aktivitě. To by možná ochránilo určitou část politiků, ale společnosti jako celku by to uškodilo.

Kam až by to mohlo vést?

I „celá společnost“ by pak mohla volat po omezení role státního zastupitelství a policie a podobných kontrolních složek. V době populismu by to nebyl složitý úkol.

To už se děje. Bohuslav Chalupa z hnutí ANO při zářijovém jednání Poslanecké sněmovny řekl: „Co se stane, až třeba soud prokáže, nebo neprokáže vinu pana Babiše v té kauze? Jak budou potrestáni ti, co ho křivě obvinili těsně před volbami z důvodu vysokých preferencí ANO? A to i politicky potrestáni. Zda třeba vyšetřovatel bude propuštěn od Policie České republiky bez práva na výsluhu?“

Já jsem ten výrok neslyšela. Pokud ho ale někdo pronesl, je naprosto v rozporu s myšlenkou nezávislosti soudů, státního zastupitelství a dalších orgánů činných v trestním řízení. Takové výroky jsou běžné v autoritářských a totalitních společnostech.

Vyvolala prezidentská pozvání nějaké reakce v české justici?

V tuto chvíli mohu říct, že Soudcovská unie tato pozvání nebrala jako důvod k nějakému vyjádření. Mně se hodně lidí ptá, proč se k nějakým událostem nevyjadřujeme. Uvědomila jsem si, že pochybností o vměšování do moci soudní a populistických útoků namířených na justici a její představitele je tolik, že nejsme schopni ani ochotni se vůči tomu vymezovat ani komentovat vše, co se děje. Jako představitelka Unie vážím každé slovo a situaci, kdy je správné se ozvat; čím častěji tak budeme činit, tím slabší mohou mít naše slova efekt.

Jaké politické tlaky či útoky máte na mysli?

Chci zdůraznit, že nejsme v období, kdybychom každý den čelili útokům politiků na nezávislost soudního rozhodování. Jako hrozbu vnímám především podcenění vážných dlouhodobých problémů soudní moci, kterým se politici nevěnují – i s vědomím, že tyto problémy soudní moc významně oslabují. Pokud mluvím o politickém tlaku, nemyslím tím, že na nás někdo tlačí, abychom nějak rozhodovali. Ale tlak může vypadat i tak, že politici nevytvoří soudcům takové materiální podmínky, aby soudy fungovaly dobře.

Například?

Už poměrně dlouhou dobu se snažíme prosadit změnu organizace soudnictví, v současném systému nelze řešit výběr soudců a funkcionářů ani podhodnocenost administrativních zaměstnanců. A i když se to nezdá, tyhle problémy ohrožují funkčnost justice ve velké míře. Ukázalo se, že v našem soudnictví už nemůže fungovat model, kdy ministerstvo spravedlnosti organizačně zajišťuje soudní soustavu a činnost soudů. Ministerstvo spravedlnosti v tuto chvíli zajišťuje personální výběr soudců, zabezpečuje financování hospodářství, zajišťuje justiční zkoušky a jiné vzdělávací aktivity.

Jak s tím souvisí potřeba soudcovské rady, kterou navrhujete?

O potřebě soudcovské rady coby nezávislé instituce, která je v zahraničí naprosto běžná, mluvíme už několik let. Tahle rada by reprezentovala justici jako celek nezávisle na ministerstvu spravedlnosti. Měla by být složená ze soudců i dalších odborníků. Voleni by měli být na devět let a po určité době by se třetina z nich vyměnila. Nový orgán by měl na starost několik úkolů: hodnotit jednotlivé soudce, vytvořit pro ně jednotný kariérní řád a také třeba dávat návrhy na zahájení kárných řízení. V tuto chvíli totiž neexistuje žádný zastřešující orgán

Na zavedení rady není politická vůle?

Nechci spekulovat. Za sebe mohu říci, že pro politiky může být v určité míře prospěšné soudnictví, které není dost sebevědomé a funkční. Slabost soudní moci se dá velmi dobře politicky využít.

A touží v současné chvíli někdo konkrétní po méně sebevědomém soudnictví?

To si netroufám říci. Nemyslím si, že by to u většiny politiků byla vědomá snaha. Někteří z nich o soudnictví nepřemýšlejí – ale ti, kteří rozumějí fungování justice a pocítili, že soudní moc může rázně vystoupit i proti vysoce politicky postavené osobě, si to možná uvědomují.

Soudcovská unie a i vy osobně jste se vyznačovali poměrně komplikovanou spoluprací s ministerstvem spravedlnosti. Nejprve s Helenou Válkovou, následně i s jejím zmiňovaným nástupcem Robertem Pelikánem. Čím to je způsobeno?

Komunikace je odlišná s každým ministrem. Je pravda, že máme na několik záležitostí velmi odlišné názory, ale to je přirozené. Co ministerstvu spravedlnosti zazlívám, je fakt, že Robert Pelikán chce udržet ministerský systém, ale jeho úřad nám nenavrhuje, jak vyřešit problémy, které tento systém generuje. A to bych od ministra, který zastává opačný názor, očekávala.

A jaký názor máte na navrženou změnu výběru soudců, se kterou přišlo ministerstvo spravedlnosti a Robert Pelikán?

Změna se týká jedné z nejdůležitější věci v soudnictví, a to je personální výběr soudců a jejich příprava, která u nás není jednotně upravena. Souhlasím tedy s tím, že je potřeba věc řešit. Ale jsem proti tomu, že ji chce Robert Pelikán prosadit tzv. ministerskou instrukcí – tedy předpisem, který neschvaluje parlament, ale ministerstvo ho tvoří samo a nepodléhá schválení nikoho jiného. To je absolutně vyloučené, proto jsme se jako Soudcovská unie proti tomu vymezili.

Diskutovalo o tom ministerstvo se Soudcovskou unií?

Ne, pouze nás s návrhem seznámili. Nemáme téměř žádnou možnost, jak finální podobu ovlivnit.

Jak výběr soudců probíhá nyní?

Je založen na letité praxi. Zákonem je upraveno jen to, že soudce jmenuje prezident a návrh na jmenování posílá vláda. To je vše. Všechno ostatní je výsledek praxe. Ta je taková, že předseda okresního soudu monitoruje potřebu soudců. Oznámí, že k určitému datu končí určitý počet soudců a za ně navrhuje tyto nové soudce. Svůj „výběr“ předá předsedovi krajského soudu. Je tady už několik krajských soudů, kde předsedové dělají výběrová řízení. Ale je to jen jejich vůle, jestli se tak rozhodnou, i způsob řízení. Vše je na rozhodnutí konkrétního předsedy. Není sjednocený postup.

Takže určitý prostor pro klientelismus či machinace tu je?

Ano, rozhodně. Nemyslím si, že jsou soudci vybíráni jen na základě přátelských vztahů či jiných vlivů - ale už to, že takový zde prostor existuje, je nepřípustné. Zároveň výběr musí být jednotný i z hlediska budoucích soudců: pokud se někdo chce stát soudcem, musí vědět, co má vlastně po ukončení vzdělání podniknout a jaké podmínky musí splnit.

Před dvěma měsíci nejvyšší představitelé české justice vydali prohlášení Nemůžeme mlčet, ve kterém kriticky komentují vývoj situace v Polsku. Dá se o polské justici mluvit ještě jako o nezávislé?

Rozhodně je vystavena obrovským tlakům a je těžké si v tuto chvíli nezávislost uchovat. Situaci je velmi vážná; záleží, v jaké podobě budou přijaty dva zákony, které tamní prezident na začátku minulého týdne představil. Kdyby změny v polské justici prošly a ukázalo se, že výkonná moc dokáže svázat ruce soudní moci, bylo by to přitažlivé i pro další státy. A nikdy nemůžeme stoprocentně říct, že by se něco takového nestalo u nás.

Už se začaly objevovat názory, že v Česku je justice na politicích ještě mnohem závislejší…

Ano, český systém je fakticky více provázaný s politickou mocí a je na ní ve větší míře závislý, ale má to svůj historický důvod. Tento model byl zvolen proto, že jsme se v minulosti inspirovali rakouským a německým systémem. Proto nyní chceme oddělení od ministerstva spravedlnosti – abychom tomuto propojení zabránili. A nejsme jediní, kdo to říká. Ústavní soud už několikrát ve svých nálezech zmínil, že výkonná a soudní moc jsou nemístně propojeny.

To, co se děje v Polsku, by tedy šlo u nás ještě snazší cestou?

Ano, o tom jsem přesvědčena.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].