Ficova kampaň bez kampaně

V ideálním světě by byl den žen i sedmkrát týdně, volá z pódia Otto Weiter. Pan Weiter je slovenský zpěvák evergreenů, jedna z hvězd slavného pořadu Repete a interpret hitu Nemám auto, nemám motorku. Na pódiu stojí u příležitosti Mezinárodního dne žen. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyl 18. březen, kdy už většině žen dávno uvadla květina - pokud ji k tomuto svátku dostaly.

Ne však v hale bratislavského Národního tenisového centra, kam strana SMER-SD svolala všechny místní ženy. Důvod je prostý - nestíhá se. Oslavit svátek se všemi ženami ve všech koutech země je fuška, a tak se oslavuje už od začátku března. A zatímco jinde se méně než dva týdny před prezidentskými volbami, ve kterých šéf SMERu Robert Fico kandiduje, dělá kampaň s diskusemi a politickým programem, tady sedí v přítmí sálu čtyři tisíce lidí a čekají na kulturní zábavu.

Hlavní lákadlo je velké, koncert Elánu zadarmo; ale najdou se i další. „Už byl Nikodým?“ ptá se mě paní, která sedí vedle. Když zakroutím hlavou, že ne, dáma v důchodovém věku si vydechne a dodá, že utratila dvacet eur za taxík, aby stihla vystoupení téhle někdejší moderátorské hvězdy.

A atmosféra v sále vskutku houstne s každým dalším hostem. Když ohlásí zpěváka Berca Balogha, jiná paní přede mnou nadšeně zeširoka tleskne rukama; když zazní jméno zmíněného Otto Weitera, je v sále slyšet několik hlubokých nadechnutí, a když se na pódium konečně dostaví Robert Fico, světla blikají, dramatická hudba duní a premiér se přes potlesk na třikrát nedokáže dostat ke slovu. Řekne jen, aby lidé devětadvacátého března šli volit - a tímhle téma druhého kola prezidentských voleb začíná i končí.

Celý večer se nese v duchu „ženy jsou skvělé, svět se točí jen díky nim, my muži bychom bez nich nestáli za nic a všechny je musíme milovat“ - a ani sám Fico tuhle myšlenku nijak nenarušuje. Sledujeme premiéra a prezidentského kandidáta, který ve sportovní hale vypráví vtipy o blondýnách - což je tak trochu bizarní obraz, ať už jsou vaše politické názory jakékoliv.

V oslavě žen mimo jakýkoliv čas i prostor neexistuje politika, kauzy ani vzájemné osočování. Existuje jen vtipkování o tom, že každý muž je vlastně pod pantoflem (nejvíce ti, kteří si to nechtějí přiznat), a hřejivé věty na téma „každá žena si zaslouží být milována“. Jak říká z pódia Otto Weiter: „Vidím dokonce i nějakou slzu.“