Egypťané vyšli v pátek 9. září do ulic vyjádřit nespokojenost nad nedostatečnými změnami v zemi od jarní revolty. Nejvíc lidí zamířilo na káhirské náměstí Tahrír, srdce dějinných událostí v zemi. Rušný kulaťák připomínal fiestu, kde zmrzlina byla stejně důležitá jako projevy nastupujících politiků. Zaskřípalo to jen jedinkrát, to když fanoušci káhirských fotbalových klubů poničili vchodovou zeď nedaleké policejní centrály ve vzteku na brutalitu pořádkových sil během zápasů.
Se soumrakem se ale část fotbalových Ultras přesunula k izraelské ambasádě, aby tam po fasádě vylezli 22 pater budovy a strhli ze střechy izraelskou vlajku. Část fanoušků se pak prokopala dovnitř a začali z oken vyhazovat dokumenty, většinou zastaralé přehledy denního tisku. Zpráva o dobytí ambasády se rychle rozšířila a symbolické ponížení židovského státu – v reakci na nedávné zastřelení egyptských vojáků na Sinaji – se postupně změnilo v nekontrolovatelné pouliční řádění, kde policie zasahovala jen sporadicky. Zapalování aut a budov veřejnost kritizovala, z roztrhané židovské vlajky ale měli lidé většinou radost. Pohrdání – v horším případě čistá nenávist – vůči Izraeli je jedna z mála věcí, která spojuje běžné Egypťany i mladé revolucionáře, kteří přiměli k rezignaci Husního Mubaraka a teď se chystají převzít moc v zemi. Sondu do nové politické generace čtěte v jednom z příštích čísel Respektu.
Egypťané vyšli v pátek 9. září do ulic vyjádřit nespokojenost nad nedostatečnými změnami v zemi od jarní revolty. Nejvíc lidí zamířilo na káhirské náměstí Tahrír, srdce dějinných událostí v zemi. Rušný kulaťák připomínal fiestu, kde zmrzlina byla stejně důležitá jako projevy nastupujících politiků. Zaskřípalo to jen jedinkrát, to když fanoušci káhirských fotbalových klubů poničili vchodovou zeď nedaleké policejní centrály ve vzteku na brutalitu pořádkových sil během zápasů. Se soumrakem se ale část fotbalových Ultras přesunula k izraelské ambasádě, aby tam po fasádě vylezli 22 pater budovy a strhli ze střechy izraelskou vlajku. Část fanoušků se pak prokopala dovnitř a začali z oken vyhazovat dokumenty, většinou zastaralé přehledy denního tisku. Zpráva o dobytí ambasády se rychle rozšířila a symbolické ponížení židovského státu – v reakci na nedávné zastřelení egyptských vojáků na Sinaji – se postupně změnilo v nekontrolovatelné pouliční řádění, kde policie zasahovala jen sporadicky. Zapalování aut a budov veřejnost kritizovala, z roztrhané židovské vlajky ale měli lidé většinou radost. Pohrdání – v horším případě čistá nenávist – vůči Izraeli je jedna z mála věcí, která spojuje běžné Egypťany i mladé revolucionáře, kteří přiměli k rezignaci Husního Mubaraka a teď se chystají převzít moc v zemi. Sondu do nové politické generace čtěte v jednom z příštích čísel Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
