Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Ost-blog

Vzpoura slovenských šiček

Na východním Slovensku se dějí věci: téměř 400 žen v textilce, která patří italskému majiteli, vstoupilo do ostré stávky za vyšší platy. Od listopadu 1989 je to podle odborářů první taková stávka na východě země. Je to dobrá zpráva a ty ženy to měly udělat už dávno. Jejich čistý plat je totiž 260 eur – v přepočtu asi 6500 českých korun. Chtějí ho zvýšit o 50 eur, což majitel odmítá.

Další dobrou zprávou je, že majitel se snažil najmout stávkokaze, ale nenašel nikoho. Celý ten příběh je jak z 19. století (Karl Marx by se dnes divil), s tím rozdílem, že o stávku se zajímají média, do fabriky vyrážejí inspektoři z ministerstva sociálních věcí a odbory dělají dobře svou práci. Majitel se na ně tak naštval, že skoro srazil autem v areálu fabriky odborářského předáka.

V této souvislosti je velmi zajímavé číst si případovou studii o pracovních podmínkách šiček ve čtyřech textilkách na severu a východě Slovenska (firmy nejsou jmenovány, ale téměř s jistotou se jedná také o tu, v níž právě probíhá stávka).

Autorky studie po rozhovorech se šičkami i manažery fabrik konstatují, že ve fabrikách jsou zhusta porušována práva zaměstnankyň, které však mají jen velmi mlhavou představu o tom, na co mají nárok. Firmám se daří, ale platy žen zůstávají stejné. Starší ženy mají po létech práce astma, špatný zrak, páteř i žaludek, trpí neurózou. Dělají na pásu často na hranici lidských možností. Jedna ze starších šiček říká, že nestíhá a „viděla jsem, že za mně dělají ty mladší“. Přestávku mají po čtyřech hodinách, mezitím si nemůžou odskočit ani na záchod (v jedné fabrice byly toalety v pracovní době zamčeny).

Manažerka, která měla s šičkami soucit, autorkám studie přímo řekla: „Kdyby se mezi nimi aspoň jedna našla, která by jim řekla, neblázněte, takhle to dál nejde. Pak by se možná i postavily a zkusily to.“ Stalo se tento týden.

Slovenské textilky na tomto území mají staletou tradici, ale nejlépe se šičkám zřejmě vedlo za komunismu. „Za komunistů jsme nemuseli tolik dělat,“ říká jedna ze starších žen, která je ve fabrice dodnes. A další, jíž je jen něco přes čtyřicet, musí za pásem osm hodin denně stát, bolí ji záda, oči, ale dře jako kůň: „Vybrala jsem si, že budu švadlenou, tak musím dělat. Ale kdybych byla mladší, odešla bych.“ Do důchodu jí chybí ještě 18 let a neumí si představit, jak to vydrží.

Jak dodávají na závěr autorky studie: „Zákazníci sotva tuší, za jakých okolností byl například ušit luxusní dámský kostým či nejnovější model lyžařské kombinézy.“ Většina jimi zkoumaných firem má rozhodně daleko od uplatňování principů „fair trade“ a podle autorek by bylo užitečné, kdyby se i na výrobcích slovenských firem tato nálepka používala.

Ještě užitečnější by ale bylo, kdyby se šičkám podařilo stávkou přinutit majitele, aby jim zvýšil plat.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].