Album týdne: Lorde zpívá o tom, jak se z holky stala žena

Lorde se na čtvrtém albu Virgin vrací ke zvuku, který ji proslavil na debutu Pure Heroine. Po akustičtějších i bohatěji orchestrovaných deskách Melodrama a Solar Power je obloukem zpět u chladně úsporné elektroniky, která je základní nosnou konstrukcí emocionálně obnažených textů.

Počínaje průlomovými singly Tennis Court a Royals z roku 2013 se tehdy sedmnáctiletá novozélandská písničkářka etablovala jako melancholická pozorovatelka dospívání, která teenagerská dramata popisuje s nečekanou porcí moudrosti staré duše, a současně je podává spíše s vypravěčskou než pěveckou dikcí. Právě tento projev na hranici zpěvu a mluveného slova proměnil celou popovou scénu desátých let – a mnohé z Lorde pak bylo slyšet třeba u Charli XCX nebo u letošního objevu Addison Rae.

Virgin tak znamená nejen návrat k tomu, co Lorde proslavilo, ale také k tomu, co umí nejlépe, což je autofikční zpracování dané životní etapy za doprovodu instrumentální složky, která nikdy není tak předvádivá a opulentní, aby zastínila hlavní protagonistku. Název Virgin přitom nemá ani tak signalizovat sexuální cudnost jako snahu najít celistvost sama v sobě, a ne prostřednictvím vztahů. S odkazem na latinská slova pro muže (vir) a ženu (gyn) tak Lorde preferuje androgynní charakter jedince, který je kompletní, aniž by potřeboval protějšek.

„Hádám, že skáču řečištěm z kamene na kámen,“ zpívá o své cestě životem ve skladbě GRWM. Načež přejde do refrénu: „Z holky je teď dospělá žena.“ Zbylé písně pak jako by byly zmíněné kameny v řece – výrazné zážitky, které z ní tu ženu učinily. Ať už to jsou dnes tolik četné rozchodové skladby (mj. What Was That) nebo píseň Favourite Daughter reflektující to, jak se na její kariéře podepsaly tlak a ambice, které na ni naložila matka.