Thomas Jefferson vyřkl v roce 1787 slavnou větu: „Kdyby na mých bedrech mělo ležet rozhodnutí, zda máme mít vládu bez novin anebo noviny bez vlády, neváhal bych ani na okamžik a dal bych přednost druhé možnosti.“
Nová slovenská vláda Ivety Radičové bude jistě vstřícnější ke svobodě projevu, než byla její předchůdkyně pod vedením Roberta Fica, nicméně s Jeffersonovým výrokem zjevně nesouhlasí: stihla totiž už médiím zasadit opravdu tvrdou ránu, když jim vzala dva elitní novináře a udělala z nich své mluvčí.
Špičkový ekonomický novinář Rado Baťo (který - nebýt Honzy Macháčka – by neměl konkurenci ani v Česku) se stal mluvčím Úřadu vlády a poradcem Ivety Radičové. Další skvělý politický novinář a nejlepší moderátor televizních debat Gábor Grendel odchází z televize Markíza a stane se mluvčím ministra vnitra Daniela Lipšice.
Z hlediska vlády je její úsilí pochopitelné: získá skvělé profesionály a jako bonus budou tito přeběhlíci chybět v už beztak prořídlých novinářských zákopech. Pochopit se dá i motivace oněch dvou mladých mužů: strávili ve slovenských médiích více než deset let a představa, že mají v tomto těsném a nepříliš inspirativním prostoru strávit zbytek života, asi nebyla příjemná.
Z hlediska veřejného zájmu však došlo ke škodám velkého rozsahu, tím spíše, že k nim dochází opakovaně. Někde se stala chyba, že pro špičkové slovenské novináře je představa dozrávání v branži až do úctyhodného důchodu tak děsivá, že dají záhy přednost podřízenému postavení u politiků. Ale možná jen nečetli Jeffersona anebo, což by byla ta horší možnost, se sami chtějí stát politiky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
