Vzpomínám si na rok 1991, kdy ochranka musela v Bratislavě bránit prezidenta Václava Havla před rozhněvaným davem nacionalistů. Zděšeně jsem se tehdy díval na lidi, o jejichž existenci jsem za komunismu neměl tušení, neboť jsem si naivně myslel, že společnost utlačovaná násilným režimem je jaksi ze vzdoru vůči němu lepší než režim sám. Musel jsem si přiznat svůj hluboký omyl a ten se také stal jedním z argumentů, kterým jsem pro sebe omlouval Havlovo rozhodnutí stát se po rozpadu Československa českým prezidentem. Slováci si nezaslouží, aby se jen z piety vůči bývalému společnému státu vzdal možnosti sloužit Čechům, říkal jsem si.
Od té doby byl Havel v Bratislavě mnohokrát a je zvláštním zážitkem pozorovat, jak se chování lidí vůči němu změnilo. Tento týden přijel ve středu na oslavy listopadu 89, byl na dvou debatách ve dvou divadlech a v jednom paláci mu bylo uděleno čestné občanství města. Pokaždé to bylo stejné. Když vcházel na pódium, sál naplněný k prasknutí začal tleskat, lidé postupně vstávali, stáli a tleskali celé minuty v jakémsi zvláštním vytržení nad tímto křehkým mužem, který se tam v rozpacích usmíval a jako kdyby se bál sednout, aby je neurazil.
A byl jsem za ten den několikrát svědkem, jak se na těch pár sto metrech pochůzky ulicemi mezi dvěma divadly a jedním palácem při něm zastavovali lidé, aby mu potřásli rukou a řekli: „Pořád jste naším prezidentem.“
Jistě, nejsou to titíž lidé, co na něj kdysi řvali, ať táhne do Prahy. Ti kamsi zmizeli, nejspíš sedí doma a poslouchají v televizi premiéra, který jim říká, že za komunismu se žilo dobře. Ale i tak je vroucnost publika, s jakou Havla v divadle poslouchalo a vytrvale tleskalo téměř za každou jeho větou, elektrizující a nepodobá se žádnému z různých typů extáze, jaké obvykle vyvolávají slavní lidé (ať už je to Obama nebo popové hvězdy).
Marně jsem přemýšlel, jak pojmenovat ten vztah slovenského publika k Havlovi, až mi pomohl významný maďarský spisovatel Gyorgy Konrád, který se oněch debat účastnil. „Závidím vám, Slovákům, tu něhu, kterou vůči tomuto muži cítíte,“ řekl. Konrád má pravdu. Je to něha.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].