Skandál

Slovenská média a politici řeší skandál, který by v zemi s normální politikou skandálem být vůbec neměl. Jenže slovenská politika má daleko k tomu, aby byla normální.

Když nová vláda v čele s Ivetou Radičovou udělala skvělou věc, že zveřejnila všechny smlouvy, které uzavřela bývalá vláda Roberta Fica se soukromými firmami (méně skvělé je, že smlouvy uzavřené vládou Mikuláše Dzurindy zatím zveřejněny nejsou), hned se v médiích objevily různé děsivě předražené zakázky, z nichž je jasné, proč se Slovensko propadlo v žebříčku konkurenceschopnosti na 60. místo mezi země jako je Vietnam (co do klientelismu padlo Slovensko téměř na úplné dno světového žebříčku).

Jenže největší rozruch způsobila jedna státní zakázka, v níž nějaké předražení (i když toto podezření je také na místě) nehraje podstatnou roli. Hříchem je něco mnohem horšího: zakázku od Ficova ministerstva financí dostali lidé, jež dnes sedí v Radičové vládě. (Jde o to, že dva náměstci současné vlády jsou majiteli poradenské firmy, která v tendru bývalé vlády vyhrála projekt za 1,5 milionů eur na školení obcí, jak mají dělat rozpočty.)

Premiérka Radičová už prohlásila, že bude od obou náměstků, kteří jsou zároveň významnými představiteli dvou koaličních stran, žádat vysvětlení. Z pohledu politiků dnešní vlády (i médií, která jsou jí nakloněna) je totiž jakýkoli flirt s Ficovou vládou horší, než kdybyste se zapletli s komunistickým režimem: je to ideová zrada, je to zaprodání se ďáblu.

Jde o klasickou ukázku mentální pasti, v níž se octla slovenská politika (a také část společnosti). Obraz Ficovy vlády, jak ho malují politici současné koalice, vypadá nejen jako doupě zlodějů (k čemuž je opravdu dost důkazů) - je to něco jako ďábelský režim. Každý, kdo se s ním zapletl, je proto logicky ďáblův služebník. A naopak, opět logicky, každý, kdo patří do okruhu současné vlády, má na čele poznávací znamení nezkažené čistoty.

Tento idealistický koncept politiky jako souboje dobra se zlem však po nevyhnutelné srážce s realitou staví jeho vyznavače před neřešitelné problémy. Pokud má zůstat onen koncept životaschopný, oba náměstci budou muset zmizet ze scény, což by ale rozhoupalo celou koalici, a není jisté, jestli by takové zemětřesení přežila. Pokud ale zůstanou ve vládě, vážně to nabourá princip mravní revoluce, na němž je dnešní koalice ideově postavena.

Na jedné straně je mi sympatické, jak se Radičová pokouší o takovou mravní revoluci v politice, na druhé straně je mi jasné, že o to horší bude kocovina z jejího neúspěchu. Její vláda je v mnoha ohledech podstatně lepší než byla Ficova, ale už jen letmý pohled na složení té současné stačí k tomu, aby byl člověk zbaven jakýchkoli iluzí o její mravní čistotě. Slovensko je korporativistická země, v níž jsou politika a byznys propojeny ještě hlouběji než v Česku, a Radičová nemá dost politické síly ani zkušenosti, aby to dokázala zásadním způsobem změnit. Kéž bych se mýlil.