V Česku získal první registrovaný homosexuální pár dítě do pěstounské péče na základě rozhodnutí ministerstva sociálních věcí. Dítě je postižené, žádná „normální“ rodina o něj nejevila zájem.
Tato zpráva dobře ilustruje rozdíl ve dvou zemích, které kdysi tvořily společný stát Československo. Na Slovensku se totiž v posledních dnech vede zuřivá slovní bitva o právech homosexuálů a já s údivem zjišťuji, že Slovensko mne ještě pořád dokáže pořádně překvapit. Příjemně i nepříjemně.
Celé to začalo Duhovým pochodem před týdnem v Bratislavě. Samotný pochod dopadl dobře, policie zabránila pár desítkám nácků napadnout účastníky, pochodu se zúčastnilo dokonce i několik politiků. To je to příjemné překvapení.
Kromě toho dvacet velvyslanců EU, Kanady a USA (český podpis chybí) společným prohlášením podpořilo právo homosexuálů a příznivců jejich práv na shromáždění. (Zjevně proto, že loni za nečinného přihlížení policie napadly holé hlavy pochodující a rozprášily je.)
Jenže pak několik novinářů, spisovatelů, bývalých i aktivních politiků napsalo těmto velvyslancům otevřený dopis, v němž je obviňují, že se svým prohlášením „zamíchali do vnitropolitické debaty na Slovensku“ a „překročili své diplomatické poslání“.
To je to nepříjemné nepřekvapení. Nebylo by, kdyby ten dopis podepsal třeba nacionalista Ján Slota nebo další známí nepřátelé svobody. Jenže ten dopis podepsali lidé jako bývalý disident Ján Čarnogurský, významný spisovatel Stanislav Rakús nebo třeba známý novinář deníku SME Eugen Korda.
Odpor signatářů vůči homosexuálům a jejich požadavkům musí být asi opravdu silný, když ve svém dopise velvyslancům evropských států zvolili jazyk, který kdysi používali komunisté. Když se totiž za bývalého režimu ozývali na obranu disidentů a svobody projevu politici i aktivisté za lidská práva ze Západu, českoslovenští komunisté a novináři rozhořčeně křičeli, že jde o „vměšování do vnitřních záležitostí“.
Jazyk prozradí vše.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
