0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Ost-blog13. 8. 20113 minuty

Nervózní miliardáři

Když jsem se před třemi roky vracel z dvoutýdenního výletu do grónské divočiny, přečetl jsem si v letadle, že právě padla banka Lehman Brothers. Teď odjíždím na dva týdny do jiné divočiny také na severu a přemýšlím, co si asi přečtu v letadle na cestě zpátky.

Určitě to nebude zpráva o pádu slovenské vlády, protože taková prkotina by se do světových novin nedostala. Nicméně vláda padnout může (byť asi až v září), protože jeden její koaliční partner – liberální, či spíše neoliberální SaS – tvrdošíjně odmítá hlasovat za dohodu lídrů eurozóny z červencového summitu, k čemuž se slovenská premiérka Iveta Radičová zavázala. Šéf SaS Richard Sulík říká, ať si státy platí své dluhy samy, a když má kvůli tomu padnout euro, nebo se rozpadnout celá EU, tak ať. Ministr financí Ivan Mikloš, který ještě před rokem stejně důrazně jako Sulík odmítal finanční pomoc Řecku, dnes Sulíka varuje, že svým radikalismem táhne Slovensko do propasti. Podle analýzy Evropské komise totiž Slovensko patří k nejohroženějším ekonomikám a její loňský deficit veřejných financí byl nejhorší hned po Irsku, Řecku, Portugalsku a Španělsku. Pěkná vyhlídka.

Reklama

Byl bych raději, kdyby svět počkal s hysterií na můj návrat – nemám rád, když se věci dějí bez mé účasti zaujatého pozorovatele. Je mi však jasné, že svět se na mé prosby vykašle. Trhy jsou jak puštěné z řetězu a zoufale hledají, do jakého trezoru schovat ty biliony dolarů, aby se jim nevypařily. Když ten trezor nenajdou, může se stát cokoli.

V této souvislosti jsem četl skvělý článek Gillian Tettové ve Financial Times. Popisuje, jak dramaticky narostl objem peněz v ekonomice a jak se za dvacet let vytrvale snižovaly sumy ukládané v bankách (protože v Americe bylo ručení za vklady jen do 100 tisíc dolarů, později do 250 tisíc) a majitelé obrovských sum hledali útočiště na finančních trzích, čímž vyvolali neslavně proslulý boom stínových bank, jež byly do velké míry odpovědné za následnou krizi.

Od roku 1990 se poměr peněz nejištěných bankovní zárukou zvedl z 5 procent na dvě třetiny (vůči těm jištěným), což je obrovská suma, nad níž nemá americká vláda kontrolu. To je velké potenciální riziko, protože ti, kteří tyto peníze spravují nebo vlastní, freneticky hledají onen bezpečný trezor (mimochodem proto je americký dluhopis stále tak žádaný – přece jen mnozí věří, že americká vláda bude splácet své dluhy). Člověk nikdy neví, co se stane, když se tyto peníze utrhnou z řetězu a budou zbrkle poletovat planetou jak hejno ptáků. Nervózní miliardář je dnes prostě mnohem nebezpečnější než nervózní chudák. Doufám, že tam v divočině žádného nepotkám.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].