Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Ost-blog

Drobilův svět

Čeští i slovenští politici mají shodný přístup k přírodě a státu jako jejich komunističtí předchůdci.

Kauza odstupujícího ministra Pavla Drobila ukazuje ještě na něco jiného, než jen na korupční podstatu české politiky. Ukazuje, že politici chápou životní prostředí jako cosi, co lze vlastnit, a tím pádem lze toto vlastnictví využít ke zbohatnutí.

Exministr Drobil dal tento postoj jasně najevo hned od nástupu do funkce, kdy se zbavil lidí, kteří chápali životní prostředí jako něco, co člověku nepatří a má být proti němu naopak chráněno; dal jej najevo od okamžiku, kdy věnoval své plíce průmyslu a jal se ničit kůrovec na Šumavě likvidací přirozeného lesa. Z ministerstva životního prostředí a přírody jako takové se měla podle této logiky stát jen další součástka světa ovládaného politiky a podnikateli. To, že se do toho připletl Libor Michálek, je jen náhoda potvrzující výjimku z pravidla.

Ve vztahu k životnímu prostředí se česká politika začíná po dvaceti letech nebezpečně podobat své komunistické předchůdkyni. Komunistický režim ničil životní prostředí proto, že příroda v jeho ideologii prostě neměla místo, byla jen trpěnou součástí státu bez autonomie, a kromě toho neměl peníze na ekologičtější provoz. Zdá se, že přinejmenším ODS chápe dnes přírodu podobně: v její ideologii je pro ni místo jen jako zdroj bohatství pro podnikatele (potažmo pro stranu) a peníze na svou ochranu před jejich světem si tudíž nezaslouží – ty totiž patří jim.

Zvláštní je, že podobně se vyvíjí postoj k přírodě i na Slovensku. Za vlády Roberta Fica bylo ministerstvo životního prostředí eldorádem podnikatelů (korupčních kauz tam bylo nepočítaně), až bylo posléze kvůli zjednodušení byznysu spojeno s ministerstvem zemědělství.

Nová vláda Ivety Radičové sice ministerstvo obnovila, ale člověk, který dosedl do křesla ministra, se podobá Drobilovi jako vejce vejci. Legendární slovenský ochranář Mikuláš Huba napsal minulý týden do deníku SME o svém hlubokém zklamání z politiků, které volil a o nichž si myslel, že budou přírodu hájit, ale zjistil, že opak je pravdou.

Zdá se tedy, že čeští i slovenští politici dospěli po dvaceti letech jakousi zvláštní oklikou ke stejnému názoru na přírodu a stát jako jejich komunističtí předchůdci: příroda není něco, co člověka přesahuje (a s tímto vědomím by ji měl proto chránit), ale je to něco, co patří státu, přesněji těm, kteří ho reprezentují. Mám podezření, že podobně tito politici – byť si to zatím netroufnou říct naplno – uvažují i o společnosti.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].