Definice znásilnění
Politická realita argumentům nepřeje
Stát fakticky privileguje agresory
Sněmovnou a odbornou komunitou hýbe v posledních týdnech právní spor o podobu definice znásilnění a obecně o to, jak nastavit systém trestání v této otázce. O tom, že dnešní status quo nevyhovuje, se píše už poměrně dlouho, navíc existují výrazné případy, ve kterých se jasně ukazuje, že ani vyšetřovací orgány si občas neví rady nebo dochází k absurdním závěrům.
I proto si ministerstvo spravedlnosti nechalo zadat studii, která měla analyzovat případy znásilnění před tuzemskými soudy a vysvětlit, co se v tomto trestném činu děje. Problém tuzemského znásilnění však není ve výši trestů, alespoň podle sesbíraných dat od Legal Data Hub z Právnické fakulty UK z let 2015-2022 (analyzováno bylo 1388 pachatelů trestného činu znásilnění). Podle této analýzy je znásilnění trestáno nejpřísněji po vraždě. To znamená, že pachatelé jsou uvězňováni nejčastěji a na nejdelší dobu hned po trestném činu vraždy. A ani ukládání podmínek za znásilnění – což je častá stížnost při stíhání znásilnění – není výrazně vyšší než v okolních státech, se kterými by se Česko chtělo srovnávat.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
