0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Newsletter19. 6. 20235 minut

Politická realita argumentům nepřeje

Stát fakticky privileguje agresory

Ilustrační foto • Autor: Milan Jaroš

Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota, Silvie Lauder a Andrea Procházková.

Sněmovnou a odbornou komunitou hýbe v posledních týdnech právní spor o podobu definice znásilnění a obecně o to, jak nastavit systém trestání v této otázce. O tom, že dnešní status quo nevyhovuje, se píše už poměrně dlouho, navíc existují výrazné případy, ve kterých se jasně ukazuje, že ani vyšetřovací orgány si občas neví rady nebo dochází k absurdním závěrům.

I proto si ministerstvo spravedlnosti nechalo zadat studii, která měla analyzovat případy znásilnění před tuzemskými soudy a vysvětlit, co se v tomto trestném činu děje. Problém tuzemského znásilnění však není ve výši trestů, alespoň podle sesbíraných dat od Legal Data Hub z Právnické fakulty UK z let 2015-2022 (analyzováno bylo 1388 pachatelů trestného činu znásilnění). Podle této analýzy je znásilnění trestáno nejpřísněji po vraždě. To znamená, že pachatelé jsou uvězňováni nejčastěji a na nejdelší dobu hned po trestném činu vraždy. A ani ukládání podmínek za znásilnění – což je častá stížnost při stíhání znásilnění – není výrazně vyšší než v okolních státech, se kterými by se Česko chtělo srovnávat.

Reklama

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc