Obětuje se Donald Tusk a dá tak polské opozici větší šanci ve volbách?

 Donald Tusk je úspěšný a cílevědomý muž. A jen díky němu může polská opozice seriózně pomýšlet na to, že má za půl roku šanci převzít po volbách moc. Kdyby se bývalý premiér a bývalý europrezident nevrátil předloni do polské politiky a místo toho se odebral do politického důchodu, byla by jeho Občanská platforma (PO) tím, čím byla po sedm let předtím. Tedy velkou opoziční silou, která svou setrvačností a velikostí vždycky utrhne hodně hlasů, ale přitom vždycky moc málo na to, aby se vládnoucí Právo a spravedlnost (PiS) a jeho vládce Jarosław Kaczyński museli obávat.

Tusk je pro něj jediný rovnocenný soupeř, který ho dokáže vyvést z rovnováhy. A bylo to tak vždycky, jak je vidět třeba v záznamu této předvolební debaty – i když je šestnáct let stará a tehdejší kultivovaný tón působí jako z jiného světa, protože dnešní polský politický boj je stejně polarizovaný a brutální jako kdekoliv jinde. Za takové schopnosti se ovšem něco platí a Tusk není v Polsku populární.

Zčásti za to může kampaň PiS (Tusk je německý agent, je také ruský agent a jeho jediným cílem je, aby se Polákům žilo špatně a západoevropanům dobře) i groteskní obsese vládní propagandistické televizní stanice TVP, která ho viní doslova ze všeho, z čeho je člověka vinit možné. Ale jak ukazují průzkumy, Donalda Tuska za premiéra ho nechtějí ani všichni voliči opozice – byť si ho cení.

Na někoho působí arogantně, jiné odrazuje jeho tvrdost, další si pak myslí, že souboje Tusk-Kaczyński, který trvá dvacet let, už bylo dost. A možná ho bylo dost, ale pořád funguje. Tusk si myslí, že volání po umírněné kampani je naivní. Jeho taktika je tvrdá a nekompromisní negace všeho, co PiS představuje, a v průzkumech volebních preferencí se to jeho straně vyplácí. Neoblíbený Tusk zvyšuje oblibu své strany.

Voliči opozice by nicméně mnohem raději viděli jako premiérského kandidáta Rafała Trzaskowského, o generaci mladšího starostu Varšavy a skoroúspěšného kandidáta na prezidenta z roku 2019. Pro Tuska to musí být těžké rozhodování. Svou PO založil, vydupal ze země a dvakrát dovedl do vlády, na stará kolena se pak musel do Polska vrátit a znovu ji postavit na nohy. I proto, že nikdo z političek a politiků PO včetně Trzaskowského se lídrem strany stát nedokázal a možná i trochu nechtěl.

Tusk má podle zákulisních informací Trzaskowskému za zlé, že si pohodlně vládne hlavnímu městu, které je Platformě přátelsky naladěné a vlastně tu strana nemůže prohrát. Pořádá setkání s ještě přátelštěji naladěnou mládeží po celé zemi, ale špinit si ruce opravdovou politikou, na to dobře vypadajícího muže z dobré polské rodiny neužije. Podle stejně zákulisních informací si Trzaskowski myslí, že mu Tusk křivdí a brání v rozletu - jako buk, který krásně a rovně roste, ale nesnese konkurenci a vše ve svém okolí zahubí.

To všechno si nyní musí Tusk v hlavě rovnat: vlastní ambice a ego, ego a ambice starosty Varšavy, voličské pocity, názory a předsudky. Zatím platí, že premiérským kandidátem je on. Do voleb zbývá půlrok, to je dlouhá doba. Na polské opoziční politické scéně probíhají mohutná jednání a seskupování. Půjde celá opozice od konzervativních lidovců po liberální Levici do voleb v jednom bloku? Spíše ne. Utvoří ty bloky dva, což je také nepravděpodobné, nebo tři, což už se zdá možné? Ve vyjednáváních s potenciálními partnery může padnout řada návrhů a podmínek - a jednou může být i odchod Tuska z pozice premiérského kandidáta.

Anebo se k něčemu takovému Tusk rozhodne sám. Jeden předobraz by k tomu v Polsku měl, a to přímo svého úhlavního protivníka Jarosława Kaczyńského, který v roce 2015 pochopil, že jeho postava voliče odpuzuje, a na premiérské i prezidentské posty nominoval přijatelnější tváře. Výsledkem jsou několikery vítězné volby, dva vládní mandáty PiS za sebou a neotřesitelná pozice Kaczyńského jako kormidelníka strany i reálného vládce země. Jestli by Tusk podobný ústup do pozadí skousnul, to ví jen on sám.

Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter