Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Newsletter

Obětuje se Donald Tusk a dá tak polské opozici větší šanci ve volbách?

Stranu vybudoval, pak ji oživil - a sami jeho voliči chtějí, aby přepustil místo mladším

Autor: Mikhail Palinchak / Zuma Press
Autor: Mikhail Palinchak / Zuma Press
Autor: Mikhail Palinchak / Zuma Press
Autor: Mikhail Palinchak / Zuma Press

 Donald Tusk je úspěšný a cílevědomý muž. A jen díky němu může polská opozice seriózně pomýšlet na to, že má za půl roku šanci převzít po volbách moc. Kdyby se bývalý premiér a bývalý europrezident nevrátil předloni do polské politiky a místo toho se odebral do politického důchodu, byla by jeho Občanská platforma (PO) tím, čím byla po sedm let předtím. Tedy velkou opoziční silou, která svou setrvačností a velikostí vždycky utrhne hodně hlasů, ale přitom vždycky moc málo na to, aby se vládnoucí Právo a spravedlnost (PiS) a jeho vládce Jarosław Kaczyński museli obávat.

Tusk je pro něj jediný rovnocenný soupeř, který ho dokáže vyvést z rovnováhy. A bylo to tak vždycky, jak je vidět třeba v záznamu této předvolební debaty – i když je šestnáct let stará a tehdejší kultivovaný tón působí jako z jiného světa, protože dnešní polský politický boj je stejně polarizovaný a brutální jako kdekoliv jinde. Za takové schopnosti se ovšem něco platí a Tusk není v Polsku populární.

Zčásti za to může kampaň PiS (Tusk je německý agent, je také ruský agent a jeho jediným cílem je, aby se Polákům žilo špatně a západoevropanům dobře) i groteskní obsese vládní propagandistické televizní stanice TVP, která ho viní doslova ze všeho, z čeho je člověka vinit možné. Ale jak ukazují průzkumy, Donalda Tuska za premiéra ho nechtějí ani všichni voliči opozice – byť si ho cení.

Na někoho působí arogantně, jiné odrazuje jeho tvrdost, další si pak myslí, že souboje Tusk-Kaczyński, který trvá dvacet let, už bylo dost. A možná ho bylo dost, ale pořád funguje. Tusk si myslí, že volání po umírněné kampani je naivní. Jeho taktika je tvrdá a nekompromisní negace všeho, co PiS představuje, a v průzkumech volebních preferencí se to jeho straně vyplácí. Neoblíbený Tusk zvyšuje oblibu své strany.

Kdo nás ochrání, kdo nás usmíří?

Voliči opozice by nicméně mnohem raději viděli jako premiérského kandidáta Rafała Trzaskowského, o generaci mladšího starostu Varšavy a skoroúspěšného kandidáta na prezidenta z roku 2019. Pro Tuska to musí být těžké rozhodování. Svou PO založil, vydupal ze země a dvakrát dovedl do vlády, na stará kolena se pak musel do Polska vrátit a znovu ji postavit na nohy. I proto, že nikdo z političek a politiků PO včetně Trzaskowského se lídrem strany stát nedokázal a možná i trochu nechtěl.

Tusk má podle zákulisních informací Trzaskowskému za zlé, že si pohodlně vládne hlavnímu městu, které je Platformě přátelsky naladěné a vlastně tu strana nemůže prohrát. Pořádá setkání s ještě přátelštěji naladěnou mládeží po celé zemi, ale špinit si ruce opravdovou politikou, na to dobře vypadajícího muže z dobré polské rodiny neužije. Podle stejně zákulisních informací si Trzaskowski myslí, že mu Tusk křivdí a brání v rozletu - jako buk, který krásně a rovně roste, ale nesnese konkurenci a vše ve svém okolí zahubí.

V Evropě není žádný svatý

To všechno si nyní musí Tusk v hlavě rovnat: vlastní ambice a ego, ego a ambice starosty Varšavy, voličské pocity, názory a předsudky. Zatím platí, že premiérským kandidátem je on. Do voleb zbývá půlrok, to je dlouhá doba. Na polské opoziční politické scéně probíhají mohutná jednání a seskupování. Půjde celá opozice od konzervativních lidovců po liberální Levici do voleb v jednom bloku? Spíše ne. Utvoří ty bloky dva, což je také nepravděpodobné, nebo tři, což už se zdá možné? Ve vyjednáváních s potenciálními partnery může padnout řada návrhů a podmínek - a jednou může být i odchod Tuska z pozice premiérského kandidáta.

Anebo se k něčemu takovému Tusk rozhodne sám. Jeden předobraz by k tomu v Polsku měl, a to přímo svého úhlavního protivníka Jarosława Kaczyńského, který v roce 2015 pochopil, že jeho postava voliče odpuzuje, a na premiérské i prezidentské posty nominoval přijatelnější tváře. Výsledkem jsou několikery vítězné volby, dva vládní mandáty PiS za sebou a neotřesitelná pozice Kaczyńského jako kormidelníka strany i reálného vládce země. Jestli by Tusk podobný ústup do pozadí skousnul, to ví jen on sám.

Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].