O jednom dopisu ministra zahraničí

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Česko se po nějaké době zase dostalo do světových médií, tentokrát kvůli smutné zprávě. Během posledních pěti měsíců zemřeli tři tuzemští diplomaté, i když podle věku byli na vrcholu životních sil. Šlo konkrétně o velvyslankyni ve Švýcarsku Kateřinu Fialkovou (55), letos v únoru o velvyslance v Polsku Jakuba Dürra (46) a v březnu pak o zástupkyni velvyslance v Izraeli Moniku Studenou (50). Dodnes není jasné, co bylo příčinou úmrtí, jde o soukromé informace, které ministerstvo zahraničí nezveřejňuje.

Server Politico získal dopis českého ministra zahraničí Jana Lipavského, který zaslal tuzemským diplomatům. V něm pirátský ministr píše, že každá práce má mít své „zdravé hranice“, i když jde o práci, ve které velkou roli hrají ambice. Lipavský zároveň zdůrazňuje, že úmrtí tří diplomatů, kteří zemřeli přirozenou smrtí, ukazují, že pozice diplomata zahrnuje práci v extrémně obtížných podmínkách, často v izolaci od rodiny. „Naši kolegové zastávají tuto práci i ve válečných zónách za přísných bezpečnostních opatření a s omezeným pohybem v zemi, do které byli vysláni. Diplomaté jsou vystaveni nejen velkému tlaku v profesním i osobním životě, ale také často náročným klimatickým podmínkám.“

V dopise se i v důsledku úmrtí píše o zajištění psychologické podpory pro diplomaty a jejich rodiny. Děje se tak po konci českého předsednictví v Radě Evropské unie, o kterém se psalo, že bylo lidsky i finančně neodhadnuté, přesto tuzemští diplomati odvedli všemi členskými státy oceňovaný výkon. Seznam Zprávy poté informoval, že Lipavský napsal zprávu v podobném duchu také svým podřízeným: „Velmi vám doporučujeme a dovolujeme si vás požádat, abyste nepodceňovali péči o své vlastní zdraví, tělesné i duševní, a abyste nezapomínali na to, že každá práce, včetně té naší, má své hodnoty a ambice, ale i své ‚zdravé‘ hranice, a je proto velmi vhodné v rámci hledání životní rovnováhy nezapomínat na její sladění s osobním a rodinným životem.“

Může se zdát na první pohled zvláštní, že zrovna malé Česko s deseti miliony obyvatel zažívá na diplomatické úrovni tak velký stres a tlak na výkon. Co třeba nepoměrně větší a geopoliticky významnější Francie nebo i takové Polsko? Předpoklad, že malá země rovná se malý tlak, však není tak úplně pravdivý. I kvůli velikosti země a omezenému počtu lidí, kteří na svých bedrech často nesou víc než jednu agendu. Není to tak, že ostatní státy a jejich diplomaté na tom byli diametrálně o moc lépe než ti v Česku - diplomacie je práce založená na časovém presu a schopnosti vyjednávat do posledních sil co nejlepší řešení. To obnáší nejen dlouhé noci v zasedačkách a nekonečné sms konverzace, ale také spoustu neformálního potkávání, aby byly osobní vztahy v dobrém stavu ve chvíli, kdy to potřebuje národní zájem.

Dlouho integrované západní země však mají k dispozici více lidí a také často větší politickou a finanční podporu ze strany státu, který si důležitost schopných a zkušených lidí na správných místech uvědomuje. Připomeňme dlouholeté stížnosti novinářů, expertů i diplomatů na to, že na nejvyšších úřednických postech v Evropské unii nenajdeme téměř žádné Čechy.

I proto je dobře, že ministr zahraničí Jan Lipavský zmíněný dopis napsal. Je to však jen začátek. Nejlepší službu udělá český stát diplomatům, když jim zajistí systémovou podporu - psychologickou, ale především finanční a personální.

Pokud byste měli jakékoliv připomínky, dotazy nebo nápady o čem psát, dejte mi vědět na [email protected]. Budu se těšit opět za tři týdny.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter