Jemná exotika: Ve Vratislavi je všeho tak akorát

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Od českých hranic je to hodina a půl jízdy autem. Nebo autobusem. I vlakem se dá do Vratislavi dojet vcelku pohodlně. Když je hezké počasí, cestovatel neztratí z dohledu hraniční hory. Pro našince bezpečná a pohodlná zóna. Přitom český návštěvník potká v polské Vratislavi náladu, jakou z tuzemska nezná. Dost povědomou na to, aby nebyl nervózní. A dost jinou na to, aby chvílemi cítil něco jako exotiku. Vratislav je dvakrát menší než Praha a o polovinu větší než Brno. Dost se toho dá stihnout za titulní půlden, ovšem lepší je samozřejmě vyhradit si jich víc.

Město je staré, dějiny má bohaté a místy (nevyhnutelně) složité. Památek je všude dost. Vrcholná gotika katedrály na církevním Tumském ostrově, kde je navíc možné přeskakovat přes nesčetně ramen řeky Odry po nesčetných malých můstcích. Pozdní gotika radnice na krásném náměstí, vrcholné baroko v reprezentativním sálu zdejší univerzity.

Na konci devatenáctého století byla Vratislav/Breslau velké a sebevědomé německé město. To je znát v ambiciózních stavbách hotelů nebo obchodních domů, ale nejlépe je to vidět na zeleném západě města. Vratislav si mezi válkami myslela na olympiádu, a tak zde najdeme olympijský stadion, nikdy ovšem ke svému účelu nevyužitý. Zbyly jen čisté linie z dvacátých let a zlověstná grandióznost nacistické dostavby. A mezi tím se prohánějí dnešní sportovci.

Spoustu předválečných snů si ale město splnilo. Kousek od stadionu je více než sto let stará expresionistická Hala století, která slouží jako výstaviště. K architektonickému unikátu přiléhá velká fontána, která hraje a svítí, a s ní sousedí japonská zahrada. V létě tu polehávají stovky lidí - a děti, které jediné mohou, se cachtají v mělké vodě. K tomu všemu přiléhají bývalé filmové ateliéry, mezi válkami jedno z center německého filmového průmyslu.

Druhá světová válka Vratislav/Breslau v podstatě míjela, a pak na jejím konci město skončilo v rozvalinách. Polsko se posunulo o tři sta kilometrů na západ, na světě se ocitla Vratislav/Wrócław. Vyhnané Němce nahradili noví obyvatelé, Poláci z dnes ukrajinského Lvova, který si pro sebe po válce na oplátku zabral Sovětský svaz. Přinesli s sebou, co mohli, včetně univerzity. Obnova města se táhla, použitelné kameny odsud mířily na obnovu zdevastované Varšavy. Už v šedesátých letech ale město našlo svou tvář a roli a stalo se z něj jedno z nejbarvitějších polských měst.

Když tu chcete konzumovat kulturu, lze začít v centru, kde je možné zhlédnout Racławické panorama, polskou obdobu českého obrazu Bitvy u Lipan. Je tu skromná opera (znalci tvrdí, že světovou úroveň nemá, ale ostatním to bohatě stačí) a filharmonie v neskromné a obdivované nové budově. Ve Vratislavi se daří i kultuře mladší a méně honosné. Na sídlišti Szczepin, kus od centra, stojí mohutný betonový protiletadlový kry přebudovaný na Muzeum současnosti. Vystavují tu hlavně mladí výtvarníci, návštěvníci chodí mezi chladnými tlustými zdmi, kde telefony nemají signál, na střeše je káva a výhled.

Vyrazit se dá i do některé z mnoha hospod a barů. Zhruba v jedenáct večer se v nich přitom stane nečekaná věc – židle jdou stranou, začíná se tančit. Pokud ale nechcete na parket, můžete klidně dál srkat pití. Nikde se nehraje „best of 80. léta“, standardem je vlastní a příčetný DJ. Dobré je chvíli hledat místo, které vám vyhovuje. Jistota je bar Kalambur nedaleko náměstí, shromaždiště umělců už od první světové války. Víkendové večery tu končí kolem čtvrté ráno.

Pokud máte síly a hlad, zajděte do bufetu Przedwojenna na rohu hlavního náměstí naproti nejstarším domům ve městě (nazývaným Jeníček a Mařenka). Nezavírá, ale nikdy to není nonstop. Noc nikdy nekončí, protože nikdy nezačala, stejně jako den.

Pokud jste vzhůru na snídani, nebudete zklamaní v baru Mleczarnia. Stojí nedaleko nové filharmonie, její dvůr sousedí s fungující Synagogou U Bílého čápa. Interiér je nostalgický, ale nijak kýčovitě, porce dobré a velké, ale ne obžerné.  Prostě „tak akorát“ – jako všechno a všeho ve Vratislavi.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter